UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Právo také hodnotí poslední střetnutí Paroubka s Topolánkem na Nově. Premiér si neodpustil sebezhodnocení: zatímco jeho sok prý program ODS spíše recitoval, on sám program ČSSD programově vykládal. Je hezké, že si fandí, koneckonců to dělá každý. Mně připadala debata spíš otravná a nezdá se mi, že by mohla přinést do vývoje preferencí něco nového: vrchol bylo zjevně středeční střetnutí na Primě. Když všechna čtyři setkání shrneme, je taky třeba říci, že jich bylo tak akorát. Aspoň já mám teď obou pánů až po krk a určitě nejsem v téhle zemi sám. Proto je nevěcné vytýkat Topolánkovi, že se před Paroubkem schovával. Rozdíl mezi nimi je ten, že pan Paroubek je větší sprosťák, pan Topolánek větší nešika. Už to stačí k tomu, aby si člověk snadno vybral. Zásadní věc pro mne je, že pan Paroubek chce vládnout s podporou komunistů, kdežto pan Topolánek ne.
Paroubek se tváří, že nechce koalici s ODS, ale s „menšími stranami“. To musí být pro Martina Bursíka povzbudivé: jeho budoucí koaliční partner mu už předvedl, že nemyslí na nic jiného, než jak ho sežrat. Obávám se, že jakýkoli koaliční svazek mezi zelenými a ČSSD je po vzniku „levicové frakce“ u zelených vyloučený.
Sdružení obcí v Doupovských horách, kde se má pod patronací Armády ČR odehrát letošní Czech Tek (jsme zřejmě jedinou zemí na světě, kde armáda forcíruje takovéto akce), zuřivě protestují. Asi mají strach. Doporučuji akci uspořádat na Hrádečku u Trutnova, tam se nepochybně setká s vlídným přijetí aspoň jedné, zato však významné osobnosti.
Karel Steigerwald píše v MfD, že se v těchto volbách střetávají dva světy, liberalismus a socialismus. To je pro mne příliš abstraktní: střetává se Paroubek, který se chce spustit s komunisty, s těmi, co se s nimi spustit nechtějí. Jinak sociální demokracie patří stejně jako liberální a konzervativní strany do rámce západní liberální demokracie, pouze s tím, že sociální demokracie zdůrazňuje solidaritu, kdežto liberálové iniciativu. Co je vhodnější, závisí od situace: je čas rozhazování kamení a čas sbírání kamení. Fanatické vize Friedricha von Hayeka považuji ze zavádějící. Také chápu nedůvěru pana Steigerwalda k zeleným, jen ho musím upozornit, že bez nich ODS a KDU-ČSL většinu dohromady asi nedají.
Kateřina Safaříková se v LN obává euroskepticismu ODS a odkazuje na Jana Zahradila. Nevím, jaký bude vliv tohoto člověka v ODS, pokud Topolánek uspěje. Řekl bych, že Alexandr Vondra nevystoupil v debatě na Primě na Topolánkově straně náhodou. A Vondrovy představy o EU jsou o hodně normálnější než představy pana Zahradila a jeho vyšinutých poradců.
Právo je nepřekonatelné. Např. podtitulek v jednom článku hlásá: „Od Topolánka lidé čekali víc“. Po pečlivém přečtení dalšího odstavce člověk zjistí, že správně to má znít: „Paroubek říká: od Topolánka lidé čekali víc“. Jaký smysl má takovéhle srandovní fixlování?
Jakýsi Rostislav Matulík zase (rovněž v Právu) tvrdí: „Kolektivní psýché západní společnosti se … již dávno s křesťanstvím rozešla“. Ke křesťanství podle toho člověka patří zjevně víra v magii čísel. Pan Matulík je mluvčím kolektivní evropské psýché (zjevně se jedná o nějaké strašidlo). V životě ovšem záleží daleké víc na lidech než na kolektivní psýché.
Známý enfant terrible německé intelektuální scény Peter Handtke nedostane od města Düsseldorfu cenu Heinricha Heineho za své kontroverzní výroky o Jugoslávii. Kdysi prý prohlásil, že Srbové jsou ještě větší oběti než Židé, to je nechutné a mohl si to odpustit. Když ovšem odmítá srovnávat Miloševiče s Hitlerem, má úplně pravdu (i když to není žádný důvod, proč jezdit takovému individuu a funus), a když žádá, aby se naslouchalo i těm, kteří se stali obětí masakrů, spáchaných muslimy, má taky pravdu. Problém občanských válek v bývalé Jugoslávii spočívá v tom, že se všechny zúčastněné strany posléze předvedly jako dobytek. To se v občanských válkách stává (typický příklad: občanská válka ve Španělsku). Teď by se měli snažit všichni sami pro sebe zcivilizovat, začít u sebe a nevymlouvat se na ty druhé.
Noviny jsou plné toho, že Američané kdesi v Iráku zmasakrovali civilisty. Vymknuta z kloubů doba šílí: v normálu to bude, až budou konečně zase islámští teroristé masakrovat americké civilisty.
V Právu píše Jiří Hanák: „Při četbě včerejšího tisku měl jsem však dojem, že před branami Česka stojí nepřítel.“ Při četbě výplodů pana Hanáka mám ten dojem už asi třináct let a při četbě Práva po celou tuto volební kampaň (řídké výjimky potvrzují pravidlo).
Výsledek voleb je v podstatě druhý nejhorší, jaký (v rámci současných možností) mohl být. Přesto by se neměly přehlížet jeho světlejší stránky. Za prvé, Paroubkova koncepce menšinové vlády ČSSD s KSČM v zádech se zatím nedá realizovat (co není, může být, pokud se podaří sehnat aspoň jednoho přeběhlíka). Rozhodlo o tom ovšem pouhých 338 voličů v Jihočeském kraji, kam se přičítaly i hlasy českých občanů, kteří volili v zahraničí (ti se rozhodli většinou pro ODS). Nebýt těch 338 hlasů, nebyl by „pravostředu“ jeho dvousettisícový náskok ve voličích stačil, volby by vyhráli rudí. Za druhé, pekelná rudá stojedenáctka je fuč. A za třetí, voličská účast byla přece jen slušnější než posledně, což zřejmě souvisí i s vypjatou a poněkud hysterickou předvolební atmosférou. Česká společnost tedy přece jen získala přinejmenším nějaký „odklad“ nepřiznané spoluvlády ČSSD a KSČM, ne však v řádu let, nýbrž dnů a týdnů. Člověk se nakonec naučí být spokojen i s málem.
Divoký projev premiéra Paroubka v sobotu večer měl jedinou vadu na kráse. V okamžiku, kdy vedoucí politik pronáší taková slova, musí už ozbrojené bojůvky obsazovat Hrad, televizi, rozhlas, redakce novin a sekretariáty opozice a zatýkat její čelné představitele. V ulicích musí rachotit pásy tanků. Tanky, pokud se nemýlím, momentálně žádné nemáme. Když se tak neděje, je to mluvení do větru, které nanejvýš tu a tam někoho rozběsní (což se povedlo v případě prezidenta Klause a samozřejmě nejen jeho). Pouhý verbální úkon nestačí.
Jinak ovšem pan Paroubek do velké koalice vstoupit nemůže, není totiž kamikadze: postavení menší z koaličních stran v situaci, kdy na Hradě sedí patron té silnější, by bylo totálně beznadějné a v očích veřejnosti by ji úplně zkompromitovalo. Je třeba se naučit žít s patem: naši vrcholní politici si budou teď moci vyzkoušet, jak se dělá politika ve stavu úplné beztíže.
Pan Paroubek měl také údajně říci v sobotu vpodvečer reportérce Primy, která s ním chtěla udělat rozhovor: „Chovali jste se ke mně jako hovada, tak mě nechte být.“ To je šarm, na nějž nedosáhl ani Miloš Zeman. Plyne z toho ovšem, že je z výsledku voleb naprosto vedle. Zřejmě se mu řečmi o tom, jak o dvě hlavy převyšuje všechny své politické soupeře, podařilo zcela přesvědčit přinejmenším jednoho člověka, totiž sebe samého.
Mirek Topolánek se dal slyšet, že pokud se stane premiérem, chystá odpolitizování policie. Proboha! On a Paroubek jsou k tomu ti nejméně povolaní. Jak by se dala odpolitizovat Policie ČR, si v tuto chvíli vůbec nedovedu představit. Zdá se, že o její útvary, které jsou z mocenského hlediska prestižní, existuje mezi oběma politickými tábory taková přetahovačka, že by snad bylo nejlépe je aspoň na čas prostě zrušit.
V rozhovoru pro MfD řekl Jiří Paroubek: „Na diskusním fóru ODS se objevila výzva k akci před mým domem. To připomíná činnost akčních výborů z roku 1948.“ Pan Paroubek je naivní. O akcích před domy reakcionářů (tedy reakcionářských institucí, před soukromými byty prováděla diskrétní akce StB) se nežvanilo v rozhlase (internet tenkrát nebyl), organizovaly je kompetentní orgány KSČ..
Václav Klaus požádal Topolánka, aby zahájil jednání o nové vládě. Pověřit jej přímo jejím sestavením se zatím nechystá. Bude to pro něho obtížné, protože pokud si dobře vzpomínám, chtěl kdysi na Grossovi před jeho jmenováním, aby mu přinesl podpisy stojedna poslanců, kteří dají jeho vládě důvěru. A Topolánek nemá šanci takový seznam předložit (pokud nesežene nějakého odpadlíka a to není moc pravděpodobné).
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
