Schyluje se k ojedinělému kroku v našem státě. Před soud se dostane bývalé vedení společnosti Čepro kvůli machinacím se státním majetkem. Obávám se však, že u záměru to také skončí. Jako již mnohokrát.

Státní podniky jsou zdrojem nebývalého bohatství. Nikoli ovšem proto, že by snad skrývaly strategické bohatství našeho společného státu. Jsou zdrojem bohatství jedinců, firem provázaných s politiky, ale i politiků samotných. Jsou dojnou krávou elity, která se jejich privatizaci brání zuby nehty. Jejich hospodařením se zabývá NBÚ i BIS, ale za dobu své existence bez viditelného výsledku. Není divu, když při stavu personálního propojení by museli lidé v nich zavřít mnohdy sami sebe.

Pravděpodobně nikdy se už nedozvíme, zda František Mrázek zemřel proto, že chtěl víc, než měl, nebo proto, že nakonec věděl více, než jiní unesli. Troufnul bych si však odhadnout, že Radovana Krejčíře by v České republice čekal stejný osud. Podle vyšetřovatelů provádělo vedení společnosti Čepro vědomě ztrátové operace se státním majetkem. Prodávalo pohonné hmoty levněji, než je pak od spřízněných subjektů nakupovalo. Za vším stál podle vyšetřování Tomáš Kadlec. Já osobně se domnívám, že nestál. Domnívám se, že jednal na objednávku z vyšších míst, než zastával. A to je nebezpečné nejen jemu, ale mnohým dalším. Kadlec se nejprve, v pozici ředitele odboru, zabýval závažnou ekonomickou kriminalitou a ochranou ekonomických zájmů státu na BIS. Za Tošovského měl jako poradce předsedy vlády v působnosti zpravodajské služby. Za vlády Miloše Zemana byl odpovědným za budování a řízení NBÚ, kterého se nakonec stal ředitelem. Tato jeho kariéra byla završena obsazením nejvyššího místa v Čepru, kam jej umístil Stanislav Gross.

Kolem Františka Mrázka napočítala policie - ze které nakonec řada lidí odešla buď k vyšetřovaným, nebo pro ztrátu iluzí prostě jen do výsluhy - na třicet vražd. Tomáš Kadlec se s Mrázkem znal a stál pevně také za svým chráněncem Martinem Hejlem, ředitelem bezpečnostního odboru NBÚ (dříve pracoval na BIS), který byl s Mrázkem v přímém osobním kontaktu (volali si dokonce ještě v den Mrázkova zastřelení) a předával mu, podle dostupných odposlechů, utajované informace, které získával ze svého bývalého státního angažmá. Tato jeho činnost se před soud nikdy nedostala a dnes je spokojeným podnikatelem.

Mrázek dnes již nikomu nic nepoví. Radovan Krejčíř by však mohl. Jeho podle mě zinscenovaný a krytý útěk možná jemu zachránil život a řadě dalších roky vězení. Byl to právě on, kdo zprostředkovaně poslal miliony korun na účet lidí z Čepra. Stojí pravděpodobně také za dalšími penězi na zahraničních kontech Kadlece ve Švýcarsku a Francii, ale dost možná je také zdrojem nemovitého majetku rodiny Tomáše Kadlece v Praze, který si podle policie nemohl pořídit nikdy z peněž vydělaných státní službou. K jejich původu se nikdy nevyjádřil.

Schyluje se v České republice k bezprecedentnímu kroku. Tomáš Kadlec má jít před soud za porušování práv při správě cizího majetku se škodou cca 200 milionů. Policisté i státní zastupitelství si je jisté, že důkazů k potrestání má dostatek. Jenže kolikrát už byly podobné kauzy smeteny ze stolu. Příkladem nám mohou být České dráhy nebo Správa státních hmotných rezerv, které policisté shodili ze stolu dřív, než mohlo k soudu dojít. Na rozdíl od vyšetřování policie bude soudní řízení veřejné. S ohledem na vše výše popisované bych považoval za zázrak, kdyby se svého soudu Tomáš Kadlec dožil. Že však do České republiky už nikdy nikdo se státním mandátem nedostane Radovana Krejčíře, tím jsem si jistý. Jeho svědectví v řadě kauz, ve kterých mají vrcholní politici či státní úředníci prsty, je to poslední, co by tu chtěli. Občané by se pak nakonec snad i mohli dozvědět nedejbože něco například o způsobech financování politických stran, o kterých se přece nemluví. Více informací k další kauze Čepro, ve které za účasti stejných lidí mělo dojít k vytunelování čtyř miliard, nabízím zde.

Zbývá si už jen přát, aby právo a povinnost soudit Tomáše Kadlece a spol. nedostal někdo z justiční mafie, kterou považuji za pouhý vrchol ledovce. Občané mají totiž svaté právo na zjištění pravého stavu věci. A já dodávám, že zdaleka nejen této.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora