Parafrází na cimrmanovský titul by se dalo označit dění okolo Ivo Rittiga, lobbisty, podnikatele a "kmotra".

Připomeňme si, že Ivo Rittig měl být jedním z "hlavních produktů" při Šlachtově a Ištvanově exhibiční tiskovce v červnu loňského roku. Prakticky do této doby se Ištvan zabýval jen vedlejším produktem, přičemž byli nezákonně vazebně vězněni tři exposlanci.

Minulý týden přišel údajně zvrat. S velkou pompou bylo oznámeno Rittigovo zatčení kvůli předraženým jízdenkám pro pražský Dopravní podnik. Rittigovi bylo sděleno obvinění z praní špinavých peněz. Lenka Bradáčová den po zadržení Rittiga propustila s tím, že je povinen odevzdat cestovní pas a neopouštět zemi.

Zde se doslova nabízí srovnání s dvěma poměrně nedávnými případy. Tři exposlanci byli zadrženi a měsíc vazebně stíháni, aby nakonec bylo konstatováno, že jejich věznění bylo protizákonné. Ivo Ištvan je obvinil z korupce (šlo o politické trafiky), Nejvyšší soud konstatoval, že exposlance nelze stíhat za nic, co souvisí s jejich vzdáním se poslaneckého mandátu, a nařídil je propustit. Nyní se domáhají několikamilionového odškodnění.

David Rath byl zatčen přímo při činu, když si odnášel několikamilionový úplatek v krabici od vína. Byl obviněn z korupce, ve vazbě strávil rok a půl a nyní již několik měsíců probíhá soud, přičemž je téměř jistota, že bude shledán vinným a odsouzen.

Ivo Rittig byl zadržen a obviněn z praní špinavých peněz. Druhý den byl propuštěn. Praní špinavých peněz je evidentně horší trestný čin než nějaká pofiderní korupce, která se stala součástí "odvážné právní konstrukce" jako u Ivo Ištvana.

Jak tedy vnímat takovou nejednotnost a zřetelný nepoměr zadržení a vazby vůči obviněným? Ono také hodně záleží na osobě žalobce a Lenka Bradáčová má zjevně narozdíl od Ivo Ištvana soudnost a zdravý rozum. Ne, nehodlám se Iva Rittiga zastávat, dle mého názoru to je člověk, který se pohybuje na hraně zákona, ne-li daleko za ní.

Pokusme se podívat na kauzu Ivo Rittiga chladnou hlavou bez emocí. Dopravní podnik uzavřel smlouvu s firmou Neograph na tisk jízdenek za cenu 37 haléřu za jednu jízdenku. Uvážíme-li prodejní cenu jízdenky pro cestující v hodnotě 36 korun, pak jde o náklad zanedbatelný, ve výši 1 % prodejní ceny.

Firma Neograph měla uzavřenou smlouvu s firmou Cokeville Assets, která z oněch 37 haléřů za jízdenku dostávala 17 haléřů. S tou měl zase Ivo Rittig smlouvu na poradenské služby. Zmíněných 17 haléřů je provize za dojednání obchodu. Vše je podepřeno smlouvami, které se sice mohou jevit jako podezřelé, ale po právní stránce bude vše zcela určitě v pořádku.

Dopravní podnik za roky 2008 až 2011 zaplatil Neographu za tisk jízdenek celkem 203 milionů korun, přičemž 40 milionů z těchto 203 šlo firmě Cokeville Assets. V průběhu čtyř let. Dopravní podnik utrží ročně na jízdném okolo 3,5 miliardy korun, za čtyři roky tedy cca 14 miliard.

Rittigovo obvinění pravděpodobně nemá nějakou větší zásobu důkazů, a proto Lenka Bradáčová postupuje opatrně. Není divu, pokud by došlo k vazebnímu věznění a následně by bylo obvinění smeteno jako neprůkazné či dokonce neopodstatněné, stát by musel vyplácet mnohem větší odškodnění než u exposlanců.

V tomto ohledu se jeví Ištvanův přístup jako přehnaný nebo, jak se lidově říká, šel s kanónem na vrabce. Ve zprávách na Radiožurnálu Lenka Bradáčová hovořila o tom, že vazba je obecně až tou poslední možností. U Ivo Ištvana zjevně tou první.

Myslím, že Ivo Rittig může být docela v klidu. Smlouvy jsou smlouvy a Dopravní podnik o tom, že firma Neograph má ještě nějaké další uzavřené smlouvy ohledně jízdenek, vůbec nemusel vědět. Zatím to vypadá, že obvinění je postaveno na vodě a že cílem je odvést pozornost od Ištvanova diletantismu a umanutosti týkající se obvinění expremiéra Nečase a trapného fiaska s exposlanci.

Na této záležitosti je zvláštní ještě jedna věc, o které ví málokdo. Podnět na Rittiga a DP podal policii Nadační fond proti korupci s tím, že policii předal i materiály týkající se převodů peněz. Nebavme se na chvíli, zda jde o závažné důkazy či nikoli.

Ptejme se na jinou věc. Obecně, jak je možné, že nějaký nevládní nadační fond pod vedením miliardáře Janečka vůbec má k dispozici materiály týkající se převodů peněz. Existuje přeci bankovní tajemství a do převodů smí nahlížet jen policie nebo FAÚ Ministerstva financí.

Kde vůbec vzal soukromý nadační fond materiály o finančních převodech? Jak je získal? Neporušuje tím náhodou zákony naší země? Když mohou mít materiály týkající se Ivo Rittiga, na kolik dalších osob mají podobné?

Jak jsem psal výše, Rittiga se nezastávám, ale v tomto ohledu je nutné na něj pohlížet jako na kteréhokoli jiného občana. Jakým právem vůbec pánové ze správní rady nadačního fondu - Janeček, Bernard, Kraus, Randák a Jančura - mají k dipozici podobné materiály?

Legální cestou je získat nemohli. Zde může vězet daleko větší nebezpečí než od nějakého bývalého veksláka, který si smlouvami přišel na 40 milionů. Zde totiž vězí nebezpečí, že Janeček a Randák mohou kriminalizovat prakticky kohokoli.

Možná jsem jako "dvoudomek" Pithart a slyším trávu růst, ale tohle mi připadá jako náběh na policejně-prokurátorský stát, kdy o politice budou rozhodovat žalobci a nevládní nadační fondy. To už rovnou můžeme správu věcí veřejných svěřit do rukou Janečka a Ištvana.

Nejhorší na tom je, že ty, co se dnes tetelí radostí nad osudem ODS, které padla vláda pro nezákonnou vazbu exposlanců a kriminalizaci politických kšeftů, může zítra potkat to samé. Bojovníci za blaho lidu či proti čemukoliv často mají za cíl osobní uzurpování moci a nehledí ani napravo, ani nalevo.

Měli bychom se zamyslet, zda chceme stát, který bude založen na demokracii a soutěži politických stran se všemi nedokonalostmi, co tento systém přináší, anebo chceme stát, kde se kdokoli bude bát udělat cokoli, aby nebyl obviněn a uvězněn, přičemž nejdůležitější slovo bude mít Janečkův nevládní nadační fond, který bude mít materiály na každého.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora