Pátek 2. února
Ruský prezident Putin se na velké tiskové konferenci v Moskvě vyjádřil mj. i k případné protiraketové základně USA v Polsku a v ČR. Prohlásil, že její budování se týká vnitřní bezpečnosti Ruska a že Rusko odpoví tvrdě a „asymetricky“ (což prý znamená využití netradičních způsobů reakce, které legitimuje to, že strana, která k nim sáhne, je ve zjevné nevýhodě proti soupeři; typickým příkladem je např. partyzánská válka). Řekl bych, že Putin především zkouší, nakolik už je česká politika a česká veřejnost tak říkajíc na hniličko a co si do budoucna případně ještě může dovolit. Ke zprávě se vrátíme.

Podle lednového průzkumu CVVM koaliční strany mírně oslabily. Nápadný je zejména vzestup komunistů skoro o 5%, lidovci a ODS tratili. Ztráta ODS ani růst ČSSD nejsou příliš výrazné (jde o pouhé 1%, v rozmezí statistické chyby). Růst KSČM může mj. signalizovat, že se Paroubkovi nedaří udržet voliče, které před volbami komunistům přetáhl. S postupným poklesem preferencí vládních stran je tak jako tak nutno počítat. Bohužel v opozici chybí důvěryhodná strana (ČSSD pod Paroubkovým vedením jí není ani náhodou). Lidé nespokojení s vládní politikou si budou vybírat mezi komunisty prostými a komunisty s lidskou tváří a po příštích volbách se už klidně můžeme dočkat koalice ČSSD – KSČM.

Bývalý vyšetřovatel hospodářské kriminality Jaromír Kubec prohlásil v Právu k angažmá Čunkovy sekretářky v případu lidoveckého předsedy: „Buďto jeho bývalá sekretářka Urbanová lže dnes, když říká, že byla svědkem Čunkovy korupce, a v tom případě se dopouští křivého obvinění, protože to měla uvést po poučení o svých povinnostech do policejního protokolu. Nebo skutečně korupci viděla, a pak tedy svým pětiletým mlčením kryla zločin, který mohl být už dávno potrestán.“ To je docela přesné, problém je prý v tom, že v platném trestním zákoníku mezi zločiny, na něž se vztahuje oznamovací povinnost, uplácení a přijímání úplatku chybí. Čunkovým kritikům se zdá nápadné, že uložil peníze do banky zmítající se v problémech (a vzdálené 80 km od jeho bydliště) den předtím, než zkrachovala. K tomu se ale nedá říci nic jiného, než že je to nápadné. Pokud je doklad věrohodný, je pan Čunek tak říkajíc za vodou. Pan Čunek nemusí dokazovat svou nevinu, policie musí dokázat jeho vinu.

Jiří Paroubek se prý v zásadě smířil s tím, že převolba předsedy PS, v níž by to místo získal on, se konat nebude. Upřímně řečeno není k ní důvod, ČSSD to místo už má. Předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek prohlásil, že by mohl nebo snad měl vzniknout ústavní úzus: předsedou PS se stane předseda největší opoziční strany. To je nesmysl, je jen otázkou jakési elementární slušnosti, aby se v případě, že volby skončí mimořádně těsným vítězstvím nějakého uskupení, stal předsedou PS představitel opozice. Zatím to vypadalo tak, že i Špidlova vláda, která měla většinu pouhého jednoho hlasu, si místo předsedy PS vyhradila pro sebe. Kdyby ho byla bývala velkoryse přepustila ODS, byla by přispěla k zmírnění napětí mezi oběma stranami (mohla za to, upřímně řečeno, něco v tomhle smyslu také chtít).

V prohlášení České biskupské konference k problému kněží, kteří se octli na seznamech spolupracovníků StB, se mj. říká: „Víme, že materiály StB, třeba jen částečně dostupné, ukazují, že někteří kněží s StB opravdu spolupracovali. Pokud je takové jednání řádně prokázané, je to odsouzeníhodné, zvláště pokud tak učinili kvůli své kariéře či hmotnému zisku, a pokud tím někomu ublížili. Pokud byl kněz donucen ke spolupráci pro své nedostatky či ze slabosti, je to politováníhodné. Pokud souhlasil se spoluprací vlivem dlouhodobého nátlaku, ze strachu, kvůli vydírání, zaslouží si soucit.“ Je mi líto, ale pokud někdo souhlasil se spoluprací vlivem dlouhodobého nátlaku, ze strachu nebo kvůli vydírání, učinil tak taky ze slabosti. Kněží byli přitom asi v horší situaci než jiní občané „ČSSR“, existenční postih byl v jejich případě snazší a častější. Přesto platí, že udávat se nemá, a katolická církev, přesněji řečeno všechny české církve, protože konfidenti byli v hojném počtu i u nich, by se s tím měly nějak vypořádat. Soucit je jistě v některých případech na místě, ale sám o sobě nestačí.

Komunisté prosadili v PS (zatím jen v prvním čtení) novelu trestního zákona, podle něhož je pouhé držení dětské pornografie trestným činem a můžete za ně dostat tři roky natvrdo. To je vynikající: V restauraci si odložíte kabát a tašku do šatny, zatím co jíte, vám tam zjednaný dobrák podstrčí oplzlé obrázky, zaplatíte, venku už na vás čeká policejní hlídka a vzhledem k tomu, že nejste zadobře s papaláši, máte tři roky jisté. Není náhodou, že to navrhli komunisté, může se jim to jednou velmi hodit. Poslanec zelených Liška k tomu poznamenal: „Pokud by novela takto zůstala, znamenalo by to, že pácháte trestný čin už v okamžiku, kdy vám někdo do mailu pošle fotku s dětskou pornografií. Někdo by to mohl snadno zneužít třeba k pomstě.“ Což je docela přesné.

Lidové noviny zveřejnily příspěvek „kontroverzního“ europoslance Jo Leinena, kde dotyčný rozvádí svou kritiku stanoviska českého prezidenta k euroústavě. Dobře učinily, text je legrační reklamou na přednosti EU a Ústavní smlouvy: „Ústavní smlouva navíc poskytuje občankám a občanům mnohem lepší možnosti, jak se podílet na evropské politice. Obě komory českého parlamentu tak například získají nová práva… Ústava dále nabízí nástroj přímé demokracie… Evropská unie je se svými úspěchy obdivována všude na světě. V Jižní Americe, v Africe a Asii se pokoušejí napodobit model EU. Atraktivita EU je tak velká, že se stále více zemí chce stát jejím členem…“ Hádky mezi europoslancem Leinenem a českým prezidentem jsou zjevně málo inspirativním sporem dvou hluchých. Mají ryze folklórní charakter. Oba pánové se potřebují navzájem a kdyby jednoho nebylo, musel by si ho ten druhý vymyslit.

Miloš Čermák navrhuje v LN zrušit anonymní diskuse na internetových zpravodajských serverech. Na návrhu něco je, díky technickým vymoženostem moderní doby se u nás neobyčejně rozšířila a zpřístupnila plocha, kterou za starých dobrých časů poskytovala různému dobytku omítka na veřejných pánských záchodcích (všimněte si, že také v duchu politické korektnosti odpadla diskriminace žen, které na pánské toalety jak známo většinou nemají přístup). Problém je v anonymitě: kdo chce mermomocí být na veřejnosti sprostý jako kanál, ať se taky pod své sprosťárny pěkně podepíše a nese za ně právní zodpovědnost.

Známý český hungarolog Luboš Palata se věnuje v LN osobě nového ředitele slovenského „Ústavu paměti národa“, ten se chce prý zaměřit mj. i na „perzekuce a vyhánění slovenského obyvatelstva z území, které Maďarsku připadlo na základě první a druhé vídeňské arbitráže“. Druhá vídeňská arbitráž ovšem rozhodovala o sporu mezi Rumunskem a Maďarskem a rozhodla o připojení pohraničních rumunských oblastí a severní části Sedmihradska k Maďarsku. Maďarsko-slovenských (přesněji řečeno maďarsko – česko-slovenských) hranic se týkala jen první vídeňská arbitráž.

Petruška Šustrová navštívila před nedávnem Budapešť a Dům teroru (Muzeum zločinů Szálásiho fašistického a hlavně ovšem pak komunistického režimu). V té souvislosti píše: „od maďarských účastníků (besedy v Českém centru o Chartě77) jsem se dozvěděla, že totiž hned v lednu 1977 podepsalo několik stovek Maďarů dokument na podporu Charty 77…“ Dovolím si v této souvislosti připomenout, co jsem v té věci napsal v Událostech 24. listopadu 2002: „Když píši tyto řádky, zní mi ze zapnutého přijímače na druhém programu Maďarské televize Mozartovo Requiem. Je 4. listopadu, výročí krvavého potlačení maďarské revoluce z roku 1956… Dirigent Zoltán Kocsis, který provedení Mozartovy zádušní mše řídí, patřil v roce 1977 k několika maďarským intelektuálům, co protestovali proti pronásledování signatářů Charty 77; zajímalo by mne, zda si náš pan prezident (Havel, bd), který má tolik globálních starostí a tak rád uděluje nejrůznější metály, někdy udělal čas na to, aby těmto lidem řekl děkuju.“

Sobota 3. února
Premiér Topolánek pobouřil opoziční poslance ve Sněmovně oplzlým gestem. Nemá smysl se nad tím pohoršovat, je to celkem věrné svědectví o stavu české politické kultury a o momentální úrovni vztahu mezi vládní koalicí a opozicí. Podíl na tom má nejen ODS, ale přinejmenším ve stejné míře i lidé jako Paroubek, Rath, celá ČSSD, o komunistech ani nemluvě. Poslední dva-tři roky to vypadá jako nezastavitelná soutěž, kdo koho přetrumfne. Zdá se, že se naše politika blíží stavu, kdy se poslanci nebudou dorozumívat mluvením, ale pouze gestikulací. Lze doufat, že se tím jednání Sněmovny výrazně zkrátí, zároveň se televizní přenosy dostanou do kategorie „nevhodné pro mládež do 18 let“. Zvlášť se těším na okamžik, kdy na sebe poslanci začnou vystrkovat holé zadnice. Bude zajímavé sledovat, zapojí-li se i dámy.

Předseda ČSSD Paroubek se znovu vrátil k rozhodnutí zlínské organizace, která nevyhověla jeho přání a nevyloučila poslance Melčáka ze svých řad. Zlínská organizace „je složena nejméně z poloviny z politických přátel, nezávislých osob a z příbuzných pana Melčáka“, prohlásil předseda ČSSD. Jak jsme už psali, má 79 členů, Zlín má skoro 80 000 obyvatel. Pokud to tak vypadá i jinde (proč by to tak nevypadalo), co si má člověk myslet o váze toho, že drtivá většina členů ČSSD je proti umístění americké radarové základny na území ČR? ČR má něco přes 8 milionů obyvatel oprávněných volit. Pokud má ČSSD 16 000 členů (někde jsem podobné číslo viděl, údaj se mi na stránkách ČSSD nepodařilo najít), jsou to dvě promile z počtu oprávněných voličů. Pokud jsou poměry všude jako ve Zlíně (proč by nebyly), dá se z těch dvou promile jedno promile brát jako plnohodnotní členové. Jedno promile občanů ČR získává obrovskou váhu v tak základní otázce, týkající se bezpečnosti ČR (vycházím přitom z optimistického předpokladu, že všichni členové ČSSD jsou oprávnění voliči). Je to smutné: nechuť veřejnosti k politice, kterou mnozí politici bezděčně podporují (viz gestikulace ve Sněmovně), vede k tomu, že se lidé dobrovolně smiřují s tím, aby o jejich osudu rozhodovala nekompetentní menšina.

Sláva! Vědci celého světa se shodli na tom, že za změny klimatu může člověk (ne nějaký jeden konkrétní, ale každý). Rozhodnutí je definitivní, kdo se od nynějška odváží ceknout, dostane přes papulu. Ke zprávě se ještě vrátíme.

OSN dokazuje svou bezmocnost ve věci Kosova. Vyjednavač Martti Ahtisaari předložil v Bělehradě a v Prištině návrh, podle něhož má být Kosovo skoro nezávislé, jen se tomu tak nebude říkat. Problém postjugoslávské oblasti je v tom, že racionální řešení je neuskutečnitelné. Racionální by bylo odtrhnout od Kosova malou část při hranicích Srbska obývanou Srby, osud srbských enkláv řešit výměnou obyvatelstva, a albánské Kosovo pak připojit k Albánii. Jenže tím by se otevřel podobný problém v Makedonii a nikdo by nedovedl odpovědět na otázku, proč nemá být srbská část Bosny a Hercegoviny připojena k Srbsku. Problém postjugoslávské části Balkánu je v tom, že tam národnostní spory zamrzly v tom stavu, ve kterém byly v třicátých letech minulého století. Národní státy je třeba překonat, ale aby bylo co překonávat, musí se napřed jakž takž uskutečnit. Na Balkáně se to nestalo.

Sociální demokracie je opravdu nebezpečná strana. Její polovykopnutý expředseda prohlašuje v Právu, že Ruská federace má potenciál stát se do dvaceti let členem EU (považuji za své velké štěstí, že v té době budu už nepochybně mrtvý), předseda zahraničního výboru PS Hamáček chce dokonce vyvíjet společně s Ruskem alianční systém protiraketové obrany. Nebylo by nejlepší, kdybychom v rámci těchto budoucích nezvratných trendů nabídli vybudování základny v Brdech raději Rusům?

Petr Uhl konstatuje v Právu: ODS není zatím způsobilá vládnout. A dokládá to mj. na výrocích hradního mluvčího Hájka. Až bude nedej Bůh jednou na Hradě sedět Paroubek, bude ho pan Uhl taky počítat k ČSSD?

Mirek Topolánek poskytl velký rozhovor Právu.Je třeba s uznáním konstatovat, že se v něm choval podstatě umírněněji než včera ve Sněmovně. K ruským hrozbám (neznaje ještě vyjádření prezidenta Putina) prohlásil: „Podle mne ta vyjádření Ivanova, Lavrova i ruské generality vyplývají spíš z geopolitických úvah, z jejich obav o ztrátu vlivu na sféru střední Evropy. Já připouštím, že z jejich pohledu je to hledisko legitimní, ale jako český premiér cítím povinnost říct, že s nimi nesouhlasím.“ To je v podstatě OK.

Martin Weiss píše v Lidových novinách o tom, že se Jiří Paroubek před časem rozhodl „odškodnit sudetoněmecké antifašisty“. Je mi líto, ale pan Weiss kecá. Nešlo o žádné odškodnění, ale o tzv. ocenění, tj. o vlídné slovo.

Pondělí 5. února
Stínový ministr zahraničí ČSSD Zaorálek prohlásil včera v debatě na Primě, že politici nedostali od voličů mandát k vyjednávání o americké základně na českém území, že protiraketová obrana USA vychází ze stejné strategické koncepce jako je princip preventivních válek a že česká ústava nepřipouští stavbu cizího vojenského zařízení na českém území (nýbrž jen přítomnost cizích jednotek). Nad těmito argumenty zůstává rozum stát: cestu k jednání o základně otevřela Špidlova vláda a její ministři (dělala to jistě s obojakostí, s níž přistupovala ke všem vojenským záležitostem včetně účasti na invazi do Iráku, ale to je její problém), proč je sestřelování raket vypálených na naše území preventivním opatřením, je nepochopitelné (je třeba je nechat dopadnout na cíl?) a představa, že na našem území budou sice cizí jednotky, ale nebudou si smět postavit žádné zařízení, je ryze kocourkovské povahy. A ten člověk se měl ve vládě velké koalice, podporované Klausem, stát ministrem zahraničí.

V Jincích proběhla demonstrace proti výstavbě americké základny a za referendum na toto téma. Je to další akce, na níž se výrazně profilují komunisté, ostatně mají v obcích, kterých se to dotýká, výrazné zastoupení (mj. starosty Jinců a Rožmitálu pod Třemšínem). Zdá se, že komunisté spolu se sociálními demokraty jsou na nejlepší cestě ovládnout u nás veřejné mínění a vyhrát příští volby.

Jakýsi ruský „novinář a historik“ podle zprávy v MfD dospěl k závěru, že Boris Pasternak dostal v roce 1958 Nobelovu cenu za literaturu jen díky tomu, že vydání jeho knihy na Západě zajistila CIA. To není nic nového, to přece víceméně víme z českého tisku té doby. Nová je jen informace, že pokud by kniha nebyla vyšla, hrozila Pasternakovi od ruského vedení deportace do gulagu. Tuto informaci považuju za totálně nesmyslnou, Chruščov takové věci v případě celebrit, jako byl Pasternak, nedělal. Neměl na to už mocensky ani morálně.

Podle jiné zprávy v MfD přirovnalo „německé nakladatelství Axel Springer“ v polské mutaci časopisu Newsweeek polského premiéra Kaczynského k Vladimíru Putinovi. Ve stejném duchu by se dalo říci: je s podivem, že „německé nakladatelství Rheinisch-Bergische Verlagesellschaft“ šíří o své konkurenci takové zprávy. (Polského premiéra přitom přirovnal k Putinovi samozřejmě polský novinář, stejně jako zprávu v MfD má na svědomí šifra –kam-.)

V rubrice Co týden dal 28. prosince minulého roku jsem uvedl, že knížka Jarky Stuchlíkové o politickém vývoji v Chile za Allenda a Pinocheta mohla vyjít v roce 1977 v normalizačním Československu, což svědčí o kvalitách knihy i její autorky. Ve skutečnosti autorka žila v té době v exilu a v exilu taky svou knížku vydala. Autorce i čtenářům se omlouvám. (To samozřejmě nic nemění na skutečnosti, že názory paní Stuchlíkové jsou mi naprosto nesnesitelné a odporné.)

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.