Úterý 28. listopadu
Od vyjádření Marka Dalíka se postupně distancovali všichni místopředsedové ODS s tím, že Dalík je soukromou osobou a nemá žádný mandát k tomu, aby mluvil za ODS. Nicméně tak učinil (řekl „my“: nebo tím snad myslel „já a Topolánek?) a zatím ho drží předseda ODS: prohlásil, že se Dalík nedopustil ničeho nečestného, že jeho názory jsou plně v souladu s oficiálním názorem ODS a že ODS neloví žádné přeběhlíky. Dalík ovšem řekl, že ODS (my) loví přeběhlíky a a že tahá (my) sociální demokraty za nohu. To jsou podle Topolánka jen „soukromé názory“ pana Dalíka, které nebyly určeny ke zveřejnění. Samozřejmě, že nebyly, pan Dalík taky hned popřel, že by je byl vůbec vyslovil, a proto MfD musela dát k dispozici záznam pořízený skrytou kamerou. Topolánek a Gandalovič mluví o porušení práva na soukromí. Chrání právo na soukromí neslušné a podraznické jednání? Obávám se, že hájit pana Dalíka je předem ztracená věc.Projevil indolenci a politický cynismus a pak se ještě pokusil celou věc zalhat. Myslím si, že by se politická strana nebo nějaké skupinky uvnitř politické strany neměly snižovat k jednání, které pan Dalík ve svém „soukromém rozhovoru“ popsal (není to taky dvakrát šikovné), a pokud už neodolají, nemělo by to za žádných okolností prasknout. A když už to praskne, je pozdě schovávat se za ochranu soukromí. Miroslav Macek prohlásil, že předseda ODS měl pana Dalíka už dávno vyrazit. To, že ho zuby nehty drží, zavdává podnět ke spekulacím: čím je panu Dalíkovi zavázán?

Předseda ČSSD Paroubek poslal představitelům ODS a KDU-ČSL návrh reformního programu společné vlády, Z toho je vidět, že to s tím uražením a omluvou nemyslí zase až tak vážně, celá věc s Dalíkem se mu hodila do krámu. ODS a především její předseda si uřízli ostudu, a Topolánkovi nezbývá, než ji držet, jinak by se musel omluvit. Kdyby se omluvil na výslovnou a útočnou Paroubkovu žádost (slušní lidé omluvu agresivně nevyžadují; kdyby Paroubek důrazně žádal vysvětlení, dal by Topolánkovi šanci se omluvit), oslabil by ještě víc svou pozici. Držet Dalíkovy výroky ovšem nelze. Obávám se, že předseda ODS není člověk na svém místě.

Představitelé KDU-ČSL (příští předseda Čunek, ale taky jeho konkurentka Parkanová) preferují reformní vládu ODS, KDU-ČSL a ČSSD minimálně do roku 2009. Čunek dodává, že když to nepůjde, je pro co nejrychlejší předčasné volby, ale to je jen takový ornament, podle lidovců to samozřejmě půjde. ODS se ocitá v další pasti. Brání se (z pochopitelných důvodů) dlouhodobé vládě, v níž bude ČSSD tak říkajíc jen jednou nohou. Chtěla by (podle Nečase a Gandaloviče) v tom případě raději menšinovou vládu ODS a KDU-ČSL, podporovanou ČSSD a zelenými. Vědí ale opravdu, že by něco takového chtěla taky KDU-ČSL?

Vězeňská služba ČR podle Práva uzavřela své archivy pro všechny zájemce s výjimkou zaměstnanců správního oddělení Generálního ředitelství vězeňské služby, kteří navíc prošli prověrkou ohledně utajovaných skutečností. Citlivé údaje se zjevně týkají období před listopadem 1989. Do archivu nebudou prý smět např. badatelé a bývalí političtí vězni. Generální ředitel vězeňské služby jistě ví, proč to dělá. Právo v této souvislosti cituje historika Tomáše Buršíka: „Přirovnal bych to k situaci, kdyby BIS znovu zabrala část archivů StB, aby mohla znovu začít využívat tehdejší agenty nebo je naopak chránit před dotěrnými novináři.“ To sedí.

Předseda zelených Bursík se opět vyslovil pro dosažení předčasných voleb ústavní cestou tří neúspěšných pokusů o sestavení vlády. Je otázka, zda po jednáních mezi Paroubkem a Čunkem tato cesta nevede k tomu, co se před časem neobratně pokusil prosadit expředseda KDU-ČSL Kalousek, tj. k jednoznačnému Paroubkovu úspěchu. Zjevně už i na cestu tří pokusů je pozdě. Hlavní vinu za toto osudové zpoždění má nynější předseda ODS a jeho strašidelná politika.

Vlasta Parkanová, která kandiduje na předsedkyni KDU-ČSL, by ráda stranu reformovala a zbavila ji katolického nátěru. Řekl bych, že neuspěje, odradilo by to tradiční voličský kádr strany a nepřitáhlo by to mnoho nových lidí. S reformovatelností KDU-ČSL je to (jen po formální stránce, ovšem) trochu podobné jako s reformovatelností KSČM. Parkanová dále uvažuje o předvolebním bloku ODS-KDU podobném německé „dvojstraně“ CDU/CSU. To by ale muselo znamenat, že např. na Jižní Moravě a na Zlínsku by existovala jen KDU, a ve všech ostatních krajích jen ODS.

Podle posledních zpráv se rozběhlo jednání mezi Paroubkem a Topolánkem o programu nové vlády (kauza Dalík tam nehrála žádnou velkou roli, Paroubek se už nasytil Topolánkovou ostudou) a Paroubka na „vlastní žádost“ přijal prezident Klaus. Zdá se, že se rozběhne prezidentský projekt velké koalice za asistence KDU-ČSL, aby to nevypadalo tak hloupě. Je to krajně neslavná tečka za Topolánkovoou povolební politikou.

Středa 29. listopadu
Paroubek seznámil se svým plánem („Agenda 2010“) prezidenta Klause (Kaus ho přijal „na jeho žádost“), což je od prezidenta výrazný signál nepřízně vůči Topolánkovi. Klaus, přívrženec velké koalice, se zcela bez zábran plete do záležitostí slabého vedení ODS a vedení ODS nemá chuť ani sílu mu v tom bránit. Pokud si ovšem myslí, že si vstřícnými kroky nakloní Paroubka, krutě se mýlí: Paroubek není Zeman. Nakonec mohou jako sedláci u Chlumce dopadnout jak ODS, tak prezident. Paroubek má teď „čas k tvořivé práci“, jak se říkalo po srpnu 1968, v podstatě do prezidentských voleb v roce 2008.

Nechápu také, komu a k čemu jsou dobré „předčasné volby“ v roce 2009. Pokud se strany dohodnou tak, jak to teď vypadá, že se dohodnou, není k uspíšení voleb o pár měsíců žádný důvod. Chce tím snad mít Paroubek o těch pár měsíců větší jistotu, že se ODS ze svého vládnutí ani náhodou nevyhrabe?

Jak vyplývá z vyjádření ministra spravedlnosti Pospíšila, znepřístupnila Vězeňská služba své archivy jen proto, aby je mohla v budoucnosti co nejvíce zpřístupnit. To připomíná diktaturu proletariátu, která taky byla zavedena za tím účelem, aby se co nejdřív rozpoutala co nejúplnější demokracie.

Generální tajemník NATO žádá vojáky do kritické oblasti v jižním Afghánistánu (chybí prý pětina potřebných sil). Nikomu se tam nechce. Zdá se, že NATO se hodí nejlépe pro operace humanitární povahy. Zvláštní případ: armáda spásy, i když tentokrát po zuby ozbrojená.

CDU na svém drážďanském sjezdu podpořila formou rezoluce projekt Centra proti vyháněním, přičemž zdůrazňuje, že jde v první řadě o „přehled o osudech více než 15 milionů německých obětí vyhnání a deportací“. To je správný a věcný přístup. Němci mají právo uchovat si v paměti tyto své oběti války. Když už nikdo nemá námitky proti tomu, aby se pohřbívali padlí vojáci, proč zamindrákovaným svatouškům v ČR a v Polsku vadí, že si někdo vzpomene i na zavražděné civilisty? Hádejte, proč.

Na pražském magistrátě se rýsuje zvláštní forma koalice: ODS pozve do rady (ač má v zastupitelstvu absolutní většinu) dva tzv. hosty, jednoho zeleného a jednoho za SNK ED. „Hosté“ sice budou sedět v radě, ale budou občas hlasovat proti: budou totiž ve vládě i v opozici. Stejný statut bude mít, jak se zdá, ČSSD ve vládě celostátní. Konečně jsme dospěli k ideálu, který si vytýčil po převratu Václav Havel: starou, zkostnatělou buržoazní demokracii obohacujeme o nové, revoluční prvky.

Podle Lidových novin mají v ODS problém s Dalíkem: ten člověk (už) nemá v ODS (ani v aparátě strany), ani na úřadě vlády žádnou funkci, Topolánek s ním všechnu formalizovanou spolupráci přerušil, Dalík má už jen neformální status kamaráda a strana prý nemůže svému předsedovi zakázat, aby se s Dalíkem kamarádil. Jistě, to nemůže. Pak nezbývá než se zbavit pana Topolánka. Jenže jak, když si ho právě zvolili?

„Křesťané a muslimové jsou bratři ve víře a věří ve stejného Boha, tvrdil prý kdysi Jan Pavel II. Benedikt XVI. se vyjádřil diplomatičtěji, mluvil o víře v „jediného Boha“. Nevím jak katolíci, ale já nevěřím ve stejného Boha jako muslimové (a myslím, že ani oni ne). To neznamená, že bych nad muslimy chtěl šmahem ohrnovat nos. Ale tahle distance je zásadní a nenamlouvejme si, že tomu tak není.

Čtvrtek 30. listopadu
Včerejší schůzka ODS, ČSSD, KDU-ČSL a zelených málem zkrachovala. ČSSD (Sobotka) tvrdí, že se předběžně domluvili pouze na schůzce ODS a ČSSD; Topolánek podle Práva v Rize prohlásil, že další strany budou přizvány teprve poté, co obě velké strany dohodnou ty nejkontroverznější věci (to prý byla i Paroubkova představa). Podle místopředsedy Nečase je nutné, aby o vládě jednaly všechny čtyři strany, i když v ní pak třeba všechny nebudou. A ČSSD připouští přítomnost zelených jen jako pozorovatelů. ČSSD i ODS společně tlačí zelené do potupné situace. Rozdíl je jen v tom, že ČSSD dobře ví, proč to dělá (aby rozbila pravicovou stovku), kdežto ODS ne. Jediná (v tuto chvíli slabá, protože nikdo neví, co bude dělat budoucí předseda KDU-ČSL Čunek) naděje ODS je jednota trojkoalice. Jakmile připustí vyloučení jednoho člena nebo jeho degradaci na „pozorovatele“ (zelení si to dost dobře nemohou nechat líbit, Bursík by to ve straně neustál, a o to zjevně Paroubkovi jde), má ji Paroubek znovu na lopatě, a tentokrát definitivně, i když jeho triumf se možná může dostavit až za jeden – dva roky. Zatím se zdá, že místopředseda Bém o tom má jakési tušení. Předseda ODS je ovšem – jako dosti často – úplně mimo obraz. Tento člověk je skutečným neštěstím ODS. Z jeho řečí se dá soudit, že už se zase chystá naběhnout Paroubkovi na vidle, a to stejným způsobem jako v létě. Navíc má s Klausem sice napjaté vztahy, naříká nad tím, jak s nim prezident jedná, ale přesto trpně přihlíží tomu, jak prezident s ODS a v ODS manipuluje. Pokud chce ODS v situaci nějak obstát, musí dát Klausovi najevo, že je v podstatě nestranický prezident (jeho řadové členství v ODS na tom nic nemění) a nic víc.

Právo věrno svým tradicím píše o tom, že v Hlučíně budou uloženy ostatky 4000 „padlých okupantů“ (z druhé světové války). Považuji toto vyjádření za hnusné. Nejen že ti vojáci, co padli v bojích s postupující ruskou armádou, ve velké většině vůbec nepatřili k vojenským jednotkám pečujícím předtím o klid v „protektorátě“, ustoupili z východu. Navíc ruská armáda vstoupila na naše území se zjevným politickým záměrem připojit obnovenou ČSR k ruskému koloniálnímu impériu, což se taky stalo. Jenže to byla intence Stalina a ruského politbyra. Vyčítat to ruským vojákům, kteří na našem území padli, bych považoval za stejně sprosté jako to, co dělá Právo.

Anglický komisař pro záležitosti dětí sir Al Ansley-Green připravuje pro OSN zprávu, podle něhož rodiče, kteří vlepí pohlavek své ratolesti, porušují její lidská práva. Ježíši Kriste! Minimiálně třicet procent států, sdružených v OSN, ovládají naprostí vyvrhelové. V mnohých z nich se bez rozpaků mučí a vraždí političtí oponenti vlády, v některých se ještě před nedávnem čelní představitelé oddávali kanibalismu, jinde zase vytvářejí z dětí vražedná komanda. A angličtí gentlemani nemají jiné starosti, než dbát o to, aby děti nebyly pohlavkovány. Vaše starosti na naši hlavu! Jestli něco přispívá k tomu, že se OSN často jeví jako šaškovská organizace, jsou to podobné nápady. Tonyho Blaira ctí, že s idiotským návrhem nesouhlasí.

Premiér Topolánek prý v úzkém kroužku věrných byl ochoten uznat, že Dalíkovy výroky o zákulisních jednáních a voděné ČSSD za nos byly „profesní chybou“. Zdá se, že poněkud pokročil, a možná, že za měsíc dojde k závěru, že to byla nehorázná blbost, čímž tak říkajíc dožene dobu. Pan Topolánek má pořád na dobu určitou ztrátu.

Jakýsi americký analytik doporučuje, aby se Američané z Iráku aspoň částečně stáhli a nechali znesvářené strany, aby si to vyřídily mezi sebou. Zní to trochu cynicky, ale možná že na tom něco je. Američané museli do Iráku vtáhnout, ale možná udělali tu chybu, že místo, aby tam přišli jako někdo, kdo hájí vlastní mocenské zájmy a zájmy svých spojenců, přišli tam jako apoštolové demokracie. Tím se dostali do pozice člověka, který s nasazením všech sil převádí přes ulici slepce, který přes ulici přejít nehodlá. Iráčané zrovna teď demokracii nechtějí ani nepotřebují.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.