Zákony se promítají do běžného života nás všech. Někomu více, někomu méně. Zejména podnikatelé řeší různé právní předpisy poměrně často. Jedním z nich je zákon o daních z příjmu. Víte, kolikrát byl tento zákon novelizován? Téměř dvěstěkrát. Ano, zákon o daních z příjmů má bezmála dvě stě novelizací, z toho šest z letošního roku.

I sami právníci si stěžují na složitost právního řádu a mnoho z nich vám nedá jasnou odpověď na vaši otázku. Velmi oblíbené je slovní spojení podle tohoto právního výkladu. Ta slavná interpretace. Opravdu by neměly být zákony psány tak jednoduše a jednoznačně, že by byl schopen i člověk se základním vzděláním vyhodnotit, zda nejedná protizákonně?

Ministr spravedlnosti ignorující běžného člověka

Jistěže by měly. Pokud se naše společnost rozhodla, že chce žít podle nějakých pravidel, je nutné těm pravidlům rozumět. A tohoto by se měli zákonodárci držet. Obyvatelé této země nemohou být obětí tvořivosti a neschopnosti zákonodárců napsat dobrý, jednoduchý a jednoznačný zákon. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán prohlásil na konferenci „Česko: Jak jsme na tom?“: „Zákony už dávno nejsou a už nikdy nebudou pro laiky.“

Ne, bohužel vás zrak neklame, tohle opravdu prohlásil ministr spravedlnosti České republiky. To vypovídá buď o jeho absolutní aroganci, nebo absolutní neschopnosti. Co je horší?

A když už jsme u těch výkladů, nemohli bychom si prostě slova pana ministra vykládat tak, že když tedy zákony nejsou pro laiky, nejsou pro ně závazné? Celkem se mi představa, kdy je ministr chycen do pasti vlastní nabubřelosti, líbí.

Zákony jsou a vždy budou pro lidi

Samozřejmě, že slova ministra Pelikána z hnutí ANO jsou absolutní nesmysl. Zákony jsou určeny lidem, aby je dodržovali. A aby je dodržovali, musí jim rozumět. Očividně je pan ministr tím, kdo tu není pro lidi. Zákonodárci tu nejsou pro lidi, proto ani jejich zákony nejsou pro lidi. Až budou v parlamentu sedět lidé, kteří budou pracovat pro občany této země, budou i zákony takové.

Problém je v tom, že buzerace a potřeba kecat druhým lidem do života je tak silná, že se ve všech těch regulacích zamotávají i sami předkladatelé zákona.

Dneska si člověk bez povolení skoro ani nezryje zahrádku, nesmontuje skříň nebo neprodá sousedovi pár kilo jablek. Je to smutná doba, kdy člověka před jakoukoli aktivitou zastaví strach z toho, jestli náhodu neporuší nějaký paragraf. Kde je svobodná lidská vůle? Kde jsou přirozené mezilidské vztahy? Kde je nadšení z nápadu, který chce člověk zrealizovat? Jsou beznadějně zamotány v tisících paragrafech.

Podle sebe soudím tebe

Vsadím se, že pokud by se zrušila polovina zákonů, nestalo by se vůbec nic negativního. Jen by si plno lidí oddychlo, konečně by se jim rozvázaly ruce a oni si začali plnit své sny.

Zrušením zákonů, které nemají žádný účel a nikomu neprospívají, snížením daní, skončením s dotováním soukromého sektoru a financováním neziskovek, které nechtějí pomáhat, ale vychovávat a poučovat o správném názoru, by konečně přišel čas pro normálního člověka. Člověka, který chce jen spokojeně žít a nikomu neškodit. Jsem celým svým srdcem přesvědčena, že takových je naprostá většina.

A možná je to tím. Možná jsou ty naše zákony tak složité, protože zákonodárci předpokládají, že většina z nás jsou darebáci. Platí tady to známé rčení, podle sebe, soudím tebe?

Autorke je zastupitelka města Hodonín, právníčka