31.3.2020 | Svátek má Kvido


PRÁVO: Výborně, pane ministře!

5.12.2016

Dlouhodobě mě zajímá, jak se moderní společnost chová k těm, bez nichž se neobejde: k lidem pracujícím na nočních směnách. Zatím se zdá, že dost macešsky.

Jistě: noční směnaři dostávají příplatky, ale ty nejsou tak závratné, aby vyvážily zápory toho, k čemu jsou takto zaměstnaní lidé nuceni. Ke konání „proti přírodě“: společnost je nutí v noci nespat.

Čím déle noční směna trvá, tím je to horší. Narážím tím na rozdíl mezi osmihodinovou a dvanáctihodinovou pracovní dobou.

Společnost (systém, režim – jak chcete) garantuje svým občanům v noci klid, je na to legislativní norma (zákon 258/2000 sb.) Denní klid, aby se co nejlépe po práci, ale někdy i před ní vyspali, nočním směnařům garantovat z logiky věci nelze. To je první handicap.

Tím druhým je vliv nočních směn na lidské zdraví. Existuje několik vědeckých studií (odborníci WHO 2007, švédská 2011 a britsko-francouzská 2014), které to dokazují. A varují. Jak na to společnost reaguje? V zásadě nijak.

Osobně považuji toto ignorantství vůči lidem, bez jejichž ochoty pracovat v noci a obětovat své zdraví a do jisté míry i rodinný život (o tom níže) by stát ze dne na den zkolaboval, za hanebnost.

Co pro ně ale můžeme udělat? Především: měli bychom je pořádně zaplatit, aby lidé pracující v nočních směnách dostávali výrazně vyšší plat než ti, kdo mají pracovní dobu přes den. Protože ať se na noční směnu člověk připraví sebelépe, z principu má, zejména pak po půlnoci, o jeden problém navíc. Musí překonávat spánek a z toho vyplývající únavu.

Ovšem peníze nejsou všechno. Stát by měl také garantovat, že nebude docházet k excesům typu chození na školení (zkoušky, preventivní prohlídky apod.) po noční směně. Tak jako zákoník práce v paragrafu 245 (ve znění z roku 2006) zakazuje zaměstnávání mladistvých prací přesčas a prací v noci, mělo by být také ustanoveno, že pracovník má právo se po noční směně jít vyspat (a ne vysedávat na školení, kdy mu zákonitě „padá hlava“) - a firmy a instituce by tomu musely přizpůsobit plánování podobných činností. (Ostatně pracující na ranních směnách také nechodí na školení a podobné akce začínající v sobotu dvě hodiny po půlnoci).

Další možností, jak lidi dlouhodobě pracující na nočních směnách ocenit (jak jim pomoci), je vzít vážně výše zmíněné studie (jistě o nich mocní této republiky vědí, když o nich vím i já, obyčejný občan, jeden z 10 milionů) a jejich zdravotní handicap zohlednit dřívějším odchodem do důchodu s ohledem na počet odpracovaných let na směnách (např. 10 let = o rok dříve – či tak nějak podobně).

V zásadě mi jde o přirozený respekt vůči lidem pracujícím v noci. Ten nadřízení v řídících strukturách firem a institucí často nemají, pakliže bez mrknutí oka řeknou: za týden po noční směně v sedm ráno je povinné školení. Čili: nemají-li ho, je nutné vynutit si jej zákonem. Jsem si jist, že kdyby zákon nezakazoval noční práci mladistvých, že by je nejeden manažer nechal v noci pracovat, aniž by o tom hlouběji přemýšlel.

Tady se ukazuje, že trh (ačkoli jsem jeho stoupencem) nevyřeší sám od sebe všechno a že je nutná jistá míra regulace.

Jednou z mála osobností ve vysoké vládní funkci, která se zajímá o to, co obnáší práce v noci, je nový ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. V pátek 2/12 s ním portál Seznam Zprávy zveřejnil rozhovor, z něhož vyjímám:

Sestry nechybějí v jednosměnných ambulantních provozech, ale v lůžkové části, kde musejí sloužit odpolední a noční směny. Teď se dočkají desetiprocentního navýšení tarifů. Ale kromě toho ještě musíme najít dodatečné zdroje k tomu, abychom jim směnnost osladili natolik, aby byly ochotny se tak trochu vzdát toho, co ženy preferují - já se tomu nedivím, to je dobře - to je rodinný život. Ta nutnost být po nocích mimo domov musí být nějak ohodnocena.

Je to možná poprvé, kdy z tak vysokého místa státní moci zaznělo uznání pro někoho, v tomto případě ženy na pozicích zdravotních sester, kdo pracuje v nočních směnách. Nevím, jak v tom bude ministr Ludvík úspěšný, ale tento jeho pohled je nutné ocenit. I v případě, že nebyl primárně motivován lidumilností pana ministra, ale realitou – nedostatkem sester tam, kde jsou vyžadovány odpolední a noční směny. Nicméně je podstatné, že ministr nahlas artikuloval jeden z problémů, které směnnost přináší, tj. neblahý vliv na rodinný život.

Přiřadíme-li k tomu ještě další výše zmíněné negativní aspekty týkající se práce v noci, pak dojdeme k závěru, že vztah společnosti k nočním směnařům představuje problém, který by měl být řešen úměrně jejich významu a nebezpečí, která podstupují.

Najde k tomu vrchnost odvahu a dobou vůli?

Seznam Zprávy

Seznam Zprávy 2. 12. 2016. Slova ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka

Stejskal.estranky.cz



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.