19.3.2024 | Svátek má Josef


ROZHOVOR: Vystrčile, jsi i Katalánec?

21.9.2020

Vláda chce dát každému důchodci jednorázový příspěvek 5 000 Kč jako kompenzaci letošního nárůstu životních nákladů. Souhlasíte s tím? Ze strany pravicové opozice se okamžitě ozvala kritika, označují to za premiérův předvolební populismus. Miroslav Kalousek řekl, že „vnukům, kteří nemají volební právo, se sáhne do kočárků a z toho se půjčí pět tisíc jejich prarodičům, kteří to volební právo mají,“ a varoval, že naší ekonomice poklesne rating. Co říci na to, když právě Miroslav Kalousek kritizuje?

Odpověď politiků je samozřejmě velmi snadná. Pan Kalousek, který je v opozici vůči všem krokům vlády a to ve všech oblastech společenského života, vidí zmíněnou kompenzaci jako vykrádání kočárků dětí, které nemají volební právo. Pan inženýr totiž již po několik desetiletí pobírá plat poslance v průměru kolem 80.000,00 Kč. Platy poslanců, senátorů, soudců, ministrů lze rovněž z jiného úhlu nahlížet jako vykrádání zmíněných kočárků a to v masivní míře, která stoupá geometrickou řadou, jak jsou přijímány špatné zákony a jak je chabý výkon práva v ČR. Výrok ing. Kalouska explicitně nastoluje mezigenerační hodnotový konflikt směřující proti mezigenerační solidaritě.

Medián důchodu činí ve srovnání s příjmy pana Kalouska asi jednu sedminu (nepočítám množství nejrůznějších náhrad, které poslanec inkasuje). Sociologicky lze poměr důchodů a mezd posuzovat obecně jako klasifikaci vztahu společnosti k lidem v postproduktivním věku (pomíjím otázku nakolik je mnohaletá práce pana Kalouska společnosti prospěšná v kladných číslech na hodnotovém měřítku). Na medián důchodů, uváděný ČSÚ, mnoho důchodců vůbec nedosáhne. Nabízí se často otázka, zda při průměrném výdajovém objemu spotřebního koše, může důchodce důstojně žít. Nejedná se jen o kvalitu výživy, ale neméně o trvalý růst cen elektřiny, plynu a vodného a stočného. O kulturních potřebách nepíši.

Samozřejmě i příjmy rodin s dětmi lze hodnotit jako nepostačující, vezmeme-li v úvahu náklady na kvalitu života a důstojného rozvoje dětí.

Odpověď na vaši otázku je v těchto souvislostech asi zřejmá. Má-li důchodce nosit v dopravním prostředku, při nákupu atd. roušku, po návratu domů si omýt ruce antibakteriálním mýdlem, jeho měsíční náklady na holý život samozřejmě stouply a rozhodnutí vlády je lidsky a morálně správné.

Myslíte si, že kdyby se vrátila k vládě pravice, byli bychom opět svědky takových věcí, jako že se penzistům rozesílaly „Kalouskovy složenky“ s výzvou „okamžitě zaplaťte“, nebo že by poslanci ve sněmovně vážně říkali, že důchodci se mohou uskromnit, když přežili válku?

Pane redaktore, to není otázka nějaké levice a pravice. To je otázka schopnosti empatie, povědomí o solidaritě ve společnosti a mravního cítění. Proč asi má tak masivní voličskou podporu ANO, zatímco deklarovaně levicové strany mají podporu o tolik menší? Je to věc praktické zkušenosti. ČSSD se může tisíckrát prohlašovat za levicovou stranu, ale za její vlády byly privatizovány podvodně Severočeské uhelné doly (MUS) ve prospěch skupiny lidí, kteří byli primárně souzeni za podvody s firmou Appien group ve Švýcarsku, zatímco v ČR byly podněty zametány pod koberec. Belgičan de Grotte před soudem vypověděl, že ministři samozřejmě věděli, že Appien group nevlastní movití američtí podnikatelé, ale skupina Čechů, organizující privatizaci.

Za vlády ČSSD byla privatizována společnost OKD i s byty s astronomickým prospěchem pro Bakalu. Premiér Babiš je milionář, ale lidé, kteří by mu podle charakteristiky levice-pravice nikdy neměli odevzdávat hlasy, mu je odevzdávají, protože se přesvědčili, že jím vytvořená vláda vnímá sociální empatii a potřebu sociální soudržnosti. A navíc je schopná hájit české národní zájmy na mezinárodní scéně. Co je pravicového nebo levicového na jednání politiků ČSSD-ODS, kteří rukou společnou a nerozdílnou vytvořili jakýsi mafiánský trust rozkrádání ROP severozápad. Pokud by se stovky miliard za minulých vlád neztratily v nedohlednu, nemusela by současná vláda dávat kompenzaci důchodcům, o které byla řeč.

Debata, která se kolem toho rozproudila, se trochu zvrhla v útoky na důchodce, kteří podle některých žádnou existenční nejistotu nepocítili, protože důchody jim chodily vždycky včas, takže si žádný „bonus“ navíc nezaslouží. Souhlasíte s výzvou premiéra Babiše, že důchodci si zaslouží naší úctu a podporu, a ne takové útoky?

Zcela jistě souhlasím. A jen bych se opakoval, že existenční nejistotu rozhodně nepocítili politici ani státní zástupci a soudci, kteří po desetiletí zavírají oči nad loupežemi za bílého dne. Je třeba něco dodávat ke jménům Janoušek, Grygárek, Kocourek, Tošovský, Řebíček, Špidla, Nečas, Drábek, Kušnierz, Novák, Ježek, Sobotka, Urban, Vaňhová? Mohl bych pokračovat přes několik stránek.

Druhým tématem, kterým už několik týdnů žije naše politika, je návštěva předsedy a delegace Senátu na Tchaj-wanu. Proti tomu protestuje Čína, se kterou má ČR navázané diplomatické styky a hospodářsky spolupracuje. Je správné, že se právě ČR prostřednictvím druhého nejvyššího ústavního činitele angažuje v tak závažné otázce světové politiky?

„Tchaj-wan, úředním názvem Čínská republika, byla formálně vyhlášena 1. ledna 1912. Formálně jde o nejstarší republiku ve východní Asii, která neměla dynastické státní uspořádání. Po vyhnání Japonska z Číny a Tchaj-wanu došlo k občanské válce mezi armádou Mao Ce-tunga a Kuomintangu pod vedením generála Čankajška. Kuomintang se po porážce stáhl na Tchaj-wan, kde do roku 1987 vládl v systému diktatury Čankajšek a po jeho smrti jeho syn. Současný politický systém tvoří zastupitelská demokracie s poloprezidentským uspořádáním. Jako nezávislý stát uznává Tchaj-wan pouze 17 zemí.

Čínská lidová republika (ČLR) prohlašuje Tchaj-wan za součást své svrchovanosti. ČLR je stálým členem Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Patří v současnosti mezi supervelmoci s velkým hospodářským potenciálem, obrovskou rozlohou a početností obyvatel. Je členem klubu států vlastnících oficiálně atomové zbraně…“ – informace čerpané z Wikipedie.

Na vztah mezi ČLR a Tchaj-wanem má cesta delegace vliv limitně se blížící nule. Jedná se očividně především o snahu Miloše Vystrčila (ODS) o sebe-zviditelnění na české politické scéně a snahu vyjádřit gestem absolutní loajalitu v současných napjatých vztazích mezi USA a ČLR. Pravdu mají jistě komentátoři, kteří žertem očekávají návaznou cestu pana Vystrčila do Katalánska, provázanou rovněž převyprávěnou větou JFK „jsem Katalánec“.

Je podle vás adekvátní reakce, kterou předvedl čínský ministr zahraničí, když Vystrčilovi vzkázal: „Přimějeme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus“ a Česku pak vzkázal, že překročilo červenou čáru, protože země, která má s Čínou diplomatické vztahy, musí uznávat, že Tchaj-wan je čínské teritorium?

Považuji to spíše za projev slabosti, než síly. Trocha úsměvného nadhledu by byla přiměřenější. Kdo ale, na rozdíl ode mne, rozumí čínské mentalitě, objasní razantnost prohlášení přesněji.

Nemáte pocit, že v podání Miloše Vystrčila a další senátorů (zejména Pavla Fischera) se z cesty mající obchodně-politický účel stal trochu kýč, když je zdůrazňováno, že je to gesto svobody a demonstrace, že nám nikdo nebude diktovat. Vystrčilovy tchajwanské projevy jsou prošpikované odkazy na Václava Havla a diplomacii lidských práv a celkově působí značně přepjatým dojmem?

Přiznám se bez mučení, že jsem projevy pana Vystrčila nečetl. Patří ale k základnímu vybavení ambiciosního politika (oba jmenovaní jistě trpí pokušením kandidovat po Miloši Zemanovi na prezidentský úřad) okořenit sebe-propagující gesta moralistními floskulemi, případně kontexty všesvětového významu. Opírat se o citáty myšlenek Václava Havla nepovažuji za vkusné. Ohřívat se v jejich významu dnes je bezrizikové. Václav Havel činil své myšlenky autentickými ochotou riskovat svou svobodu. Mnozí je dnes citují, protože žádné vlastní originální myšlenky nemají.

Otázky kladl Jakub Vosáhlo, PL, 16.9.2020