Tentokrát jde vlastně jen o dvě poznámky. První z nich se týká významu přírodních katastrof na vývoj volebních preferencí se zvláštním ohledem na povodně, které – jak doufám – právě ustupují. Přírodní katastrofa celostátního rozsahu (jakou byly např. povodně z roku 2002) znamená velké neštěstí a dotýká se nejvyšších pater státní politiky. Vláda, i kdyby nechtěla, se nemůže vykroutit z odpovědnosti za to, jak pohromě čelí. Také opozici chvíli trvá, než se vzpamatuje a začne kverulovat. Živelní pohroma velkého rozsahu vyvolává jakousi krátkodobou a spontánní celonárodní solidaritu, ne nepodobnou té, která panovala v roce 1968, když k nám vtrhli Rusové. Spory, kdo za to může, kdo víc a kdo míň, jdou na chvíli stranou, protože všichni mají plné ruce práce.

Letošní povodně měly naštěstí jen regionální rozsah. Pro Paroubka a sociální demokracii to je mimořádně výhodné. Abychom obměnili známý Palackého výrok: kdyby jich nebylo, museli by si je snad vymyslet. Regiony ovládá opozice (KDU-ČSL už je taky opozice, jen to nechce vzít na vědomí). Zvláštní, pro ČSSD šťastnou souhrou náhod byly jednou z nejhůře postižených oblastí severní Čechy a z měst Ústí nad Labem. V severních Čechách je včele sociálně demokratické kandidátky jako celostátní i regionální lídr premiér Paroubek a jeho hlavním sokem je primátor Ústí Gandalovič. Gandalovič (respektive dobře připravený sekretariát ODS) připravil Paroubkovi potupnou porážku v diváckém hlasování během předvolebního diskusního pořadu Otázky Václava Moravce (ČSSD přiznala, že se i ona pokusila hlasování zmanipulovat, jenže to zvorala). Premiér si potřeboval spravit chuť a povodně mu přišly vhod. Během bleskové návštěvy Ústí na primátora svedl kde co a ignoroval ho stejně okázale, jako ignoruje spravedlivě rozzlobený car nehodného gubernátora (ne nadarmo jsme byli skoro půlstoletí součástí ruského impéria!). Lid to nepochybně vítá: zatímco rozpoutaný živel je těžké hnát k zodpovědnosti, na činovníkovi se lze vyřádit. Preference ČSSD nejspíš porostou, Paroubek boduje a je o krůček blíž vysněnému tichému paktu s komunisty.

Druhá poznámka se týká aféry s domem předsedy zelených Bursíka. Rozpoutal ji pražský primátor Bém, který má údajně mezi Klausovými učedníky totéž postavení, jaké měl sv. Jan mezi těmi Ježíšovými. Šlo o jakousi dotaci, která podle primátora nebyla získána korektním způsobem. Nás zajímá politický aspekt věci. Primátor, poté co zprávu pustil do světa, potichu couvnul a nechce se věcí dále zabývat. Ani nemusí, vše podstatné už bylo učiněno a pokud věc zůstane otevřenou, Bursíka a zelené poškodí. Otázka je, proč to Bém dělá: buď v ODS opravdu zuří boj mezi stoupenci velké koalice (kterou přitom všichni o sto šest odsuzují), nebo tam zavládl strach z příliš velkého triumfu zelených. Na silného koaličního partnera ODS není zvyklá a kromě toho ta obava není docela nepodložená: docela nová strana, která jakousi náhlou explozí voličských sympatií vyroste třeba na 20%, bude nestabilní jako supernova a během několika povolebních měsíců se může změnit v černou díru. To je ale problém zelených a české politiky obecně a politický „konstruktivismus“ toho typu, jaký (možná) předvádí ODS, by se jí nemusel vyplatit.

Každopádně je hezké, že se obě naše velké strany snaží všemi silami o to, aby pro nás nadcházející volby byly co nejnapínavější.

8. dubna 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.