Úterý 14. listopadu
Nové kolo jednání mezi ODS a ČSSD (a dalšími stranami) zůstane ve stavu jakési rozpracovanosti zjevně až do skončení víkendového kongresu ODS. Rýsující se dohoda vypadá zatím tak (rekapituluji a doplňuji, co jsem už napsal), že ODS je ochotna vzdát se předčasných voleb (předčasné volby v roce 2009 jsou legrační nesmysl, stejně by nakonec byly až v řádném termínu), ČSSD bude zato rezignovat na spoluúčast komunistů v široké koaliční vládě. Na programu se hlavní strany dohodnou snadno, dařilo se jim už v létě, než jim do toho vstoupil Kalousek. Topolánek přišel s ideologií „čím reformnější program, tím delší vládnutí“. Jako vždycky, když se upeče něco v podstatě nekalého, přišije se tomu bombastický název. Tentokrát zní: „Vláda národního dialogu a českého předsednictví“. Na první pohled to vypadá, že Paroubkovi teče do bot a ustoupil víc, jenže ODS si za to nejspíš nic nekoupí a česká veřejnost prodělá kalhoty. Když se to tak vezme, stalo se jediné: Paroubek Topolánkovi konečně povolil, aby si umyl ruce. Co to bude za vládnutí, když v opozici budou jen komunisté? Je to jako v římském cirku, kde vás honí po zuby ozbrojení gladiátoři a utéct můžete jen do klece s hladovým lvem. První, co vykutálená vláda národního dialogu udělá, bude, že se domluví, jak si rozparceluje média. Představa, že opoziční komunisté bojují za jejich svobodu (a jak za ni bojují) je spíše zlý sen. V téhle situaci by bylo dobré, kdyby se zelení v duchu své dosavadní korektní politiky přece jen rozhodli nezúčastnit se té komedie: strana jejich ražení sice nemá šanci stát se masovou, ale byla by tu přece jen nějaká normální opozice. Snaha zlikvidovat pod heslem národní svornosti demokratickou opozici není příliš objevná a pro účastníky iniciativy může být prospěšná. Znamená ale tiché odbourání demokracie. V ODS vzbudil převrat v jednáních jakési překvapení, místopředsedkyně Němcová se nehodlá vzdát předčasných voleb v co nejrychlejším termínu (a má pravdu), primátor Bém tvrdí, že řešení, které se rýsuje, je pro ODS z dlouhodobého hlediska nepříliš výhodné a nese v sobě mnoho politických nákladů a rizik, a má taky pravdu. Snad proto se dnes grémium ODS usneslo, že prioritou ODS zůstávají předčasné volby (k čemuž ovšem lidé z vedení ODS dodávají, že je bohužel nelze prosadit). Není to od grémia ODS náhodou jen alibismus? Zato středočeský hejtman Bendl přišel s ideologickým zdůvodněním chystané kapitulace: „Vláda nemůže vzniknout bez toho, aniž by buďto existovali přeběhlíci, pak to bude vláda stejně extrémně nestabilní, anebo vznikne vláda postavená na ČSSD a komunistech. V tom případě je lépe, aby dala sociální demokracie mantinely zbývajícím třem demokratickým stranám.“ To je typické bránění „nedozírným následkům“ a poměrně přesně přitom definuje, o co půjde: totiž o mantinely. Když to člověk všechno podtrhne a sečte: nezachoval se pan Topolánek trochu podobně jako před časem Kalousek? A nereaguje ne to teď ODS trochu podobně jako tehdy KDU-ČSL na Kalouskovu iniciativu? Srovnání by v tom případě vyznělo nepříznivě pro ODS.

Podle zprávy ČTK (aspoň jak ji citují Lidové noviny“ pamatuje nejstarší občanka ČR „rakousko-uherského císaře" Franze Josefa. To je prosím vyloučeno, nikdo takový neexistoval. František Josef I. byl rakouský císař a uherský (rozuměj maďarský) král.

Z iniciativy generálního tajemníka OSN Kofi Annana vzniká iniciativa OSN Spřízněnost civilizací. Účastní se jí mj. arcibiskup Desmond Tutu, íránský exprezident Chátamí a španělský ministerský předseda Zapatero (připomínáme, že za zárodek této iniciativy od nás pan Zapatero obdržel již v září 2004 bobříka vyčůranosti; pak že Události nedrží krok s dobou). Půjde o to oživit stagnující blízkovýchodní proces, vypracovat „bílou knihu“ objektivně a bez vášní analyzující izraelsko-palestinský konflikt (přičemž prý je třeba mj. překonat „štvavý jazyk užívaný politickými a náboženskými vůdci“) a pěstovat porozumění mezi oběma kulturami („západní“ a „islámskou“) také cestou množstvím výměnných programů pro mladé lidi (atraktivní budou zejména kursy řízení dopravních letadel pro mládež z islámských zemí). Jak vidno, jde o budování míru pro naši dobu. Technikou zjevně bude plést se co nejvíc pod nohy Izraelcům, u nichž se dá nespíš tušit, že by se chtěli bránit – mimo jiné taky podobným pitomým nápadům. Ceterum autem censeo, že by OSN snad měla být rozpuštěna, nebo aspoň proměněna výslovně v organizaci států, které se chtějí všemi prostředky emancipovat od prohnilého Západu. V čele by jí pak stanuli dva spolupředsedové, např. íránský prezident Ahmadínežád a jeho venezuelský kolega Hugo Chávez. Aspoň by bylo všechno jasné.

Středa 15. listopadu
Čelní představitelé ODS se silně nachylují k „historickému kompromisu“ s ČSSD. Tak například plzeňský hejtman Zimmermann prohlásil: „To, že nakonec musí dojít k dohodě jedné stovky s druhou stovkou, nebo aspoň její částí, aby byly ať už předčasné volby, nebo nějaká vláda, je evidentní.“ To je nesmysl, k předčasným volbám se teď už dá dojít naprosto jednoduše přes třetí (Paroubkův) neúspěšný pokus o sestavení vlády. Nejkratším termínem předčasných voleb je pro pana Zimmermanna jaro nebo léto 2008, výše popsanou cestou by se to dalo stihnout někdy do dubna příštího roku. Pan Zimmermann si „dovede představit i dohodu pouze dvou stran“ (má asi na mysli ČSSD a ODS, ne KSČM a ČSSD). Já si ji dovedu představit taky, ale vstávají mi přitom hrůzou vlasy na hlavě. A pan Zimmermann je dokonce ochoten debatovat o tom, zda má být dohoda „širokého spektra“ s KSČM nebo bez KSČM. Pokud se toto zaměření v ODS na kongresu prosadí, máme se v příštích letech na co těšit. Jiní (moravskoslezský hejtman Tošenovský) ovšem na „velmi rychlých předčasných volbách“ trvají a optimisticky předpokládají, že Topolánek ještě přijde s nějakým překvapivým tahem. Obávám se, že už s ním přišel. Z Topolánkova postupu je zjevně rozčarováno víc regionálních činitelů ODS a taky např. místopředsedkyně Němcová. Jinak to, co zní z mnoha úst ve vedení strany (jsme všemi deseti a velmi zásadně pro předčasné volby, bohužel se však nedají uskutečnit) jednak není pravda a jednak je to dost pokrytecké. Proč jsou pro něco, co se nedá uskutečnit? Znamená to: nejsme pro to, ale nechce se nám to otevřeně přiznat.

Podle Petra Uhla v Právu je chtít předčasné volby zpupné a neprozíravé. Tak proč to ústava umožňuje? Neměly by se předčasné volby zakázat?

Podle předsedy poslanecké frakce CDU/CSU v Bundestagu Nassauera jsou pokusy vysídlenců domoci se soudní cestou konfiskovaného majetku, beznadějné. „Co napáchaly dějiny, nemohou soudy napravit.“ Jakkoli si myslím, že majetkové restituce jsou z politických důvodů jednak neprosaditelné, jednak nerozumné, a nějaké soudní rozhodnutí na tom v zásadě nic nezmění, připadá mi tvrdit,že konfiskace napáchaly dějiny, směšná. Napáchali je docela konkrétní lidé, politici, úředníci, pracovníci mocenských aparátů. Je třeba to přiznat a projevit aspoň symbolicky dobrou vůli, což se ani trochu nestalo. Je to tak těžké?

V případě dohody mezi ODS a ČSSD je už na obzoru první skutečná katastrofa. Paroubek řekl MfD, že by v takovém případě trval na tom, aby jeho strana obsadila dva ze čtyř klíčových resortů (zahraničí, vnitro, finance a sociální věci). Protože ODS bude určitě trvat na vnitru a financích, hrozí, že se ministrem zahraničí stane Lubomír Zaorálek. To je apokalyptická představa, v podstatě srovnatelná s tím, kdyby resort řídila dvojice Bouvard a Pécuchet. Pán Bůh s námi a zlý pryč!

Z rozhovoru Michaely Jílkové s „kontroverzním“ senátorem Čunkem sice vyplývá, že z hlediska „vyššího principu mravního“ má rozhodnutí o vystěhování Romů jisté problémy, ale neplyne z něho už ani náznak toho, co se tedy mělo dělat místo toho. To bych hrozně rád slyšel: činžák uprostřed města v dezolátním stavu, obývaný v drtivé většině notorickými neplatiči. Paní Jílková například Čunkovi v souvislosti s tím, že Romům prodali domy v nedobrém stavu na venkově, vytýká: Vy se tedy domníváte, že člověk, který zakoupí nemovitost za tři sta až čtyři sta tisíc v dezolátním stavu a jeho jedinou perspektivou je, že ji bude splácet patnáct až dvacet let ze sociálních dávek, se postaví na vlastní nohy? Strašně by mne zajímalo, jak chtějí lidé, kteří Čunka kritizují, postavit ty lidi na vlastní nohy. Nemyslím to vůbec ironicky. Opravdu mne to zajímá.

„V moderním státě chudí nehladoví, ale tloustnou,“ píše v MfD Pavel Kohout a připisuje to jejich lenošení u televize. To mne poněkud uráží, mám jisté problémy s nadváhou, ale jen díky tomu, že od rána do večera makám jako mourovatý u svého počítače. Bohatý přitom nijak zvlášť nejsem.

A nejdůležitější nakonec: Městský soud v Praze dnes začal projednávat žalobu Jiřího Paroubka na MF Dnes. Žádá o omluvu za články, podle nichž skončilo vysílání pořadu České televize Bez obalu na jeho pokyn. Soud se zabývá obsahem a formou tří materiálů otištěných v letos v MfD. Soud má vyslechnout autory problematických textů, bývalého šéfredaktora Pavla Šafra a historika a publicistu Enmanuela Mandlera. Žalovaná strana je prý obviňuje z vytváření „antiparoubkovských mýtů“. To je velmi zásadní věc. Pan Paroubek se zřejmě nyní, když mu kyne dohoda s Topolánkem, cítí už dost silný v kramflecích, aby zahájil své tažení proti médiím. Budeme jeho úsilí velmi pozorně sledovat a pokusíme se přinést bližší informace. Nejde o pořad Bez obalu. Jde o svobodu slova.

Čtvrtek 16. listopadu
Výmluvnou kulisu k posledním pokusům předsedy ODS Topolánka o registrované partnerství s Paroubkem tvoří průzkumy veřejného mínění. Jsou jednoznačné. Např. podle toho posledního, s nímž přišel STEM, by teď ODS získala 35,1% (polepšila si o 3,1%), ČSSD 20,7 (pokles o 2), KSČM 10,9 (pokles o 0,8), zelení 9,4 (-1,1) a lidovci 7,5 (růst o 1,2). V přepočtu na mandáty by ODS získala 91 poslaneckých křesel a dokázala by utvořit většinovou koalici s kteroukoli další parlamentní stranou. To už je přinejmenším druhý takový výsledek. Místo toho pan Topolánek, jak se zdá, už předjednal plichtu s ČSSD a hodlá údajně sociálním demokratům postoupit ministerstva zahraničí (Zaorálkovi!) a obrany. Členstvo reptá, je otázka, zda jeho reptání bude v sobotu na kongresu vůbec slyšet.

Z vedení strany se vyjádřila slušně a rozhodně jen místopředsedkyně Němcová, která už několik týdnů představuje na špici ODS jakousi bílou vránu. Prohlásila, že když se o Topolánkově rozhodnutí „ex post“ dozvěděla, netleskala blahem, že její kolegové vůbec neberou v úvahu, co tomu řekne veřejnost. „Nejsem hrdina a mám strach, že by se v třetím pokusu mohli k vládě dostat komunisté, ale než toto, raději bych ten třetí pokus riskla.“ To je slovo do pranice, jen se obávám, že paní místopředsedkyně s ním neprorazí, je na to, prorazit v ODS, asi příliš slušná. Pokud necouvne, jednou se jí to stanovisko zhodnotí.

Zelení se rozmýšlejí, zda na chystanou „duhovou koalici“ kývnou, neměli by, ten, kdo zůstane stranou takového hanebného podniku, nemůže na tom výhledově prodělat.

V Právu vzpomíná Bedřich Utitz (v souvislosti s Mackovou fackou) na facku podle něho úplně jiného druhu, tj. tu, co dala v šedesátých letech jakási aktivistka tehdejšímu kancléři Kiesingerovi za členství v NSDAP. To jsou podle pana Utitze zjevně facky povolené, ba dokonce žádoucí. Byl by pozoruhodný experiment, kdyby se toto povolené fackování zavedlo i u nás, pochopitelně ne za členství v NSDAP, to u nás není aktuální, ale za členství v KSČ(M). Mohlo by se stát pevnou součástí zasedání obou komor našeho parlamentu (tzv. fackovací půlhodinka jednou týdně). Bylo by ovšem zajímavé zjistit, kdo je tam vlastně ve většině, obávám se, že ti, co mají být fackováni, takže by se to mohlo zvrtnout a bylo by nutné přivolat posily zvenčí.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.