Sobotní Právo přineslo u příležitosti slavného výročí (tentokrát nejde ani o Osvobození, ani o upálení kostnického mučedníka, ale o zteč, kterou provedly před dvěma lety „orgány“ na Úřad vlády, a její následky, tj. o „Dva roky kauzy Nagyová“). Píše se tam mj.: „Akce z brzkého rána 13. června 2013 měla přitom parametry zátahu desetiletí, a to jak počtem nasazených zhruba dvou stovek policistů či domovních prohlídek, tak významem pro dění v nejvyšších patrech české politiky a státní správy kvůli významným jménům zatčených.“ Bylo by zajímavé srovnat mohutnost zásahu s tím proti Chartě77 v lednu 1977, kterého jsem se nedobrovolně a trpně zúčastnil i já coby jeden z jeho objektů. Ovšem, výsledný efekt tohoto druhého byl menší, žádná vláda tehdy nepadla. Ministr Chovanec prý minulý týden prohlásil: „Být těmi kolegy, byl bych nervózní. Nedivím se, že má společnost obrovskou deziluzi, když po té monstrózní akci hovořící o stovkách miliónů a desítkách kilo zlata to skončí možná jen odsouzením za krácení daně za nějaké dary.“ Ani on se prý nedozvěděl, komu zabavené zlato a miliony patří. Nakonec bude ovšem rozhodovat justice, a zájem na tom, aby se velekorupční story přinejmenším aspoň trochu prokázala, má Andrej Babiš (postavil na tom svou ideologii a má v rukou ministerstvo spravedlnosti), a spřízněný tisk ovládaný babišovskou a „respekťáčskou“ novinářskou lobby.

Čelný autor ruského koutku Práva Vladimír Diviš se pozastavuje nad tím, že ukrajinská strana (její hlavní vyjednávač, exprezident Kučma) chce o problému východní Ukrajiny jednat výhradně se zástupci Ruska. Jenže to je přece úplně správné. Rusové si napřed na Krym a na východ Ukrajiny nacpali své převlečené vojáky a teď by je zjevně rádi vnutili Ukrajincům za jednací stůl. To by tak ještě scházelo.

V Babišově Mladé frontě Dnes píší o odstoupení mluvčího Nejvyššího soudu Knötiga a v té souvislosti zmiňují i případ herce Jiřího Maryška, který si na Facebooku vyřizoval účty s ústeckým magistrátem. Zveřejnil tam fotografii z popravy ve filmu Lidice s textem „takhle by měl probíhat úklid na ústeckém magistrátu“. Orgán ho obvinil za zneuctění památky lidických obětí a soud ho následně potrestal veřejně prospěšným pracemi. Nešťastník se sice už napřed horem dolem omlouval, ale nebylo mu to nic platné. „O Lidicích nelze beztrestně žertovat.“ Navíc mu přitížilo, že za jeho potrestání se přimluvil i ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl: „Kdyby vám tady zabili rodiče, tak byste to viděl jinak. Pan Maryško šlápl vedle, i když se pak omluvil. Nějaký trest by měl asi přijít. Mělo by to být i varování do budoucna.“ K tomu je třeba říci: za prvé, pan Maryško nežertoval nevhodně o Lidicích, ale o ústeckém magistrátu (těžko se mohu zbavit dojmu, že mu to potrestání nějaký dobrák odtamtud takto oklikou zařídil, známe své Pappenheimské). Za druhé, fotka ani nebyla z reálu, ale z filmového zpracování. Ústečtí by se mohli sice cítit právem dotčeni, ale nic by si asi na panu Maryškovi nevzali, tak vyvolali duchy lidických obětí. Připomíná mi to (v poslední době) opět vzdáleně zneuctění chrámu, jehož se dopustily před časem Pussy Riot. A protože napsat něco na internet (nejen na facebook) může být, jak píšou v babišovinách, „totéž jako pronést to před náměstím plným lidí“, zajímá mne, zda i já za tuto poznámku na přímluvu pana Červencla něco vyfásnu.

Jo a když o Lidicích nelze beztrestně žertovat, měly by přece být i karikatury proroka Mohameda trestné, nebo snad ne? Jeho památka je drahá mnoha milionům lidí. Tehdy se každý zaklínal svobodou projevu jako základní hodnotou „naší civilizace“.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.