ODS navrhuje mj. spoluúčast pacienta na léčení (do 3000 Kč ročně) a brání se postátňování menších nemocnic. Ministr Rath ji obviňuje, že chce na pacientovi vydělávat. Jak to? Půjdou peníze takto získané do stranické pokladny ODS? Lékárníkům, kteří s ním chtěli jednat, doporučil, aby z delegace vyřadili předsedu komory Chudobu. Je pozoruhodné, jak pevně je pan ministr přesvědčen, že si může, opřen o rudou koalici, dovolit úplně všechno. A protože mu to bez problémů prochází, asi to už bude pravda.

Romové si prý s prezidentem rozuměli – totiž pět romských aktivistů, které Klaus přijal na Hradě. Otázka je jen, koho (kromě sebe, ovšem) ti aktivisté reprezentují.

Ministr Jandák řekl v Mladé frontě Dnes s narážkou na svého předchůdce ve funkci, že „ministr má být ochránce a bojovník, ale každopádně ne komentátor kultury“. To je pěkné, ale týmiž ústy pan ministr označil „to, co premiér startuje“, za „cestu blairismu“ (pokud vím, Blair se k prosazení své politiky nepaktoval s extremisty ani se jim programově nepřibližoval, ostatně ve Velké Británii jsou extremisté jen muslimští a ti na rozdíl od KSČM u nás nemají dobrou pověst). Komunistů se pan ministr nebojí: „Vždyť se na ně podívejte, copak by někdo z nich šel na barikády?“ Gottwald ovšem v únoru 1948 nemusel na žádné barikády, jeho nekomunističtí spojenci-oponenti mu sami naběhli na vidle, a pak stačilo jen zajet si na Hrad a pořádně zadupat.

Předseda ODS Topolánek podepsal ve Varšavě dohodu o spolupráci s polskou PiS. Ještě před volbami byla partnerem ODS Občanská plarforma, ale volby dopadly, jak dopadly, a PiS má ostatně s ODS hodně společného: zamindrákované euroskeptické vlastenectví i vstřícnost k pravicovému extremismu. Ten je u nás naštěstí zatím o hodně slabší než v Polsku.

Ministr Sobotka prohlásil v rozhovoru pro Právo: „Pokud chceme ve volbách zvítězit, musíme být schopni oslovit … levicověji vyhraněné voliče, které se Jiřímu Paroubkovi podařilo vrátit do tábora našich příznivců, a zároveň získat voliče z politického středu: liberály, kteří z různých důvodů nechtějí podporovat Občanskou demokratickou stranu.“ To je úkol stejně náročný jako konstrukce perpetua mobile. Jedny z těch dvou by museli oblbit, není těžké předem uhodnout, které. Čemuž by se mělo za každou cenu zabránit.

Premiér Paroubek se dostal do složité situace, když se Evropská komise rozhodla zrušit pro nové země výjimky v sazbách DPH na bydlení a topení. Měl by „hájit národní zájmy“ (v zádech má ODS), zároveň si nesmí EU příliš znepřátelit pro nadcházející (a vlastně už probíhající) experiment s transplantací prvků komunismu do demokracie. Mohli by dělat potíže. Proti úpravě jsou po kompromisním návrhu EK jen tři země, vesměs nováčci, kromě ČR ještě Polsko a Kypr. Přitom věcně to vypadá, že by si snad v tomto případě měla ČR stát na svém, jde o praktickou věc, ne o ideologii. Paroubek se ovšem už chystá k ústupu: nižší sazba DPH by měla být zachována u bytů spadajících pod „sociální výstavbu“. Tedy např. ne u rodinných domků. Rodinné domky jsou u nás pořád nemravný luxus.

Továrna Philips v Hranicích zastavila po pěti letech výrobu vzhledem k tomu, že o staré typy televizních obrazovek už dnes nikdo nemá zájem. Zdá se, že jediný, kdo na barnumské akci, s níž se kdysi pyšnila Zemanova vláda, opravdu vydělal, byla ta paní Regecová, co se tak dlouho zdráhala prodat firmě svůj pozemek, až za něj dostala cca dvacet milionů. Nejsem odborník ani na průmysl, ani na ekonomiku, jen se mi zdá, že kdyby jednou vyšly osobní automobily s benzinovými a naftovými motory tak z módy jako dnes neplacaté televizní obrazovky, mělo by české hospodářství problém.

Volební program ČSSD obsahuje řadu slibů, které oslovují poměrně širokou škálu potenciálních voličů. Všechny se odvíjejí od toho základního, že ČSSD „udrží vysokou dynamiku hospodářského růstu v průměru 5% HDP ročně“. To je jako slibovat pro příštích pět let hezké počasí. O umravnění médií se v programu samém zjevně nehovoří, pouze premiér Paroubek se v projevu obul do Mladé fronty Dnes, Lidových novin a Novy. To už je jako za nebožtíka Hendrycha blahé paměti.

Zvláštní pozornost věnuje ČSSD životnímu prostředí. Z toho je cítit, že má strach z případného volebního úspěchu Strany zelených, který by mohl nabourat její vyčůraný plán na menšinovou vládu s tichou podporou komunistů a zároveň s otevřenou možností tu a tam je vydírat vstřícností k ODS. Strana zelených je ovšem nevypočitatelná, a pokud by se dostal do PS např. Petr Uhl, rozhodně by proti spolupráci s KSČM nic nenamítal.

Jednatel firmy, která měla vylepit plakáty ODS ironizující ČSSD, prý prohlásil: „Plakáty jsme odmítli proto, že prostě podobné plakáty nevyvěšujeme. Je absurdní, že bychom měli nějaké politické motivace. Máme prostě za to, že jsme seriózní firma a nechceme, aby podobné zesměšňující plakáty byly na našich nosičích.“ Pokud by byli seriozní firma, starali by se o to, co mají v náplni práce, tj. o vylepování plakátů, a ne o to, co na plakátech je. Zesměšňovat před volbami politického protivníka je sice poněkud nedůstojné a směšné, ale není to trestné, a firma by si v takovém případě měla hledět svého – samozřejmě pokud se chce chovat apoliticky, čímž se chvástá.

O ČSSD se otřel – asi aby to nevypadalo až tak hloupě – i předseda KSČM Filip. Komunisté si prý musí zachovat identitu, nechtějí ani Modrou šanci, ani silový, arogantní styl, kdy jeden člověk rozhoduje o tom, jestli ten nebo onen zůstane na kandidátní listině. Je trapné, když někoho mohou právem kritizovat i komunisti.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.