3.5.2024 | Svátek má Alexej


PRÁVO: Od aktivismu k pasivismu

1.2.2024

Někdy se v nadsázce říká, že rozlišujeme rozsudky kvalitní, nekvalitní a ty z Brna. Čímž se nevyjadřuje, že brněnští soudci jsou nějací mimořádní podivíni, ale skutečnost, že zde u nás v Brně sídlí nejvyšší soudní instance. Včetně soudu všech soudů, tedy soudu Ústavního. Na který se v těchto dnech soustředily zraky (zejména) seniorů z celého Česka.

Zmíněný soud tuto středu zamítl návrh, kterým se skupina poslanců domáhala, aby Ústavní soud zrušil ustanovení týkající se mimořádné valorizace důchodů. K seniorům necitlivá právní úprava tak zůstává v platnosti.

Ústavní soud tak zklamal statisíce českých, moravských a slezských penzistů, kteří se cítí „okradeni“. Nejprve je z jejich pohledu „oloupili“ vládní politici a nyní jim to posvětili i brněnští soudci. Tak jako byl kdysi Ústavnímu soudu vyčítán přespřílišný aktivismus, nyní mu opoziční politici a část veřejnosti vyčítají naopak zbytečný pasivismus. Není soud ten, aby se zavděčil lidem všem.

I autor této glosy má z rozsudku značně smíšené pocity a má za to, že dnešní Ústavní soud zůstal pod svými možnostmi. Omluvou nemůže být ani skutečnost, že řada soudců je tam relativně nových a teprve se v brněnském justičním paláci rozkoukávají.

K jádru věci – zaujalo mne tvrzení soudce Josefa Fialy (jednoho z trojice disentujících členů ÚS), který mimo jiné trefně konstatoval, že již na podzim 2022 existoval dostatek údajů o budoucím vývoji inflace. „Nebylo třeba žádných odborných prognóz nebo speciálního vzdělání, na jejichž základě vláda mohla a měla včas připravit redukci mimořádné valorizace. Zůstala-li nečinná, nelze se divit, že ve veřejném prostoru byly publikovány úvahy o důvodech její nečinnosti – obavy z výsledku prezidentské volby.“

Vnímám věc hodně podobně jako jmenovec našeho premiéra. Právě zde měl Ústavní soud zakročit a říct kličkujícímu vykutálenému zákonodárci jasně, pokud zde byla a je nutnost snížit valorizaci penzí, pak se k ní mělo přistoupit bez zbytečného odkladu. Tedy aby bylo ihned zabráněno údajnému hrozícímu rozvratu veřejných financí. Jelikož se však šalamounsky mohlo počkat až na Hrad, bude-li zvolen provládní favorit, a také se skutečně čekalo, až bude po přímé prezidentské volbě, tak se tím vyslal jasný signál, že to s tím ohrožením veřejných financí nebude zas až tak horké.

Vyplulo tak na povrch, že se se sníženým valorizačním tempem mohlo ještě počkat.

Nezapomínejme, že Ústavní soud již dříve jasně artikuloval, že je povinností zákonodárce veškeré změny v právní úpravě, které se dotýkají výše důchodů a jsou v neprospěch jejich příjemců (čti důchodců, pardon seniorů), tedy obdobné jako byla tato, provést s dostatečným časovým předstihem. Důvod je nabíledni, aby se mohli naši senioři a seniorky nové situaci náležitě přizpůsobit.

Ergo kladívko, nezapomínejme, že finanční i jiné možnosti seniorů jsou značně omezené. I když jistě existuje cca pět až deset procent velmi bohatých seniorů, kteří svého skvělého finanční zajištění dosáhli ať již převážně poctivou prací, ale třeba také jenom díky štěstí (výhodné sňatky, výhry v loterii, restituce etc.), anebo dokonce nekalou činností a všelijakými podvody.

Nicméně minimálně devadesát procent seniorů je na svém starobním důchodu de facto majoritně závislá. V této souvislosti nutno vzít v úvahu, že prostor pro adaptaci příjemců důchodů je nižší než u zbytku populace. Tím nepopíráme, že existují i chudí mladí lidé a lidé středního věku. Nicméně ani jim snížení růstu důchodů, což při inflaci v posledních letech znamená de facto jejich reálné snížení, nijak taktéž nepomůže.

Na závěr tedy chci konstatovat, že je mi z odborného a hlavně lidského pohledu bližší stanovisko tria soudců s odlišným (tzv. disentujícím) názorem, kterými zde byli Josef Fiala, Pavel Šámal a Jan Svatoň. Mám za to, že tihle tři soudci překročili svůj stín a vzkázali pětikoaliční vládní mašinerii, že takhle se v právním státě postupovat opravdu nedá. Jen škoda, že statečnějších soudců nebylo více.

Psáno pro Lidové noviny