UDÁLOSTI: Z posledních dnů
Bohumil Doležal
25. října 2005 22:10
Obec Žlutice se pře s Památníkem národního písemnictví o kancionál ze 16. století. Je to opožděná rvačka o kořist uzmutou v roce 1945, předtím se městečko jmenovalo Luditz a nebyla tam česká ani noha.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila frontální útok na Novu a Primu kvůli reality show. Oběma televizím hrozí desetimilionové pokuty za nemravnost. Ke zdůvodnění mají sloužit posudky odborníků z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie. Odborníci budou mít zcela protichůdné názory, záleží na tom, jaké si vybereme. Postup Rady je nejlepší způsob, jak udělat z komára velblouda a vystavit se důvodnému podezření z neoprávněného (protože zbytečného) zásahu do svobody vysílání. Co si o obou pořadech myslím, jsem tu už napsal, přesto to nepovažuji za důvod pro nějaké drastické zásahy. A doporučuji, aby odborníci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie vystavili posudek i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Prezident Klaus, jak vyplývá např. z pátečního Práva (když odhlédneme od zavádějícího titulku) neodmítl jmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví. Podle prezidentova prohlášení Rath sice písemně prohlásil, že vykonává funkce uvedené v příslušném paragrafu zákona o střetu zájmů, aniž by však uvedl o jaké funkce se jedná. „Proto požaduje prezident republiky informaci o tom, jaké další činnosti kolidující se zákonem o střetu zájmů pan Rath v současnosti vykonává.“ To je naprosto přirozený postup, udělal bych to na Klausově místě taky už z pouhého alibismu. Za to pan dr. Rath vylil v Lidových novinách na prezidenta kbelík sprostot. Nazývá ho „vrtošivým staříkem“ a v Právu zase „umanutým mocnářem“ (pěkný doklad toho, co jsem si dovolil napsat o poměru buranského „zdravého jádra“ české společnosti ke starším lidem v souvislosti s případem Jana Beneše), tvrdí, že jde o „nezvládnuté emoce“ a „projev dlouholeté nenávisti k mé osobě“ (v tomto způsobu argumentace je bohužel učenlivým Klausovým žákem). „Léčí si na mně nějaký svůj mindrák a já dost dobře nechápu proč… je to spíš na psychiatrickou léčebnu než na výkon jakéhokoliv vyššího úřadu“ (stejným právem by se mohlo říci, že nezměrná drzost dr. Ratha je spíš na pětadvacet na holou než na výkon ministerského úřadu). Zdá se, že nová nota, kterou do veřejných vyjádření zavedl po Zemanově vzoru premiér Paroubek, se stává normou i pro jeho ministry. Paroubek prohlásil: „Chtěl bych také zažít, kdyby se to stalo v situaci, kdy byl premiérem Václav Klaus, co by asi řekl Václavu Havlovi.“ Václav Klaus co by premiér nadělal spoustu problematických věcí, ale nikdy neměl nápad jmenovat ministrem zdravotnictví předsedu ČLK, a ještě tak vypečeného, jako je dr. Rath.
Podle průzkumu, který si nechala vypracovat ČSSD, chce Paroubka za premiéra daleko víc lidí než Topolánka. Bylo by velmi divné, kdyby ČSSD vylezla s výsledky průzkumu, který by dopadl opačně.
Paroubek se postavil za dosti drzé Rathovy výroky o prezidentovi s tím, že tam „nebyl ani jediný vulgární výraz“. To je dosti zvláštní kritérium, premiér zřejmě vychází z toho, že proti Zemanovi je Rath ještě gentleman.
Alexandr Kramer se náhle proměnil v beránka – totiž právě v rozhovoru s ministerským kandidátem dr. Rathem. Dr. Rath před několika dny prohlásil, že by Klaus mohl být z úřadu odvolán pro nedodržování ústavy (což nejde), Rath v rozhovoru nepřipustil, že by byl „přestřelil“, naopak, s bohorovnou drzostí odpověděl: „Já nejsem ministr Václava Klause a nenechám se od něj poručníkovat, co mám nebo nemám podle zákona dělat, když on sám pošlapává hned několik zákonů včetně ústavy.“ Bez jakékoli poznámky nechal pan Kramer zcela nehorázné konstatování pana prezidenta (ČLK): „Ono je totiž sporné, zda má smysl předepisovat lék, který je jen o pár procent účinnější, ale tisíckrát dražší...“ Nebo: „Ale je otázka, co je lepší: mít pět minut daleko nemocnici s mizerným personálem a mizerně vybavenou, nebo nemocnici dostupnou třeba do dvaceti minut, ale dobře vybavenou a se zkušeným personálem? Já si myslím, že při dobře fungující záchranné službě je ta druhá varianta lepší.“ To je děsná demagogie, na venkově nejde o rozdíl mezi pěti a dvaceti minutami, nýbrž mezi dvaceti minutami a hodinou, většina pacientů se do nemocnice dopravuje sama. Dostupnost nemocnice není dostupnost pro lidi v kómatu. Pan doktor taky prohlásil: „Ano, nesnáším hulváty a nesnáším lidi, kteří na vás zkoušejí nejrůznější triky, prostě vás chtějí oblbnout... Na jednání s gaunery si skutečně rukavičky neberu.“ Ke Klausovi se ovšem hulvátsky zachoval (řeči o „umanutém staříkovi“ apod.). Taky popis politické anabáze dr. Ratha, jak ji sám v rozhovoru podal, je, řekněme, velmi kusý (chybí tam výrazná zastávka v LSNS-SD a interpretace pana Ratha je poněkud jednostranná). Renata Kalenská v rozhovoru s ústeckým primátorem Gandalovičem dokázala tentokrát být ke zpovídanému podstatně tvrdší.
Mladá fronta Dnes uveřejnila rozhovor s Radovanem Krejčířem. ČSSD si od něho údajně přes prostředníka půjčila před volbami v roce 2002 šedesát milionů s tím, že zohlední některé jeho obchodní zájmy. Dnes vyšel v novinách rozzlobený článek předsedy PS Zaorálka, který dává MfD lekce z „novinářské etiky“. Pan Zaorálek ovšem v této věci není nestranný arbitr elegantiae, ale činovník potrefené strany. Ještě aby se mu to líbilo! Pan Zaorálek se zároveň diví, že se o Krejčířovi v MfD mluví jako o „podnikateli“. Věřím, že jemu by se spíš zamlouvalo označení „prašivý skunk“, ale to se v novinách právě s ohledem na novinářskou etiku nesmí.
Spor mezi prezidentem Klausem a premiérem Paroubkem se vyhrotil. Paroubek znovu podal prezidentovi návrh na jmenování dr. Ratha ministrem zdravotnictví. Klaus tentokrát neřekl, že Paroubkovu návrhu nevyhoví, ale trvá pouze na tom, že funkce prezidenta ČLK a ministra zdravotnictví jsou neslučitelné. Tím se zjevně chce vyhnout sporu, zda jmenování ministra smí, nebo nesmí odmítnout. Rath jen opakuje, že své předsednictví „pozastaví“, a to jakmile bude jmenován. Paroubek zatím situaci řeší obchvatem: jmenoval Ratha prvním náměstkem („státním tajemníkem“). Ten prý nesmí hlasovat ve vládě a přijímat a propouštět zaměstnance, jinak smí všechno. Do ambiciózních plánů „státního tajemníka“ ovšem patří i rozsáhlá čistka na ministerstvu. (Zároveň si Rath pozval okamžitě na kartáč ředitelku VZP Musílkovou, to nedělala většinou ani StB za totáče, a oznámil, že pokud mu nepředloží kvalitní krizový plán změn, „budeme situaci řešit jinak“; co to znamená, Rath ji přece nemůže vyhodit.) Politickou zodpovědnost za řádění dr. Ratha bude muset nést buď Škromach (který funkci ministra vykonává teď), nebo Paroubek (který ji chce vzít na sebe do budoucna, pokud Klaus Ratha v dohledné době nejmenuje). Paroubek se chce s věcí obrátit k Ústavnímu soudu, nic jiného asi nezbude. Věřím, že Rath s Paroubkem u ÚS neuspějí, leč by prokázali, že to nějak souvisí s Benešovými dekrety.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila frontální útok na Novu a Primu kvůli reality show. Oběma televizím hrozí desetimilionové pokuty za nemravnost. Ke zdůvodnění mají sloužit posudky odborníků z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie. Odborníci budou mít zcela protichůdné názory, záleží na tom, jaké si vybereme. Postup Rady je nejlepší způsob, jak udělat z komára velblouda a vystavit se důvodnému podezření z neoprávněného (protože zbytečného) zásahu do svobody vysílání. Co si o obou pořadech myslím, jsem tu už napsal, přesto to nepovažuji za důvod pro nějaké drastické zásahy. A doporučuji, aby odborníci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie vystavili posudek i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Prezident Klaus, jak vyplývá např. z pátečního Práva (když odhlédneme od zavádějícího titulku) neodmítl jmenovat dr. Ratha ministrem zdravotnictví. Podle prezidentova prohlášení Rath sice písemně prohlásil, že vykonává funkce uvedené v příslušném paragrafu zákona o střetu zájmů, aniž by však uvedl o jaké funkce se jedná. „Proto požaduje prezident republiky informaci o tom, jaké další činnosti kolidující se zákonem o střetu zájmů pan Rath v současnosti vykonává.“ To je naprosto přirozený postup, udělal bych to na Klausově místě taky už z pouhého alibismu. Za to pan dr. Rath vylil v Lidových novinách na prezidenta kbelík sprostot. Nazývá ho „vrtošivým staříkem“ a v Právu zase „umanutým mocnářem“ (pěkný doklad toho, co jsem si dovolil napsat o poměru buranského „zdravého jádra“ české společnosti ke starším lidem v souvislosti s případem Jana Beneše), tvrdí, že jde o „nezvládnuté emoce“ a „projev dlouholeté nenávisti k mé osobě“ (v tomto způsobu argumentace je bohužel učenlivým Klausovým žákem). „Léčí si na mně nějaký svůj mindrák a já dost dobře nechápu proč… je to spíš na psychiatrickou léčebnu než na výkon jakéhokoliv vyššího úřadu“ (stejným právem by se mohlo říci, že nezměrná drzost dr. Ratha je spíš na pětadvacet na holou než na výkon ministerského úřadu). Zdá se, že nová nota, kterou do veřejných vyjádření zavedl po Zemanově vzoru premiér Paroubek, se stává normou i pro jeho ministry. Paroubek prohlásil: „Chtěl bych také zažít, kdyby se to stalo v situaci, kdy byl premiérem Václav Klaus, co by asi řekl Václavu Havlovi.“ Václav Klaus co by premiér nadělal spoustu problematických věcí, ale nikdy neměl nápad jmenovat ministrem zdravotnictví předsedu ČLK, a ještě tak vypečeného, jako je dr. Rath.
Podle průzkumu, který si nechala vypracovat ČSSD, chce Paroubka za premiéra daleko víc lidí než Topolánka. Bylo by velmi divné, kdyby ČSSD vylezla s výsledky průzkumu, který by dopadl opačně.
Paroubek se postavil za dosti drzé Rathovy výroky o prezidentovi s tím, že tam „nebyl ani jediný vulgární výraz“. To je dosti zvláštní kritérium, premiér zřejmě vychází z toho, že proti Zemanovi je Rath ještě gentleman.
Alexandr Kramer se náhle proměnil v beránka – totiž právě v rozhovoru s ministerským kandidátem dr. Rathem. Dr. Rath před několika dny prohlásil, že by Klaus mohl být z úřadu odvolán pro nedodržování ústavy (což nejde), Rath v rozhovoru nepřipustil, že by byl „přestřelil“, naopak, s bohorovnou drzostí odpověděl: „Já nejsem ministr Václava Klause a nenechám se od něj poručníkovat, co mám nebo nemám podle zákona dělat, když on sám pošlapává hned několik zákonů včetně ústavy.“ Bez jakékoli poznámky nechal pan Kramer zcela nehorázné konstatování pana prezidenta (ČLK): „Ono je totiž sporné, zda má smysl předepisovat lék, který je jen o pár procent účinnější, ale tisíckrát dražší...“ Nebo: „Ale je otázka, co je lepší: mít pět minut daleko nemocnici s mizerným personálem a mizerně vybavenou, nebo nemocnici dostupnou třeba do dvaceti minut, ale dobře vybavenou a se zkušeným personálem? Já si myslím, že při dobře fungující záchranné službě je ta druhá varianta lepší.“ To je děsná demagogie, na venkově nejde o rozdíl mezi pěti a dvaceti minutami, nýbrž mezi dvaceti minutami a hodinou, většina pacientů se do nemocnice dopravuje sama. Dostupnost nemocnice není dostupnost pro lidi v kómatu. Pan doktor taky prohlásil: „Ano, nesnáším hulváty a nesnáším lidi, kteří na vás zkoušejí nejrůznější triky, prostě vás chtějí oblbnout... Na jednání s gaunery si skutečně rukavičky neberu.“ Ke Klausovi se ovšem hulvátsky zachoval (řeči o „umanutém staříkovi“ apod.). Taky popis politické anabáze dr. Ratha, jak ji sám v rozhovoru podal, je, řekněme, velmi kusý (chybí tam výrazná zastávka v LSNS-SD a interpretace pana Ratha je poněkud jednostranná). Renata Kalenská v rozhovoru s ústeckým primátorem Gandalovičem dokázala tentokrát být ke zpovídanému podstatně tvrdší.
Mladá fronta Dnes uveřejnila rozhovor s Radovanem Krejčířem. ČSSD si od něho údajně přes prostředníka půjčila před volbami v roce 2002 šedesát milionů s tím, že zohlední některé jeho obchodní zájmy. Dnes vyšel v novinách rozzlobený článek předsedy PS Zaorálka, který dává MfD lekce z „novinářské etiky“. Pan Zaorálek ovšem v této věci není nestranný arbitr elegantiae, ale činovník potrefené strany. Ještě aby se mu to líbilo! Pan Zaorálek se zároveň diví, že se o Krejčířovi v MfD mluví jako o „podnikateli“. Věřím, že jemu by se spíš zamlouvalo označení „prašivý skunk“, ale to se v novinách právě s ohledem na novinářskou etiku nesmí.
Spor mezi prezidentem Klausem a premiérem Paroubkem se vyhrotil. Paroubek znovu podal prezidentovi návrh na jmenování dr. Ratha ministrem zdravotnictví. Klaus tentokrát neřekl, že Paroubkovu návrhu nevyhoví, ale trvá pouze na tom, že funkce prezidenta ČLK a ministra zdravotnictví jsou neslučitelné. Tím se zjevně chce vyhnout sporu, zda jmenování ministra smí, nebo nesmí odmítnout. Rath jen opakuje, že své předsednictví „pozastaví“, a to jakmile bude jmenován. Paroubek zatím situaci řeší obchvatem: jmenoval Ratha prvním náměstkem („státním tajemníkem“). Ten prý nesmí hlasovat ve vládě a přijímat a propouštět zaměstnance, jinak smí všechno. Do ambiciózních plánů „státního tajemníka“ ovšem patří i rozsáhlá čistka na ministerstvu. (Zároveň si Rath pozval okamžitě na kartáč ředitelku VZP Musílkovou, to nedělala většinou ani StB za totáče, a oznámil, že pokud mu nepředloží kvalitní krizový plán změn, „budeme situaci řešit jinak“; co to znamená, Rath ji přece nemůže vyhodit.) Politickou zodpovědnost za řádění dr. Ratha bude muset nést buď Škromach (který funkci ministra vykonává teď), nebo Paroubek (který ji chce vzít na sebe do budoucna, pokud Klaus Ratha v dohledné době nejmenuje). Paroubek se chce s věcí obrátit k Ústavnímu soudu, nic jiného asi nezbude. Věřím, že Rath s Paroubkem u ÚS neuspějí, leč by prokázali, že to nějak souvisí s Benešovými dekrety.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
