O tom, co se odehrálo v temných dnech srpna 1968, nemáme dodnes jasno, mnohé zůstává neprobádáno, případně skryto v moskevských archivech. Dnes, v době moderních informačních technologií, jsme o naší bezprostřední minulosti informováni nesrovnatelně rychleji. A tak víme už dnes poměrně přesně, co všechno se odehrálo v naší politické věrchušce na sklonku minulého týdne.

Bezprostředně poté, co byly vyhlášeny neoficiální volební výsledky, se v Lánech sešla skupina dělnicko-rolnických představitelů ČSSD. Známe její přesné složení: Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach, Jiří Zimola a Milan Chovanec. Složení známe právě díky poslednímu jmenovanému, který v historicky velmi krátké době všechno vyslepičil, ač prý právě on původně trval na tom, aby setkání proběhlo v přísné ilegalitě (zatímco pánové Zimola, Hašek, Tejc a Škromach chtěli jistě vydat o setkání hned tiskovou zprávu). Pan Chovanec tu zřejmě hraje roli muže, který v osudové chvíli zaváhá – tedy podobnou, jako v pozdní večer 20. srpna 1968 údajně sehrál František Barbírek. A zdá se, že podobných je v nejvyšším patře ČSSD mnohem víc. Fakt, že se schůzka konala v Lánech, je samozřejmě úplná náhoda, pan prezident Zeman s ní nemá vůbec nic společného.

Den poté dostal předseda ČSSD Sobotka důrazné concilium abeundi a byla vytvořena komise pro přípravu vlády v čele právě s Michalem Haškem. To bylo ale moc i na sociálně demokratický lid a zvedla se vlna reptání a brblání. Pan Sobotka sem, pan Sobotka tam, celý průběh politické změny vykazuje totiž tak mohutné nestandardní prvky, že nemohou potichu projít ani ve straně s tak výrazně revolučními tradicemi, jako je ČSSD. Revolucionáři pak zahájili kvapný ústup na předem nepřipravené pozice. Pan Sobotka byl až na další reinstalován a všem "rebelům" jde teď o další utužení jednoty strany. Nastává etapa normalizace ČSSD. První krok už byl učiněn: předsedou poslaneckého klubu se stal představitel zdravého jádra a účastník lánské schůzky Jeroným Tejc, zvolen byl většinou nikoli zrovna těsnou. Další se rozhodne 10. října na jednání Ústředního výkonného výboru, který může nehodného předsedu Sobotku odvolat. Kdyby se to nepovedlo, žádný spěch, jednu vládu zatím pořád máme a žádnou novou až tak honem nepotřebujeme. A řešení je mnoho, např. kompromis: pana Dubčeka v roce 1969 přece nenahradil rovnou Miloš Jakeš, ale nejprve na přechodnou dobu osmnácti let kompromisní kandidát Gustáv Husák. A pan Sobotka nemusí taky rovnou do slovenských hvozdů (ostatně dnes by tam musel emigrovat), může se stát např. rovněž na přechodnou dobu, i když kratší, předsedou PS a podpisovat prügelpatenty. Skoro bych řekl, že ČSSD je na takový historický kompromis docela zralá.

Ježkovy voči, to je sranda! Člověku je jen trochu úzko u srdce, když uváží, že ať už bude předsedou naší dělnicko-rolnické vlády Michal Hašek nebo ne, ministrem vnitra bude tak jako tak Andrej Babiš.

30. října 2013