Úterý 7. listopadu
Prezident Klaus v prohlášení, v němž rezignoval na další pokusy o dohodu mezi stranami, prohlásil mj., že strany nejsou ochotny, i když každá v jiné míře, udělat potřebné ústupky. Maximálně se prý snažil o kompromis, byl však odmítnut. Vinu připisuje především ČSSD a Paroubkovi. Protože korektní dohoda o parlamentní většině je nemožná, ruší schůzku avizovanou na dnešek a je připraven jmenovat předsedou nové vlády znovu Topolánka. Topolánek je po jednání „širšího vedení ODS“ a po schůzce s prezidentem ochoten nominaci přijmout. ODS údajně uvažuje o nabídce ČSSD podpořit menšinovou vládu ODS s mandátem omezeným na dva roky, ale zároveň také o předčasných volbách v příštím roce. Přitom variantu s menšinovou vládou a to, jak by v takovém případě vypadala podpora ČSSD, si ODS už mohla vyzkoušet při jednáních na sklonku léta, která skončila Kalouskovým pokusem o přeběhnutí. V tuto chvíli nejde o to, jak udělat funkční vládu ODS, ale jak zabránit Paroubkovi v tom, aby udělal funkční vládu podporovanou komunisty. K tomu Topolánek nutně potřebuje obnovit trojkoalici. Zabránit Paroubkovi v sestavení funkční vlády je možné, a pokud by se to povedlo, byl by pan Paroubvek tak říkajíc definitivně odvařený. Jsem přitom přesvědčen, že jiná cesta k velmi žádoucímu úplnému odvaření pana Paroubka nevede, všechny pokusy jako je velká koalice nebo menšinová vláda ODS mu hrají do kapsy. Je příznačné, že panu Paroubkovi se projekt trojkoalice vůbec nelíbí. Jistě ví proč. Jde teď o to, realizovat „ústavní cestu“ tří pokusů. Jsem sice přesvědčený, že pokud by Paroubek dostal už druhý pokus a neuspěl by v něm, třetí bychom si nejspíš ušetřili, to, že se na Paroubka případně dostane až při třetím pokusu, má však taky své výhody: v úřadě bude odstupující druhá Topolánkova vláda a Paroubek nebude mít nutkání zdržovat volbu nového předsedy PS: to je jediná cesta jak urychlit třetí jmenování. Nechápu, proč se v novinách všeobecně považuje za porušení dohody, když předseda PS Vlček odstoupí a následně bude znovu kandidovat do funkce. Kdo bude kandidovat, je přece jedno, ČSSD může nominovat x poslanců, kteří to, o co jde, totiž navrhnout prezidentovi na premiéra Topolánka, bez obtíží zvládnou. Není k tomu zapotřebí žádné zvláštní obratnosti ani inteligence. Vlček se zavázal, že odstoupí, a ne, že se potom už nenechá znovu zvolit. Vždyť na tom vůbec nezáleží.

Topolánek zpočátku váhal, zda má prezidentovu nabídku přijmout, vyskytly se spekulace, že druhý neúspěch poškodí jeho reputaci a pozici ve straně. To je nesmysl, je přece předem jasné, že ten pokus bude neúspěšný. Úspěch v této situaci znamená ne protlačit se k vládě (to je možné jen za cenu shnilých kompromisů s Paroubkem), ale zabránit Paroubkovi protlačit se k vládě. Pokud se to Topolánkovi povede, zaslouží si uznání.

Paní Adamičková a Königová se v Právu domnívají, že ústava dává prezidentovi poté, co rozpustí PS, šedesát dnů na vypsání nových voleb. To je omyl, ústava předepisuje, že do šedesáti dnů po rozpuštění parlamentu se musí konat nové volby.

Místopředsedkyně brněnské organizace KDU-ČSL Javorová se před časem vyprofilovala tím, že se postavila do čela vzpoury proti Kalouskovi. Tím, že se teď přidala k ČSSD, zeleným a sdružení „Brno 2006“, udělala něco ne sice stejného, ale přece jen hodně podobného jako Kalousek. Zdůvodňuje to tím, že chtěla zabránit tomu, aby se v Brně na rozhodování podíleli komunisté. Komunisté ale dostanou předsednictví kontrolního výboru a kdyby se lidovci začali cukat, mohou je kdykoli nahradit svou tichou podporou z pozadí. Vypadá to, že od KDU-ČSL se na celostátní i necelostátní úrovni nedá očekávat nic kloudného. Jak je možné, že nikdo z té strany neumí být v opozici?

Středa 8. listopadu
Mirek Topolánek byl opět pověřen sestavením vlády. Hodlá jednat se všemi stranami,vylučuje velkou koalici. Za jednu možnost považuje oprášení trojkoalice – to je jediná smysluplná cesta, není pravda, že by trojkoaliční vláda byla už sestavena a ztroskotala, jen pan Topolábnek se na ni před časem nesmyslně vykašlal a vydal se do rukou Paroubkovi, který ho pak (s Kalouskem) hanebně převezl. Situace je jasná a přehledná: Topolánek už prokázal, že vládu nesestaví a ani trojkoaliční vláda nemá šanci uspět. Trojkoalice má ovšem jinou šanci a o to teď jde: dokázat Paroubkovi, že ani on není schopen sestavit vládu, která by pak dostala důvěru, nadto v nemravném komplotu s komunisty. Cesta k tomu je jediná: aby Paroubek dostal příležitost a zásluhou svých oponentů ztroskotal. Je velká, velká naděje, že ztroskotá. Mělo se to stát už dávno. Zatím místo něho až doposud obětavě ztroskotával Topolánek.

A i kdyby snad Paroubek uspěl, bylo by to sice strašné, ale bylo už hůř: museli bychom si jen zase aspoň částečně zvykat na to, co bylo před listopadem (prvky policejního státu). Pro chlapce z ODS to bude nová, exotická zkušenost. Byli to za totáče většinou hodní Čehonové. Trochu bych jim to přál. Sobě a všem ostatním ne.

Obnovit trojkoalici radí Topolánkovi i Miroslav Macek. Na pragmatickou funkci trojkoalice v případě třetího pokusu upozorňuje i Václav Dolejší v MfD. K závěru, že Klaus měl dát příležitost i Paroubkovi, aby byl od něho konečně pokoj, došel i Petr Kolář v Lidových novinách. Proboha, to je to tak složité? Existují jen dva způsoby, jak se vydat Paroubkovi všanc a otevřít mu cestu k moci: menšinová vláda ODS s tichou podporou sociálních demokratů (bylo už odzkoušeno!) a velká koalice.

Komunisté zřejmě nepodpoří novelu ústavy, která by umožnila urychlit cestu k mimořádných volbám. Komunisté budou ochotni podpořit rozumné návrhy, teprve až se přesvědčí, že ČSSD jim nemůže poskytnout to, co si od ní slibují. Je tedy třeba jít cestou tří pokusů.

Starosta Péťa, obviněný z tunelování evropských fondů, nemohl dostat chemoterapii (je po operaci rakoviny tlustého střeva, podle jeho advokáta léčba musela být zastavena kvůli špatnému zdravotnímu stavu). Nemohl by se nějaký kompetentní odborník zabývat otázkou, zda ten člověk náhodou neumírá? A pokud ano, nebylo by slušné mu dát pokoj?

Podle Miroslava Macka se Václav Klaus nechce stát druhým Edvardem Benešem. Tím by se zjevně stal, kdyby pověřil Paroubka sestavením vlády. Jak může někdo srovnávat dnešní situaci se situací v roce 1948? Není tu ani silná KSČ(M), vybavená vlastní špionáží a paravojenskými jednotkami, ovládající ministerstvo vnitra a obrany. Ani silný ruský bratr všude kolem dokola. Ani zblbělá masa obyvatelstva, toužící po „socialismu“ (všem bohatým všechno ukrást a nám chudým rozdat). Ani zkušenost, že je možné beztrestně a cestou zákona celé obrovské skupiny obyvatel oloupit o majetek a připravit o všechna občanská a lidská práva (s tím ovšem lidé jako Macek ještě dnes nadšeně souhlasí). Proč ta panická hrůza před jedním staronovým papalášem?

Popularita Paroubka klesá. Nejpopulárnější je Parkanová. To praví výzkum CVVM. Výzkumy tohoto druhu je třeba rychle zapomenout. Vůbec na nich nezáleží.

Vladimír Kučera cituje v MfD slogan „Podívej se Gusto, jak je tady husto“, který pronesl při velké demonstraci na letenské pláni v listopadu 1989 coby její moderátor Václav Malý. S tím, že lidem vadilo, že napadá prezidenta. Mám úplně jiné vzpomínky. Lidem, s nimiž jsem o tom tehdy mluvil (a nebyli to samí intelektuálové) vadilo hlavně, že kope do někoho, kdo už je na zemi. Musím říci, že na té výhradě něco bylo. Navíc Malý zavelel těm statisícům odříkat Otčenáš. Co má Otčenáš společného se svržením komunismu? Ti lidé byli z osmdesáti procent ateisté. Připadali si zmanipulováni. Právem. Já jsem křesťan, ale takovéhle spektakulární akce neschvaluji. Je to na hraně rouhání. K čemu bude pohanovi, když oddrmolí Otčenáš? A co má Otčenáš co dělat na politické demonstraci? Je to jesuitsismus.

List Die Welt doporučuje žertem, aby Poláci přispěli k dobrým polsko-německým vztahům tím, že při pobytu v Polsku nebudou zamykat svá auta a podpoří polské nároky na Severní a Jižní pól. Polští diplomaté po muslimsku běsní. Polská vláda si ovšem podobné žertování svou dlouhodobou neslýchanou politikou vůči Německu vykoledovala. Kdybych měl takový vliv, velmi bych Poláky doporučil Sachovi Baronu Cohenovi, jehož průkopnickou činnost v popularizaci Kazachstánu už dlouho se zájmem sleduji. Proč chodit tak daleko?

A k témuž tématu: zástupce amerického velvyslance v Polsku Hillas se vyjádřil v rozhovoru s nějakým polským činovníkem kriticky na adresu výroků místopředsedy polské vlády z klerofašistické Ligy polských rodin Giertycha. Ten napadl – co jiného – americkou účast v Iráku. Za Giertycha se postavilo celé Polsko. Zdá se, že náš region se pomalu stěhuje na východ. Giertych už nechce být vazalem USA. Nechtějí být vazalem Německa. Nechtějí být vazalem Ruska. To je choromyslná emancipace, které vede do vazalství a otroctví. Není třeba být vazalem, ale je nutné mít spojence. Chtěli by být samostatnou planetou?

Čtvrtek 9. listopadu
V Právu mají dnes dobrou náladu: imperialista Bush prohrál volby do Kongresu (a možná utrpí porážku i v Senátu), byl odvolán válečný štváč Rumsfeld a v Nikaragui vyhrál prezidentské volby pokrokový kandidát Ortega. Pro nás jsou to samé špatné zprávy, mnichované jsou v ofenzívě a islámsko-marxistický blok posiluje (i když mám dojem, že Ortega už dávno není to, co býval). Na dobré zprávy tohoto typu z Práva jsme si ovšem za posledních šedesát jedna let zvykli, člověk se stane otrlým. Navíc v Právu jásali nad „debakly“ imperialistů a válečných štváčů permanentně od konce čtyřicátých let a stejně jim to nakonec bylo pro kočku. Martin Weiss v Lidových novinách upozorňuje, že v druhých parlamentních volbách druhého prezidentského období ztrácí prezidentova strana obvykle v průměru 29 křesel ve sněmovně a 6 v Senátu. Dnes ztratili republikáni 27 ve sněmovně a asi 6 v Senátu (výsledek ve Virginii není ještě definitivní).

Do Práva pasuje taky poznámka Jiřího Fraňka o tom, že Klaus údajně v čele české vlády „dovedl české hospodářství na buben“. To je nesmyslné přehánění, Klaus narazil na vážné hospodářské potíže. Vlastní vinou, ovšem.

Horší je, že ODS se možná chystá uzavřít historický kompromis s Paroubkem. Pro menšinovou vládu s tolerancí ČSSD se už vyjádřil mj. předseda poslaneckého klubu Tlustý. Podle Béma nezbývá než jednat buď s ČSSD nebo s komunisty. Pan Bém se mýlí, je třeba dát Paroubkovi příležitost sestavit vládu a dokázat mu, že na to nemá. K tomu nejsou zapotřebí ani ČSSD, ani komunisté. Pokud by to byl třetí pokus, budou pak předčasné volby, což je jednak správné (rozumnou vládu sestavit nelze) a jednak pro ODS výhodné. Menšinové vládnutí ODS s upírem Paroubkem za krkem je pro ODS naopak sebevražda. Paroubek se přitom zjevně „své“ příležitosti bojí. Bojí se jí však bohužel i Topolánek. Mladé frontě Dnes na téma „třetí pokus“ řekl: „Je to ústavně čisté, ale riskantní. Může se stát, že někdo jen tak trefí puk a ten pak doskáče to branky.“ Jistě, to se může stát. Panuje velká nejistota, ta nejistota plyne z výsledku červnových voleb do PS, a to, že nedopadly optimálně, je i vina ODS. Kdo se bojí, nesmí do lesa.

Komunisté odvolali svůj souhlas s novelou ústavy (usnadňující mimořádné volby) a prosadili odložení jejího projednávání až do vzniku jakési „stálé komise pro změny ústavy“. Je to logické, komunisté nebudou podporovat nic, co by usnadnilo situaci (růst politického napětí a všechny známky destabilizace jim vyhovují), a zvlášť ne tehdy, když jim pořád ještě kyne možnost tiché neoficiální koalice s (vládnoucí) ČSSD.

ODS bude mít ovšem zřejmě problémy se zelenými, kteří nejsou nadšeni vyhlídkou na obnovení trojkoalice a raději by viděli „vládu odborníků“. Vláda odborníků není nutná pro případ, že by opravdu stáli o předčasné volby: stačí obstát ve zkoušce třetího pokusu, který by připadl Paroubkovi.

Prvkem nejistoty v našem nynějším, ústavním systému je poslanec Pohanka. Nevyjádřil se ještě, zda v tak zásadních věcech, jako je důvěra vládě, bude hlasovat s ČSSD nebo ne. Otvírá se cesta k racionální úpravě ústavy. PS bude mít napříště lichý počet poslanců, a to jednoho: pana Pohanku. Ostatní jsou zbyteční. Výrazně tím ušetříme.

Slovenský prezident Gašparovič prohlásil na návštěvě v Moskvě, že Slovensko chce, aby se Rusko stalo členským státem EU (zatím to požaduje jaksi výhledově). Prý zároveň rozvíjel úvahy o „slovanské vzájemnosti a spolupráci celého slovanského světa“ . Vypadá to, že v těchto věcech má jakousi podporu premiéra Fica, jehož strana Gaščparoviče kdysi prosadila do prezidentské funkce. Fico je jedna ruka s Paroubkem a hejslovanění s ruským akcentem nebude nejspíš proti mysli ani Klausovi a řadě lidí z ODS. Vznikne tu zase (jako po roce 1945) česko-slovenský dvojblok jako středoevropská depozitura ruského imperialismu?

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.