Hodně lidí si o vás myslí, že většinou máte správné názory, ale ve svém projevu jste až příliš kontroverzní, jste připraven s tím něco dělat v případě úspěchu ve volbách?

Jedno přísloví praví, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ještě bych dodal, že ani staré kousky neodnaučíš. Já takový starý pes už dávno jsem, takže žádnou selanku po mně nikdo nemůže chtít, to bych už to nebyl já. Dodávám ale, že pro mne jistá kontroverznost není žádnou pěstovanou pózou. Prostě plyne z mých autentických názorů a postojů. A ty se skoro v každé době zdály mému okolí výstřední. Podle mne to je způsobeno nízkou tolerancí některých lidí na odlišné názory. Takže považují třeba mé výroky na nepřístojnost, za element narušující jejich hezky uspořádaný svět poplatný hlavnímu proudu.

Když jste se rozmýšlel, zda se budete vůbec senátních voleb účastnit, proč jste si vybral právě SPD?

Kvůli dvěma tématům, která v dnešní době považuji za nejvážnější a nejaktuálnější. Těmi je odpor k bruselské centralizaci a odmítání organizované masové imigrace. Ostatní strany jsou v těchto dvou tématech podle mne příliš krotké a alibistické. V jiných programových věcech s SPD souhlasit nemusím, ale ta právně v naší dnešní chvíli považuji za vedlejší a vedlejší věci by neměly překážet ve spolupráci na tom, co je teď pro naši zem životné důležité.

Jste důsledný v tom, že odmítáte jakékoliv státní regulace. Ostře jste například vystupoval proti zákazu kouření, zavádění EET a dalším. Dnes po určité době se ukazuje, že jste měl pravdu, a že zákazy stejně nic nevyřeší. Budete mít stejné názory i v Senátu, pokud se tam dostanete?

To jistě. To je mé hlavní životní téma. Svoboda. Nezvednu ruku pro žádnou novou regulaci, buzeraci a šikanu a ty existující se budu snažit zrušit. Na to si budu muset hledat spojence.

Co by byla hlavní věc, kterou byste chtěl v horní komoře prosadit?

Chci, aby náš parlament byl opravdu parlamentem, kde se skutečně rozhoduje, ne pouze schvalovací mašinou, která automaticky orazítkuje jednu bruselskou směrnici za druhou.

Věčnou otázkou posledních měsíců je imigrace. Dá se vůbec nalézt jednotné řešení pro nás, ale i pro Evropu? Není už pozdě?

Nehledám jednotné řešení. Musíme se postarat svou domovinu sami. Současnou politikou EU je nehlídat vnější hranice schengenského prostoru a naopak vozit sem statisíce černochů a Arabů. Proto musíme převzít kontrolu nad svými hranicemi a tedy odstoupit od schengenských dohod. A jestli je pozdě? Bojím se, že možná ano, ale přece to nevzdáme.

Aktuálně se řeší přijetí 50 syrských sirotků, předkladatelkou tohoto návrhu je europoslankyně Michaela Šojdrová, Vy jste se postavil silně proti, co by se stalo, kdybychom je opravdu přijali?

Nikdo nám žádné sirotky nenabízí, nikdo po nás nic takového nechce, je to jen líbivý tah krasoduchů, reálný návrh neexistuje. Ale kdyby třeba vznikl, byl bych proti. Jednak takové gesto považuji za špičku boty strčenou mezi pootevřené dveře, aby pak jimi mohli vstoupit další a další. A zadruhé: takové gesta odvádějí pozornost od jádra problému. Na světě je půl miliardy sirotků v zemích postižených chudobou, hladem, záplavami, nemocemi, diktaturami, válkami. Není řešením vzít si jednu vybranou desetimiliontinu z nich sem. Řešením je začít s chudými zeměmi férově obchodovat a přestat násilně zasahovat po celém světě a destabilizovat tak celé velké regiony.

O své místo v Senátu se na Praze 2 střetneme například s neúspěšným prezidentským kandidátem Markem Hilšerem nebo známým hercem Vladimírem Kratinou, co jsou vaše plus? Proč by měli voliči dát hlas právě vám?

Protože mé názory voliči i na Žižkově či Vinohradech znají. Dlouhodobě, celých posledních 30 let. Každý si může ověřit, co jsem říkal a psal před rokem, před pěti lety, před dvaceti. A to o všech možných vážných politických záležitostech. Názory mých protikandidátů nikdo nezná. Jen jejich fráze.

Ptala se Barbora Richterová, PL, 23.9.2018