Od 12. září 2022 se Městský soud v Praze bude po celý týden zabývat obžalobou proti Andreji Babišovi a Janě Nagyové kvůli údajnému dotačnímu podvodu a poškozování finančních zájmů evropské unie. Díky osobě Andreje Babiše se případ těší nezasloužené pozornosti, soustředěné pouze na něho, zatímco osud paní spoluobžalované nikoho nevzrušuje. Je možné, že příslušníci „hnutí Antibabiš“ přijdou před soudní budovu vyřvat si domnělou spravedlnost, ve skutečnosti porušení práva. Soud by ale neměl být vystaven žádnému nátlaku.

Nemám k disposici text obžaloby ani křišťálovou kouli, ale přesto si troufám tvrdit, že fanatici z „hnutí Antibabiš“ se dožijí zklamání: odeslání nenáviděného politika „do tepláků“ se nedožijí. Z pohledu trestního zákoníku nejde o mimořádně závažnou trestnou činnost s předpokládanými vysokými tresty. Navíc domnělá trestná činnost proběhla v pravěku a údajně neoprávněně přijatou dotaci společnost Imoba státu vrátila. Vyvolávat kvůli tomuto v podstatě nevýznamnému procesu rámusení kolem soudní budovy by nedávalo smysl, zvláště když domnělý trestný čin nemá nic společného s politickou činností Andreje Babiše.

Být obžalovaný, muset se podrobit rituálům trestního řízení, není nic příjemného. Vzhledem k výše uvedenému se domnívám, že Andrej Babiš prožívá postavení obžalovaného nepřiměřeně citlivě, což je v rozporu s jeho pevným přesvědčením o nevině. Projevilo se to i v jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně dne 9. září 2022, které bylo nadbytečné již proto, že nemůže mít žádný vliv na průběh a výsledek procesu. Vše, co je důležité, se bude odehrávat pouze v soudní síni č.101 Městského soudu v Praze.

Do jisté míry sdílím rozhořčení pana obžalovaného, protože jde o jednoznačné zneužití nástrojů trestního práva k ovlivnění vnitropolitické situace. Kdosi mu chce vzít výsledky politického úsilí jinými než politickými prostředky, když v politickém souboji ho porazit nedokázal. Zneužití nástrojů trestního práva k dosažení politického cíle je v každém případě darebáctví, bez ohledu na to, kdo je cílem akce. Větším darebáctvím byl pouze puč z 13. června 2013 ke svržení vlády Petra Nečase.

Ale Andrej Babiš není první obětí takových praktik od r.1989, jak se domnívá. Před ním čelil pokusu o politickou likvidaci trestním řízením Jiří Čunek, tehdy místopředseda vlády. KDU-ČSL tehdy pohrozila odchodem z vlády, pošle-li ho žalobce před soud. Došlo pak ke spornému zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do řízení. Případ byl odebrán přerovskému žalobci a přikázán jeho jihlavskému kolegovi, který trestní stíhání zastavil. Jako laik, vybavený podrobnými informacemi, jsem přesvědčen, že Jiří Čunek by tehdy ustál obhajobu, takže pro zásah NSZ a jihlavského žalobce nenacházím omluvu. Jeho výsledkem byla „válka žalobců“, která otřásala státním zastupitelstvím zhruba dva roky a vedla k pádu nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké.

Daleko hůře než Jiří Čunek dopadl Vít Bárta, jehož proces byl součástí soustředěné snahy ODS a KDU-ČSL o vystrnadění vetřelecké strany Věci veřejné z politických struktur. Proces, vedený předsedou senátu Janem Šottem on-line a doprovázený nenávistnou pozorností médií, sice skončil zprošťujícím rozsudkem, ale jeho vliv na veřejnost byl pro Věci veřejné smrtící. Pro úplnost uvádím, že pan soudce se zapsal do dějin českého trestního řízení napadením vlastního zprošťujícího rozsudku podnětem ke stížnosti ministra pro porušení zákona.

Načasování zahájení hlavního líčení v kauze Čapí hnízdo dva týdny před komunálními a senátními volbami může, ale nemusí být náhodné. Pro předsedu senátu by určitě nebylo nemožné se zahájením počkat až po volbách. Pochybnosti o zanedbání možného politického ohlasu procesu oslabuje skutečnost, že samozřejmě naprosto náhodně případ připadl senátu předsedy Jana Šotta, jenž se „osvědčil“ v procesu proti Vítu Bártovi, tedy v akci, poškozující Věci veřejné.

Opakuji, že neznám obžalobu a závěry na základě novinových článků nečiním. Přesto si myslím, že Andrej Babiš může k řízení přistupovat s nadhledem. Neměl žádný právní vztah k údajně se provinivší společnosti, tedy nebyl vybaven rozhodovací pravomocí. Trestní stíhání statutárních představitelů státní zástupce pravomocně zastavil, což má hodnotu pravomocného zprošťujícího rozsudku. Zpochybňuje to domněnku, že v dotačním řízení mohlo dojít k trestnému jednání. Postavení obž. Jany Nagyové mi za těchto okolností připomíná proces se zesnulým soudcem Vlastimilem Matulou, který se dostal před soud za vypracování textů, které by bez podpisů odpovědných osob neměly žádné právní účinky.

Dále má Andrej Babiš velkou výhodu, že se nemusí nechat obhajovat advokáty ex-offo, jejichž kvalita bývá nejistá. Oba jeho obhájce osobně znám a viděl jsem je obhajovat. Michael Bartončík má velmi dobrou pověst a pokud vím, nezapletl se nikdy do nějakého skandálního procesu. Úrovní závěrečných řečí připomíná „klasika“ Tomáše Sokola a „výtěžností“ dovolání konkuruje prof. Tomáši Gřivnovi. Doc. Eduard Bruna je rovněž velmi vyhledávaným obhájcem. Vídáme jej často na televizní obrazovce jako doprovod VIP obžalovaných. Shodou náhod jsem na něj poprvé narazil v souvislosti s procesem Jiřího Čunka. Podezíral jsem jej, že přesvědčil státního zástupce Jiřího Potoczka o nutnosti sporného zásahu NSZ do kauzy. V každém případě postavení žalobce Jaroslava Šarocha v souboji s obhájci bude velmi obtížné.

Oceňuji, že Andrej Babiš nevyužil své ohromné politické moci k odvrácení svého trestního stíhání, tedy k porušení nezávislosti justice, ač kauza Jiřího Čunka dokazuje, že by to šlo udělat i jinak. Nyní nezbývá, než mu přát, aby se respekt k nezávislosti justice neobrátil proti němu, tedy, aby se mu dostalo skutečně spravedlivého procesu. Zdržuji se vyjádření názoru, jaký má být výsledek, neboť mi nepřísluší pokusit se byť jen náznakem o ovlivnění soudu.

=========================================

Vyšlo dne 10.9.2022 na mém blogu a na webu spolku Chamurappi z.s.

=========================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz