V pátek jsme oslavovali opět výročí 21. srpna. Zdá se, že teď už nikomu až tak nevadí, je to výhodná příležitost jak zakecat aktuální problémy Babišistánu. Jakési souvislosti s dneškem tu ovšem jsou. Např. je zcela na místě sdělení: „Pokud vám, holoubci, západní spojenectví (EU, NATO) nevoní – ne, že by občas nemělo své mouchy – vzpomeňte si na to, co jsme měli předtím.“ Což jsme svou výzvou udělali. Lidé ovšem dnes daleko raději dávají najevo svou bojovnou náladu a chtěli by bít po hlavě machometány našimi hodnotami (podle islamobijce Konvičky k těm hodnotám patří horolezectví, polárnictví a sběr vzácných rostlin – viz můj článek). Premiér Sobotka na pietní akci před Rozhlasem řekl mimo jiné: „Chci připomenout také představitele pražského jara, kteří to nevzdali, dál prosazovali myšlenky svobody a demokracie, byli za to vězněni a později stáli u vzniku Charty 77.“ To je pozoruhodné, já si pamatuji spíš na ty, jichž byla velká většina a kteří to napřed zvorali, pak to vzdali, asistovali při spuštění normalizace a jakmile byla normalizace spuštěna, byli nakopnuti do zadnice a odplížili se do ústraní. Někteří z nich se pak vynořili po listopadu 1989 coby velcí bojovníci za demokracii. (Tím nechci bagatelizovat těch pár opravdu statečných.) „Pražské jaro“ není nic, na co bychom měli vzpomínat jako na tradici, na niž je možné navazovat: naroubování „českých demokratických tradic“ na kmen ruské orientální despocie dopadlo tak, jak dopadnout muselo. Navazovat můžeme na ten jeden srpnový týden celonárodního odporu proti ruské okupaci (jehož se účastnili i lidé jako např. František Kriegel nebo Věnek Šilhán, i ty je třeba vzpomenout s úctou).

Jiří Pehe vzpomíná u příležitosti výročí 21. srpna na polemiku Václava Havla s Milanem Kunderou o „smyslu tehdejšího dění“. Polemika proběhla až po srpnové invazi, Havlova reakce na Kunderovy názory vyšla v únorovém čísle Tváře z roku 1969 (Tvář se dnes nesmí připomínat, je to sprosté slovo). Pehe píše (správně), že Kundera viděl „socialismus s lidskou tváří“ jako alternativu „normalitě“ západní liberální demokracie. Zastával pojetí, jehož nejvýraznějším představitelem byl tehdy Jan Patočka (viz jeho eseje z knížky „O smysl dneška“). Musím říci, že Havlův článek považuji za výtečný, držel jsem ho tenkrát a držím ho i dnes. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že liberální demokracie není pro mne ukotvena v žádné „normalitě“ ani v žádném „kapitalismu“ (slovo „kapitalismus“ je pro mne marxistická nadávka, Karl Marx uměl znamenitě konstruovat pojmy, které byly zároveň nadávky, a jeho ruští následovníci toto umění ještě podstatně zdokonalili), ale v tisícileté tradici křesťanské Evropy. Je mi líto, že Havel své původní stanovisko po Chartě 77 opustil (viz např. Moc bezmocných) a po listopadu 1989 se k němu jen horko těžko a ne ve všem vracel. Patřím tedy podle Jiřího Pehe k „větší části české politické a intelektuální elity“ (patřit k „elitě“ je dneska už zase obvinění jako za totáče). Podle pana Pehe se Kunderovo přesvědčení, že chceme-li zachránit svobodu a demokracii, je třeba uvažovat na půdě humanismu mimo kapitalismus, začíná v posledních letech jevit jako docela prorocké. Jaképak dneska a prorocké, komunisté to hlásali odjakživa.

Oligarcha a ministr financí Andrej Babiš poskytl rozhovor Právu. Vyjádřil uspokojení nad prezidentem Zemanem: „Pan prezident je svůj, je to velká osobnost české politiky. Určitě se s ním nenudíme, je s ním legrace… Já ho respektuji a nemám s ním problém.“ Připomíná mi to, samozřejmě ve zcela pozitivní, příznivé podobě, způsob, jakým doporučuje polní kurát Katz nadporučíku Lukášovi svého burše Švejka coby sázku do karetní hry: „Obrovský pitomec a zajímavá figura, zkrátka něco non plus ultra.“). Dále pan Babiš shrnul své názory na problém migrace: „Schengenský prostor musíme uhájit klidně i za nasazení vojáků. Vždyť po Evropě špacírují desítky tisíc lidí… To je ohrožení Evropy.“ (To se zase podobá někdejšímu výroku jeho slavného krajana, dr. Gustáva Husáka, že „hranice nemají být žádné korso“; Husák to řekl někdy na podzim roku 1969, těsně před tím, než spadla klec.) Chybí nám prý náš Ellis Island, musíme chránit evropské hranice, potápět lodi předtím, než do nich uprchlíci nastoupí, svolat konferenci pod záštitou OSN a velmocí, organizovat uprchlické tábory mimo Evropu, řešit podmínky režimů v zemích, odkud lidé prchají, vesměs geniální nápady, jsem zvědav, jak je Agrofert na světovém fóru prosadí. Evropská komise se prý místo toho baví o tom, jak přerozdělí 40 tisíc uprchlíků v průběhu tří let (ty bruselské darmožrouty by bylo třeba rozehnat). Většina uprchlíků jsou ekonomičtí uprchlíci, kteří vědí že v Německu dostanou na sociálních dávkách takové peníze, o nichž by se jim v jejich zemích ani nesnilo. Potud Andrej Babiš. Vesměs nápady, hodné k přednesení a odhlasování u piva v restauraci čtvrté cenové skupiny. Do takto zkypřeného názorového podhoubí pak vrhají Babišovy noviny články a rozhovory, o nichž píšu v článku, na který jsem tu už odkazoval.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.