Premiér Paroubek navštívil americké velvyslanectví a jednal s velvyslancem mj. i o vízové povinnosti českých občanů při cestách do USA. Nevypadá to, že by ji Američané byli zatím ochotni zrušit, podmínkou je, aby z počtu žadatelů o vízum bylo jen 3% odmítnutých, u nás je to zatím 10%. Premiér se v té situaci o možnosti „odvetných kroků“ ČR vyjádřil velmi rozumně a realisticky: „Nebylo by to moudré. Poškodili bychom sami sebe.“ Uvedl dále, že bychom tak odradili americké turisty, jichž loni přijelo do Česka 300 tisíc a letos jich má být ještě více; Američané patří k návštěvníkům, kteří v Česku utratí nejvíc peněz. Kromě toho jsou USA naším prvořadým spojencem. Potud Paroubek, jediné, co kalí mou radost, je, že když před časem přišel ministr Svoboda s předvolebně populistickým nápadem na odvetná opatření vůči USA a Američanům, pokáral ho, že to neudělal už dávno. Ovšem, vůči americkému velvyslanci premiér nemusí vést předvolební kampaň (a může se tedy vyjadřovat věcně a rozumně), vůči KDU-ČSL vede volební boj, v němž je zjevně, aspoň v jeho pojetí, dovoleno poměrně hodně.

Pavel Verner se v Právu (a právem) pozastavuje nad hyenismem lidí, kteří využívají záplav k tomu, aby okrádali a ohrožovali své bližní. Pomáhá si přitom příměrem: „Čmajznout peněženku s měsíčním příjmem generálnímu řediteli vypadá sice nominálně hrozivěji, ale je to zanedbatelný zločin vůči tomu, když takhle někdo okrade opuštěnou důchodkyni.“ To je ovšem rumcajsovská logika. Příklad nemá s rabováním a rozebíráním protipovodňových zábran nic společného a nabuzuje mylný dojem, že okrádat generální ředitele je daleko přijatelnější než okrádat staré důchodkyně. Zvláštnost demokracie (v Právu tomu říkají „kapitalismus“), jíž se odlišuje od „socialismu“ (bolševismu), spočívá v tom, že jsou si v ní lidé před zákonem rovni – to znamená i generální ředitelé a opuštěné důchodkyně.

Václav Klaus kritizoval „politiky“ (rozuměj Paroubka) za zneužívání kampaně k volebním hrátkám. Zase by měl úplně pravdu, jen kdyby ta kritika nebyla taky tak trochu cítit volebními hrátkami (Paroubek napadl lídra ODS v severočeském kraji Gandaloviče). Při té příležitosti poznamenal, že „by bylo pošetilé domnívat se, že počet přeletů vrtulníku nad zatopeným územím snižuje výšku vody“. A to, nedá se nic dělat, sedí, jak by řekl ministr kultury, jako… (laskavý čtenář si příměr nepochybně doplní sám).

V rozhovoru s Bursíkem pro Mladou frontu Dnes předhazuje Michaela Jílková předsedovi Strany zelených to, že by byl rád ministrem, případně ministrem životního prostředí. Ježíši Kriste, proč by předseda strany, která má šanci dostat se do PS a hrát tam významnou roli, nesměl chtít být ministrem? Kdyby nechtěl, nebyl by normální. Největší strach mám (od podzimu 1989) z lidí, kteří se tvářili, jako že politické funkce jsou něco, co je jim v jejich bytostné skromnosti víc než vzdálené. A do Silvestra 1989 už jejich zadnice zahřívaly ministerská a náměstkovská křesla, významné posty v parlamentě a dokonce i hradní trůn. Odkdy je pokrytectví morální hodnotou?

ODS (to znamená opozice) chce vládu podpořit s úpravou rozpočtu na letošní rok tak, aby se z něho dalo vydat pět miliard na likvidaci škody vzniklé při povodních. Máme před volbami, a tak opozici ve vypjaté situaci nejspíš nic jiného nezbývá (Špidlovi ODS kdysi povodňové balíčky neschválila, jenže ty počítaly s výstředním nápadem ohledně „milionářské daně“). Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik prohlásil pateticky: „Podpoříme každé řešení, které pomůže. Stranou musí jít koalice a opozice.“ To je vyčůrané až na půdu: KSČM je přece už dobrých pár měsíců tichým společníkem vládnutí ČSSD. Tolik pokud jde o odhodlání, provedení bude asi složitější (předseda lidovců Kalousek např. celkem logicky upozornil, že než se nějaká částka vyčlení, musí být napřed představa o tom, jaké vlastně škody vznikly).

Podle šéfa majetkové správy Kremlu Kožina bude ruská vláda chtít vrátit ze zahraničí majetek, který Rusko vlastnilo za cara i za bolševiků. Bude jej chtít mj. i od ČR. V Lidových novinách si lámou hlavu, o jaký majetek u nás vlastně jde. Je to jednoduché: jejich majetkem bylo za totáče celé Česko, a že ho budou chtít, jakmile to bude jen trochu možné, získat zpátky, je jasné i bez pana Kožina.

Václav Klaus se ústy svého mluvčího obul v Právu do Jiřího Fraňka a vytýká mj. Paroubkovi, že v Ústí využil povodně k předvolebním hrátkám. Franěk Klausovi vytknul, že při povodních nebyl vidět. Nechápu, proč Klaus místo veřejného prohlášení nenavštívil po Paroubkově generálské vizitě jako prezident Ústí? Pan Franěk by mu sice vyčetl ne že nebyl vidět (jako to dělá teď), ale že si přihřívá svou politickou polívčičku: jenže ad a) Ústí bylo nejohroženějším velkým českým městem a ad b) reagovat na Paroubkovu agresivitu byla věc slušnosti, ne stranických sympatií. Klaus tak učinil obecným prohlášením, dělá mu potíže podpořit přímo Gandaloviče? Žádný slušný člověk by mu to nemohl vyčítat.

Myslím, že nejsem sám, kdo je z lidoveckých billboardů zmaten a popleten. V Praze se objevil jeden, na němž je portrét mladé dámy s portrétem ministra Svobody v rukou a vedle toho nápis: „Svoboda chce ženy v politice, já chci Svobodu“, a já teď nevím: je to dílo KDU-ČSL nebo Balbínovy poetické strany?

Předseda zelených Bursík váhá, zda bude žalovat primátora Béma za obvinění ohledně nekalého financování opravy svého domu. To není dvakrát šťastné, každý si pomyslí, že by taky mohl prohrát. Pokud chtěl nechat Bémovi a ODS otevřené dveře k vycouvání, neměl žalobou vůbec vyhrožovat.

Jan Rejžek píše v Lidových novinách, že židovští uprchlíci z Osvětimi, kteří propašovali spojencům zprávu o nacistických vyhlazovacích táborech, pomohli „zachránit desetitisíce maďarských Židů před deportací horthyovským režimem“. Pro spravedlnost je třeba tuto informaci doplnit: Maďarsko až do března 1944 důsledně odmítalo vydávat Židy německé vyvražďovací mašinérii. Židé do té doby nebyli ani soustřeďováni do ghett ani nemuseli nosit hvězdy (platil pro ně ovšem zákaz výkonu řady povolání a zákaz sňatku s „rodilými“ Maďary). Teprve když Němci v březnu 1944 Maďarsko vojensky obsadili, svrhli vládu, za premiéra si dosadili svého agenta a v zemi začalo řádit gestapo a Eichmannovi lidé, rozjely se i deportace. Horthy však v létě jako regent využil chvíle, kdy se Němci dostali do úzkých v Rumunsku, a deportace zastavil. Naplno se spustily až po Horthyho svržení v říjnu 1944. Vzhledem k tomu cca 200 000 maďarských Židů válku přežilo.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.