Sobota 18. listopadu
Včera proběhly oslavy výročí pádu bolševického režimu. Jakoby v souvislosti s nimi byl zveřejněn průzkum STEM ohledně toho, jak lidé hodnotí starý a tento režim. Výsledky jsou podstatně optimističtější než u nedávného podobného průzkumu CVVM: 63% lidí preferuje víceméně ten dnešní, nespokojeno je 19%. Myslím si, že spousta lidí si tuto otázku ani neklade a těžko se na ně zlobit – neustále přibývá těch, co starý režim prakticky nepamatují. Nový režim si musí hledět vydobýt legitimitu sám ze sebe a ne z něčeho tak ohavného, jako byl ruský komunismus.

Ke kongresu ODS se vrátím později, chybí mi zatím úplné informace. Zdá se, že probíhá diskuse mezi stoupenci dvou názorů: zda je nezbytné se nechat vydírat Paroubkem, aby se třetím pokusem o utvoření vlády nedostali k moci s ČSSD fakticky i komunisté, nebo zda je možné naopak Paroubka vydírat právě třetím pokusem, při němž nejspíš neuspěje a následující předčasné volby sociálním demokratům pořádně pocuchají brka. (Zdálo se mi, že někteří řečníci zastávali obě stanoviska najednou, což je mimořádně vypečené). Ze zásadních důvodů se pro ústavní cestu k předčasným volbám vyslovila místopředsedkyně Němcová. Podotýkám, že problém možné velké či duhové koalice není ideologické povahy. Není důvodu, proč by za normálních okolností nebyla možná např. velká pravolevá koalice. Problém je v nenormálních okolnostech, za nichž ČSSD představuje tu pravici, tu levici KSČM. Nejde o spor mezi stranou podporující iniciativu a stranou podporující solidaritu (jak je tomu v civilizovaných zemích), ale mezi stranou, která je až po uši v minulosti a stranou, která se z ní přece jen jakž takž vybabrala. Kompromis mezi těmito krajnostmi by byl dosti neblahý.

Topolánek hovořil ve svém projevu o tom, že prioritou ODS je nepřipustit vládu s podporou komunistů. Ten člověk si ještě nevšiml, kolik komunistů sedí v ČSSD. Před delegáty postavil dvě možnosti: buď bude duhová koalice (projekt, který podporuje), anebo, když mu tuto možnost spolustraníci nepožehnají, formální žádost o důvěru pro vládu totožnou s tou dnešní. To je klukovina. Je třeba dát tentokrát skutečně a formálně dohromady trojkoaliční vládu, ne proto, aby teď uspěla, ale aby v třetím pokuse dokázala zablokovat Paroubka.

Iniciativy senátorů Štětiny a Mejstříka mne naplňují děsem a hrůzou. Ti lidé obývají snad jiný vesmír než já. V době, kdy hrozí, že komunisté budou spolu se socialisty fakticky spoluvládnout této zemi, usilují o zákaz KSČM parlamentní (a zjevně následně soudní) cestou. A přitom naší praktickou starostí dřív nebo později bude ne jak zakázat KSČM, ale jak maximálně ztížit Paroubkovi možnost spoluvlády s komunisty. Pokud by se to nepovedlo, bude hlavním úkolem, jak před (fakticky) vládním rudým blokem zachránit co nejvíc demokratických svobod a jak legální cestou tento rudý blok co nejdřív dostat od kormidla. Tito dva Marťani mají jednu jedinou výhodu: že s nimi Paroubek, známý svou zálibou v mimozemšťanech, nemůže počítat. Jednak by s ním do komplotu nejspíš nešli a jednak sedí v jiné komoře parlamentu.

Paní předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů ČR vypočítává v MfD přednosti potravin z doby před převratem: existovaly závazné normy, masné výrobky byly z masa a barvily se dobytčí krví, do sýrů se nedávaly rostlinné tuky, v jogurtech bylo dvojnásobné množství sušiny než dnes a nenastavovaly se škrobem či želatinou… atd. To vše mělo jen jednu jedinou nevýhodu: nedalo se to žrát.

Pondělí 20. listopadu
Protože kongresem ODS se zabýváme ve zvláštním článku, omezím se jen na několik okrajových poznámek. Předseda Topolánek tvrdí, že těch třicet procent delegátů, co ho nevolili, jsou hlasy proti jednání s ČSSD a pro předčasné volby hned zítra. Tento optimismus nesdílím. Minimálně deset procent mezi nimi je těch, co by už teď raději volili za předsedu Pavla Béma.

Ministr Gandalovič, který na kongresu vystupoval superloajálně, prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny: „Já jsem ve svém nominačním projevu zdůraznil, že bychom teď měli obnovit jednání na půdorysu někdejší trojkoalice… Já osobně dávám přednost tomu, abychom nejdříve pracovali na projektu na půdě trojkoalice a pokusili se dát dohromady zkonsolidovanou stovku.“ To je ovšem rozumné a je to zároveň něco, co ve vystoupení Topolánkových kritiků chybělo.

Poměry v horním patře ODS nejsou zrovna idylické: podle MfD prý Topolánek v kuloáru hrozil, že na poslance Klase za jeho odbojný projev prozradí jeho někdejší neloajálnost: vydíral prý ODS kvůli bezpečnostní prověrce. Udělal to pak způsobem pro veřejnost zcela nesrozumitelným – ale o veřejnost v tomto případě nešlo, že. Skryté poselství, které předseda dává svým podřízeným, zní: drž zobák, nebo tě prásknu.

Místopředseda ODS Nečas se v debatě představil jako spolehlivá dvojka, která svého lídra nikdy nepředjede. S takovým vyznáním se dá ve stranické hierarchii cestovat jen směrem dolů.

Paroubek je pochopitelně spokojen: má ODS a Topolánka tam, kde chtěl. Jeho silová politika po volbách se mu vyplatila. Teď dává přednost vládě, v níž ČSSD nebude zastoupena úplnými špičkami, „protože je to vláda, která by měla být spojena především s ODS“. To je mimořádně vyčůrané: ODS ponese odpovědnost, ČSSD se bude snažit, aby byla pokud možno k neunesení, a to vše bude dělat tak říkajíc zpoza buku. Problém řešení, které zvolil kongres ODS, není v tom (nebo jenom v tom), že je nedůsledné a nemorální, ale že je krajně nešikovné.

Předseda děčínské organizace ČSSD Foldyna označil svého oponenta France z ODS za bývalého příslušníka Veřejné bezpečnosti, komunistu a vyšetřovatele hospodářské kriminálky. To je zajímavé, u ODS to sociálním demokratů vadí, pro vlastní mají jiný metr. Kriminalista je povolání jako každé jiné, členství v KSČ nikomu na lesku nepřidá, ale není takových náhodou v ČSSD většina?

Palestinci zmařili izraelský nálet živými štíty, zní titulek v Právu. Představme si např. tento: Izraelci zmařili uskutečnění hromadného atentátu živými štíty.

Stanislav Gross dal Mladé frontě Dnes rozhovor, v němž mj. říká na adresu Paroubkovy politiky: „Já jen říkám, že se tady vykopaly strašně hluboké příkopy a ztratila se elementární důvěra mezi politiky… Když skončily volby, tak se rozhodně měly ty příkopy mezi stranami začít zahrabávat…“ Na tom něco je. Bohužel za to může hlavně nový předseda Grossovy strany. Gross kromě toho ještě řekl: „Kdybych já opřel svoji další politickou existenci o KSČM, tak bych sehrál úlohu, kterou jsem nikdy sehrát nechtěl.“ A i v tom se mu dá do jisté míry věřit: sice byl občas v pokušení to udělat (bylo to velmi svůdné), ale nakonec pokaždé couvl.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.