Sobotka vzdoruje Zemanovi a hájí proti němu parlamentní dohodu ohledně Zákona o státní službě. ODS a TOP 09 se ovšem přičinlivě u prezidenta hlásí: prosím prosím, my jsme pro to taky nebyli, „to odpovídá kritice, kterou jsme jako ODS opakovaně vznášeli“ (Petr Fiala), podobně se vyjádřil i Miroslav Kalousek. Na jednu stranu je jistě pravda, že dělit náměstky na „politické“ a „odborné“ je nesmysl, náměstci mají být „političtí“, protože vláda je politický útvar a vládní politika se při střídání garnitur mění, někdy i tak, až z toho přecházejí oči. Přesto je na tomhle šplhounství opozice k formálně nejvyššímu představiteli „Nových pořádků“ něco ohavného. Navíc Zeman je pro „odpolitizování státní správy včetně náměstků“ proto, že taková státní správa se pak snadno stane nástrojem politických hrátek např. prezidenta, který je dnes generálem bez vojska a je to moc dobře. Jeho argumenty jsou lacině populistické a podobně bude argumentovat proti „politickým“ náměstkům, pokud ovšem vláda nebude jeho poslušným nástrojem.

V rámci ANO vzniká cosi, co by se dalo německy nazvat „Andrej Babiš Stiftung“. Bude se to oficiálně jmenovat Institut pro politiku a společnost a má to být jakási protiváha již existující sociálně demokratické Masarykovy demokratické akademie. Moc mne zajímá, jak bude vypadat tenhle Babišův braintrust, tj. kdo všechno se spustí.

„Nástup extremistů je tak razantní a nebezpečný, že je potřeba jednat,“ prohlásil náměstek ministra zahraničí Drulák. Ve skutečnosti daleko nebezpečnější je nástup Ruska, zejména v souvislosti s nynější „bratrskou pomocí“ Ukrajině. Minstr Zaorálek k ruské pomoci tentokrát kupodivu docela věcně poznamenal, že nejpřiměřenější a taky nejjednodušší ruskou pomocí by bylo, kdyby Rusko přestalo všestranně podporovat „separatisty“. „Bratrská pomoc“ ovšem ve skutečnosti znamená pravý opak.

Nejvyšší státní zástupce Zeman se v Babišových Lidových novinách vyslovil pro nezávislost státních zástupců a pro vytvoření speciálního protikorupčního útvaru, jehož zřízení je ohroženo. Státní zástupci ovšem nemají být nezávislí, jsou součástí exekutivy, jen by neměli být politicky manipulováni například tím, že je nutí krýt špinavé čachry politických hlaváčů nebo že vyvolají pád vlády. To je ovšem spíš věc morálky než paragrafů. A centrální „protikorupční speciál“ se v situaci, kdy je snaha po politické manipulovanosti státních zastupitelství zvlášť silná, může snadno stát politickou záležitostí prvního řádu (čímsi na způsob StB).

V KSČM se přou o „vnitrostranickou demokracii“. Připadá mi to velmi zábavné. Předseda strany Filip, aspoň podle toho, co píšou v Právu, měl odvolat stranického volebního zmocněnce pro volby v Soběslavi a pak o své újmě přetvořit kandidátní listinu. Předseda tvrdí, že na to měl právo. Konflikt je u strany tohoto typu a zaměření nepochybně projevem jistého úpadku, protože ve stranách a společenstvích tohoto typu „demokratizace“ vždy znamená taky „rozklad“. Viz obrodný proces v roce 1968 (a vlastně už pár let předtím) nebo „perestrojka“ v Rusku.

Andrej Babiš si povolává na ministerstvo jednoho ministra za druhém a podle vlastního uvážení po mikulášsku přiděluje potřebným peníze ze státního rozpočtu. Premiér tomu zatím jen asistuje, což posiluje dojem, že jeho pozice není dvakrát silná. (Silný ministr financí už ostatně byl Miroslav Kalousek, ale Nečas se ještě bránil zuby nehty – a Babiš je samozřejmě politik úplně jiného ražení než Kalousek, což na rozdíl od všeobecného názoru nemyslím ani trochu jako chválu.)