Nikdo rozumný samozřejmě válku nechce, ale té se nejlíp čelí kvalitně vyzbrojenou a skvěle vycvičenou armádou. Jen ta může zastrašit potenciálního nepřítele a zabránit mu v jeho agresivních plánech. Proto je dobře, že jsme členskou zemí NATO a součástí jejího systému kolektivní bezpečnosti. Ještě důležitější však je, že Česká republika se od příštího roku zavázala dávat na obranu dvě procenta ze státního rozpočtu.

Mnozí lidé namítají, ať už z dobrého nebo zlého úmyslu, že je to v současné době luxus, který si nemůžeme dovolit, a že bychom tedy měli raději přidat seniorům na penzích, podpořit rodiny s dětmi, atd. Výdaje na zbrojení jsou podle nich zbytečně vyhozené peníze. To ale není pravdou.

My nemůžeme být černí pasažéři v Alianci, a spoléhat se jenom na druhé. Podstatnější však je fakt, že vzhledem k současné napjaté mezinárodní situaci si nesmíme dovolit šetřit na armádě. To, že my nechceme válčit, ještě neznamená, že válčit nechtějí druzí, tedy naši nepřátelé. Ukrajina také nechtěla vojenský konflikt, ale stala se obětí ruské agrese.

Proto potřebujeme špičkovou armádu s kvalitními stíhačkami F-35, moderními tanky, obrněnými transportéry, dělostřeleckými systémy, atd. A samozřejmě také výborně vycvičené vojáky.

To není o tom, že my bychom byli nějací váleční štváči. Avšak musíme být realisty. Když náčelník generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka, uvedl, že se máme připravit na válku s Ruskem, tak to neznamená, že on s ním chce bojovat, ale, že tato možnost reálně hrozí. Vzhledem k současnému agresivnímu jednání Kremlu mu musíme dát za pravdu. Do války jít nechceme a budeme rádi, když k ní nedojde, ale i s touto variantou musíme počítat.

V historii máme více příkladů, kdy snaha o zachování míru se nakonec ukázala jako cesta do pekel. V roce 1938 si pánové Chamberlain a Daladier také mysleli, že když ustoupí Hitlerovi a obětují Československo, tak zachrání mír v Evropě. Jak to dopadlo, všichni víme. A současné putinovské Rusko se od nacistického Německa z hlediska agresivity vůči ostatním, zase tolik neliší.

autor je středočeský krajský zastupitel