Česká republika má problém: je jím výjimka z Lisabonské smlouvy, týká se platnosti, přesněji řečeno neplatnosti unijní Listiny lidských práv. Prezident Klaus si ji loni položil jako podmínku, aby mohl smlouvu podepsat. Bylo mu to slíbeno s tím, že bude spojena s přístupovou smlouvou s Chorvatskem. Nyní se ovšem ukazuje, že způsob spojení není, aspoň podle některých diplomatů v Bruselu, zcela přesně formulován. Má jít o jakýsi „přílepek“ do smlouvy, má být česká výjimka ke smlouvě připojena, nebo má být jen současně se smlouvou projednána?

Pokud by se o české výjimce hlasovalo zvlášť, stane se kamenem úrazu Klausovo zdůvodnění – jde o to, aby zůstaly nenapadnutelnými a nezrušitelnými Benešovy dekrety. Proto Maďarsko a Rakousko už daly najevo, že ji zablokují.

Problém by ovšem byl i tenkrát, kdyby se o české výjimce muselo hlasovat jako o samostatné mezinárodní smlouvě v českém parlamentu. Musela by získat ústavní většinu, a tu nedostane, protože ČSSD a KSČM správně tuší, že Benešovy dekrety jsou vějička na šovinistickou část české veřejnosti, ve skutečnosti jde o sociální práva. Jenže to Klaus neřekl, proč?

Zato pan prezident cítí, že je tu příležitost dát zahulit ministru Schwarzenbergovi a přistřihnout křidýlka TOP 09, která dostala víc voličských hlasů, než by bylo správné, a je třeba to nějak zkorigovat. Nejde ostatně jen o výjimku z Lisabonské smlouvy. Pan Schwarzenberg měl tu drzost, že předložil prezidentovi návrh na jmenování nových velvyslanců, v němž figuruje i jméno expředsedy US Petra Mareše, politika s rozumnými názory, pro něž US bohužel nebyla nejvhodnější platformou, protože to nebyla žádná platforma. Panu prezidentovi zjevně US vadí, protože mu straší v hlavě sarajevský syndrom. Po třinácti letech by troška velkorysosti nezaškodila. Jinak případ pana Mareše velmi připomíná případ justičního čekatele Langera. Starého prezidenta novým kouskům nenaučíš.

A tak prezident v rozhovoru pro LN vlastně jen zdokonalil to, co už o Schwarzenbergovi prohlásil v minulosti. V rozhovoru pro LN řekl: Našemu panu ministrovi v této věci moc nedůvěřuji, on je svým dosavadním životem a desítiletým trvalým se pohybováním (!) po Evropě trochu na jiné straně barikády.“

Toto vyjádření je dosti nehorázné: za prvé, pan prezident nemá co vyjadřovat nedůvěru ministru zahraničí. Za druhé, co znamená výtka ohledně „dosavadního života“? Že je pan ministr katolík a aristokrat? V liberální demokracii jsou si všichni rovni, pro lidi typu pana prezidenta ovšem to obojí znamená něco mezi bordelmamá a šéfem drogového kartelu. A za třetí a především: před „trvalým se pohybováním po Evropě“ většinu z nás chránila v minulosti železná opona, nestačili jsme na rozdíl od ministra zahraničí načichnout čertovinou. Můžeme to panu Schwarzenbergovi taky závidět. Pan prezident staví mezi nás a Schwarzenberga znovu barikádu, která byla stržena v roce 1989. Po druhé se ji (v rámci ODS) pokusil odstranit Topolánek, vyhodili ho. A co na to teď pan premiér Nečas? Chcete se vsadit?

Lidovky.cz, 29. září 2010

 

*********
Vážení čtenáři, odpusťte mi malou „sebereklamu“. 20. září vyšla v nakladatelství Plus a.s. Albatros Media moje knížka Události 2004-2010. Obsahuje výběr textů, které se octly v tomto období na Událostech. Je sice pravda, že všechny můžete najít v archivu Událostí, ale když to pro Vás udělám sám a ještě na papíře, je to možná pohodlnější – nehledě na to, že výběr znamená taky určitou koncepci. Proto by Vás snad mohla zaujmout. Knížku dostanete v běžných knihkupectví a v internetovém knihkupectví Kosmas.cz.
*********

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.