Základním rysem vývoje české politiky od převratu podnes je postupná destrukce slušnosti v politice. Přít se o to, kdo začal, je neplodné, dosavadním nesporným vrcholem byl paroubkismus. Mohlo by se zdát, že mu odzvonilo, bylo by to dobře, ale jen tak samo od sebe to nepůjde, protože elementární diplomatická slušnost je základem politické stability a k politické stabilitě máme pořád dost daleko. Dobrým příkladem jsou tahanice o post předsedy Poslanecké sněmovny, o nichž jsem tu včera psal.

Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Karel Schwarzenberg naznačil bezprostředně po volbách, že by ČSSD mohla jako nejsilnější, i když opoziční strana obdržet místo předsedy PS, pokud navrhne způsobného kandidáta. Jde o gesto dobré vůle, podmínka, vybalena do médií, je, když si vzpomeneme na Jiřího Paroubka, lidsky pochopitelná, ale zároveň pro adresáta (ČSSD) poněkud ponižující, a tudíž „kontraproduktivní“.

Protože pan Sobotka je ještě pod vlivem paroubkismu, jednak se namíchl (což je bohužel v tomto případě taky lidsky pochopitelné) a jednak zjevně usoudil, že nepřítel projevil slabost a je třeba kout železo, dokud je horké. A veřejně nominoval (těžko to jinak říci) sociálně demokratického předsedu Sněmovny (pana Zaorálka, pravda, je o fous lepší než Paroubek, protože být stejný je těžké) a zároveň soubor požadavků na předsednictví v důležitých parlamentních výborech. Přitom nemá nejmenší prostředky, jak své požadavky prosadit. Zdá se, že pana Sobotku čeká ještě jakási léčebná kůra.

Na to ústy předsedy ODS Nečase reagovala koalice. Pan Nečas, nazývaný „pan Slušný“, je už zase ten starý dobrý příslušník Klausovy zlaté mládeže z doby po Sarajevském atentátu. Jeho (a koaliční) návrh (je to pro Sobotku takový návrh, jako byl pro Maďary Trianon a pro Čechy Mnichov) zní: koalice si nejprve zvolí „své“ vlastní vedení Sněmovny (údajně i proto, aby měla pod kontrolou i třetí jmenování vlády po dvou neúspěšných, potřetí jmenuje premiéra předseda Sněmovny). Když všechno proběhne hladce a ČSSD projeví dost pokory a slušnosti, je pak dokonce možné případně hovořit i o převolbě vedení Sněmovny s tím, že předsednictví by připadlo jí.

Zdá se, že obě strany pracují na tom, aby PS ČR pracovala jako Český zemský sněm v době rakouské ústavnosti: sněm se sejde, zjistí, kdo má většinu. Pak se dohodou, že se nedohodnou, a buď Češi a federalisté, nebo Němci a centralisté odejdou a nechají na volební období vládu těm druhým. Tato procedura se, pokud se nemýlím, odehrávala v téže místnosti, v níž nyní zasedá PS.

To by bylo konečné stádium paroubkismu v České republice. Bylo by velmi užitečné něčemu podobnému zabránit. Najde se v dnešní povolební české politice dost dobré vůle, aby to bylo taky možné?

Lidovky.cz 15. června 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.