Úterý 24. října
Ve velkých městech se rozjelo jednání o koalicích na radnici. Ukazuje se, že přes velké procentuální vítězství i přesto, že většinou získala převahu v mandátech, to ODS nebude mít úplně lehké. Problém je zejména v Brně, kde mj. zuří boj o odsun hlavního nádraží (ODS je pro, další strany proti). Volební vítězství ODS se v povolebním vyjednávání může dost výrazně umenšit.

CVVM provedlo průzkum veřejného mínění ohledně popularity profesí. Že poslanci jsou předposlední, nijak nepřekvapí (ministři a hlavně prezident by nepochybně dopadli lépe, národ touží po vůdcích a manažerech, demokracie se všemi jejími slabinami mu zjevně příliš nevoní). Zajímavé je, že třetí od konce je profese „kněze“. Především je otázka, jak tomu rozumět: posuzovala se všeobecně popularita profese duchovního, nebo jen katolického duchovního? Drtivá většina lidí nepochybně neví, k čemu je to dobré. Kdyby v žebříčku byla profese „šaman“, dopadla by stejně.

Ve spolupráci ministra vnitra a nevládní „Transparency International“ vznikne u nás „protikorupční linka 199“. Bude sloužit jako oznamovací centrum, nebo i jako jakási psychologická poradna pro ty, kteří pocítí, že se jich právě zmocňuje nezvladatelná touha někoho korumpovat nebo se naopak dát zkorumpovat?

Na Chrudimsku se komunisté a sociální demokraté bez problémů dohodli, že podpoří Petra Pitharta v druhém kole senátních voleb. Vzhledem k tomu, že si komunisté dali u nelevicových kandidátů podmínku, že je o podporu musí požádat, vypadá to, jako by pan Pithart opět prokázal, že když jde do tuhého, nezná nepřítele.

Mirek Topolánek se k otázce velkých koalic ODS s ČSSD staví kupodivu docela rozumně. Je pro ně jen tenkrát, když je to pro stranu zcela nezbytné, protože velké koalice všeobecně „zavání rozparcelováním moci, která není kontrolovatelná“. Obávám se, že někteří jeho vlivní spolustraníci jsou bohužel jiného názoru.

Středa 25. října
Po setkání s představiteli KSČM promluvil pan prezident hlasem všech občanů (ostatně, to je v českém pojetí podstata jeho funkce, že): „Na to, abychom mohli nalézt řešení, které si přejí občané České republiky, politické strany musí něco přidat nebo ubrat ze svých postojů.“ Nutkavě se vnucuje tento výklad: Topolánek něco ubere, Paroubek něco přibere a máme tu velkou koalici. Velkou koalicí by se ČR významně přiblížila ruskému pojetí demokracie.

Topolánek ovšem není přítelem velké koalice. Klausův korunní princ Bém na něj proto vypustil zatím předsedu ODS v Praze 11 (a místopředsedu pražské organizace) Janečka. Ten Topolánkovi přes média (přesněji řečeno přes Právo) promptně sdělil, aby si hleděl svého a koukal se spíš od komunálních politiků poučit. Janečkova koncepce je geniální: „Chceme částečně uspokojit všechny, protože nám jde o tak zásadní věci, že chceme velmi silný mandát.“ Pokud bude mít jednou ODS nějaký erb, měla by to tam mít napsáno, je to něco na způsob Viribus unitis v americkém státním znaku, ale daleko „sofistikovanější“. Mohou také existovat různé zlomyslně pokroucené verze, např.: „Chceme do toho částečně namočit všechny, protože nám jde o to nahrabat si tolik, že potřebujeme velmi silný mandát.“ To ovšem pan Janeček ani náhodou neměl na mysli.

Geniální vynález Miloše Zemana, registrační pokladny, které měly zatnout tipec všem tunelářům a podvodníkům, se hned tak neuplatní, jejich zavedení se o rok odkládá. Pokud jde o technický a ideový projekt tohoto převratného vynálezu, popsali jsme ho před pár lety v jednom fejetonu, který tímto připomínáme.

Při své návštěvě u prezidenta Klause upozornili komunisté slovy svého předsedy Filipa, že jejich podmínkou při vytvoření nové vlády je „nesnižování suverenity země, nepostavení raketové základny a žádná cizí vojska na našem území“. Jak vidno, udělala strana od roku 1989 velký pokrok. Jinak podle MfD komunisté nechtějí stavět na přeběhlících, nýbrž na celých stranách či aspoň stranických frakcích (rozdíl mezi přeběhlíkem a stranickou frakcí je ovšem velmi jemný) a předčasných voleb se nebojí. Že se jich nebojí, ještě neznamená, že je chtějí.

Výsledek komunálních voleb zapůsobil i na Paroubka. „Je potřeba měnit tón, styl, a ten bude zdvořilý a přátelský." Zajímalo by mne, jak to chce realizovat. Je to totiž, jako když se hroch zaváže, že od teďka bude švitořit jako skřivánek.

Předseda pražské organizace Hulínský poněkud zareptal v reakci na Paroubkovu kritiku pražských volebních výsledků ČSSD. Je to zatím velmi nesmělý pokus a nedá se z něho nic vyvozovat. Pokud by se Paroubkovi v budoucnu nedařilo, může být hůř. Skutečnou pohromou by pro něho ovšem bylo až to, kdyby se pokusil sestavit vládu a neuspěl by.

Při příštích volbách do Sněmovny budou mít voliči daleko větší možnost měnit pořadí na kandidátkách. Důsledkem bude nepořádek ve volební kampani (každý kandidát bojuje nejen proti jiným stranám, ale i proti svým kolegům) a orgie regionálního populismu a podbízení. Pro strany se stanou volby jakousi loterií: hodí do ní své tikety a budou čekat, co z toho vyleze. I tady platí stará pravda: jak poměrný systém, tak většinový systém jsou lepší než jakékoli „kompromisní“ řešení.

Petr Pithart otiskl v Právu článek, v němž se ohnivě zastává třech neúspěšných pokusů o sestavení vlády jako momentálně jediné ústavní cesty k předčasným volbám. Je to cena za podporu KSČM a ČSSD v Chrudimi?

Bez ohledu na přání předsedy Topolánka vznikají velké koalice v jednom městě za druhým. Předvolební strašení „KSČSSD“ je to tam; realizuje se „ČSSODS“.

Podle výroční zprávy BIS je polovina z šedesáti ruských diplomatů v ČR zároveň agenty FSB a FSB kontaktují ruské mafie působící na našem území. Nesmíme přitom ovšem zapomínat (to se ve zprávě BIS nepraví, asi to považují za samozřejmost), že hlavním nebezpečím zůstávají jako vždy sudetští Němci.

Čtvrtek 26. října
Českou politickou scénou otřásá případ Pohanka. Poslanec Pohanka vystoupil z ČSSD, z klubu ČSSD, prohlásil se za nezávislého a zmizel. Problém je v tom, že jeho jména padlo v souvislosti s případem Péťa, Doležel a spol., byl zúčastněnými označen za „hráče“ (tj. za někoho, kdo v tom jede) . Následně si s ním pohovořili předseda klubu ČSSD v PS Hašek a předseda ČSSD Paroubek. Z toho lze usuzovat, že informaci neberou zrovna na lehkou váhu. Pohanka tvrdí, že ho vydírá vlastní strana a že na něj tlačí, aby rezignoval na poslanecký mandát. Představitelé ČSSD naopak tvrdí, že na něj tlačí ODS a policie. Dr. Rath říká dokonce „nátlak z oblasti kolem policie nebo z útvarů snad okolo Kubiceho“. Proč by policie nemohla např. žádat po poslanci vysvětlení, když může odposlouchávat vlastního ministra? Co je to za nátlak? Navíc věrohodná verze případu je tato: vedení ČSSD dostalo strach, protože aféru Péťa, Doležel a spol. nepodceňuje a nepochybně moc dobře ví proč. Vyzvalo Pohanku k rezignaci na mandát, ten ji odmítá a nepochybně taky moc dobře ví proč: cesta od rezignace do tepláků může být zatraceně krátká. A konečně, to, že se aféra rozjela zrovna před senátními volbami a že probíhá tak, jak probíhá, taky není jen vlivem příznivých povětrnostních podmínek. Vypadá to, jako by všichni navzájem se pomlouvající účastníci této mely měli pravdu zároveň. Pravdu nemá jen pan dr. Pohanka, když si myslí, že věc připomíná padesátá léta. Kdyby byla padesátá léta, už by se byl dávno přiznal a návdavkem přidal i to, co neudělal. ODS si vesele myje ruce a dušuje se, že na žádné takto nabyté stojedničce nechce stavět. Proč taky. Sesuv Paroubkovy většiny jí stačí. Filip mluví o „zradě na voličích“ – KSČM je v situaci pejska, před kterého nastavili jitrničku na provázku, a když už ji chtěl schramstnout, na poslední chvíli cukli.

Zdá se také, že Paroubek přecenil možnosti své strany. Svou agresivní politikou připomíná teď řidiče staré káry, kterou vyhnal na dálnici a uvedl do nejvyšších obrátek: pár kilometrů to jde, ale pak začínají odpadávat blatníky, výfuk, reflektory, dveře a vyvstává nebezpečí, že z vozidla, které už na začátku nebylo nic moc, zbude nakonec jen hromada šrotu.

V naší zemi žije nejen řada chronických gamblerů; objevila se i nová odrůda závislosti na moderní technice, totiž mobilní (nebo spíš mobilový) maniak. Jmenuje se Pavel Němec a býval do léta ministrem spravedlnosti. Vlastnil v té době pět mobilů a jen v lednu z nich provolal 130 000,- Kč. Zpráva ponechává fantazii čtenářů volný prostor pro úvahy, o jaký druh hovorů (lze ministra spravedlnosti podezírat z toho, že provozuje sex po telefonu, a to hned z pěti přístrojů najednou?) To by bylo ošklivé podezření, myslím si jen, že pan exministr se stal obětí televizních reklam všech našich třech mobilních sítí, které se navzájem předhánějí ve vlezlé stupiditě, ne zcela informovaný televizní divák z nich nezíská žádnou informaci o tom, k čemu vlastně mobilní telefon slouží, a může si dělat naprosto nepřiměřené iluze.

ČSSD musí být posledním vývojem událostí pořádně otřesená, protože prošvihla jednání o komunistickém návrhu referenda ohledně raketové základny v ČR. Návrh byl těsnou většinou vrácen navrhovatelům k přepracování. Pro schválení návrhu je ovšem zapotřebí ústavní většiny v obou komorách parlamentu, a to nebude jednoduché, zaplať Pán Bůh za to.

Polský Sejm začal jednat o novelizaci zákona o interrupcích. Navrhla ho Liga polských rodin a zakazuje interrupci i v případě znásilnění, incestu a ohrožení života matky. Jde o ústavní zákon, pro nějž musí hlasovat dvě třetiny poslanců Sejmu. Naštěstí. V konfrontaci s nápady tohoto typu se ze mne stává zuřivá feministka.

Postkomunistické státy střední Evropy otevřou svůj pracovní trh zájemcům z Bulharska a Rumunska po jejich vstupu do EU. Jak by ne, musí nějak nahradit úbytek pracovních sil, který nastal migrací pracovních z těchto zemí na Západ a neochotou domorodců dělat práce nepříjemné a hůře placené. V Rakousku např. bylo povoleno legálně zaměstnávat české au pair (vracíme se do starých dobrých časů, kdy česká služka měla ve Vídni velmi dobrou pověst, a zamidrákovaní vlastenci typu p. Třeštíka asi puknou vzteky). Velmi nevrlí jsou naproti tomu ve Velké Británii, kde Češi (a Poláci) hromadně na černo loví ryby. Naivní Britové si to vysvětlují chorobnou rybářskou vášní, ve skutečnosti jde o laciné získávání potravy (britský gentleman sladkovodní ryby nejí, je to pro něj něco takového jako pro nás pojídání štěkáčů a mňoukáčů, a po ulovení je velkoryse pouští zpět do řeky). Tato poslední zpráva svědčí o tom, že Evropa se i zde vrací ke starým tradicím: ostuda se v ní už zase šíří směrem z východu na západ.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.