Lidé si zaslouží důstojné stáří, navyšovat důchody o stejně vysokou částku však není spravedlivé

Co tak posledních více než dvacet let sleduji českou politickou scénu, všechny strany a straničky neustále slibují, že seniorům pozvednou jejich starobní důchody. Je to celkem logické, jde nepochybně o nezanedbatelnou voličskou skupinu. A lidé si zaslouží důstojné stáří, to říkám bez jakékoliv ironie.

Z posledních dnů připomeňme například slova premiéra v demisi Andreje Babiše: „Důchody jsou jedna z priorit naší vlády. Jsou nízké a my je doopravdy musíme zásadně navýšit. Nyní byla oznámena nová průměrná mzda v ČR za čtvrté čtvrtletí roku 2017 a přesáhla hranici 31,5 tisíce korun, trend je jasný a důchody musí tento trend následovat.“

Zásadní dlouhodobou a systémovou otázkou je, zda se mají penze zvyšovat o stejné procento všem lidem anebo všem důchodcům o stejnou částku.

I solidarita má své mantinely

Pakliže se zvýší starobní důchody o stejnou částku všem, tak čtenář nemusí být zrovna matematikem, aby mu bylo jasné, že občané, respektive pojištěnci s nízkými příjmy jsou v tomto případě systémově zvýhodněni. Nota bene, jak opakovaně konstatoval i český Ústavní soud při výpočtu vlastní výše důchodu, jsou lidé (pojištěnci) s vyššími příjmy poškozeni. Při výpočtu důchodu se výdělky hodně redukují a nejvíce pak de facto legálně bohatým lidem.

Nepopírám fakt, že určitá míra solidarity být musí, nicméně nesmí být demotivující. Vše má mít své spravedlivé mantinely. Připomeňme zde i takzvanou zásadu proporcionality, tedy přiměřenosti, o které taktéž opakovaně hovořily naše soudy. Tedy že bohatší, respektive do sociálního systému více odvádějící lidé mají být ve finále „solidárně znevýhodněni jen přiměřeně“.

Jelikož nejsem politikem, ale obyčejným právníkem a komentátorem, tak mohu říct na plná ústa: Dobří lidé, zvyšovat všem penzistům důchod o zcela stejnou částku je velká nespravedlnost. Pro pět ran do důchodové pokladny: proč má dostat přidáno stejně ten člověk, tedy pojištěnec, jenž dlouhý čas usilovně a poctivě pracoval, a tedy přirozeně více odváděl do kolektivní pokladnice, jako ten, kdo pracoval v rámci legální ekonomiky méně, anebo dokonce téměř vůbec?

Jinak vyjádřeno: z jakého rozumného důvodu má dostat totožně přidáno poctivý a zasloužilý pracant, stejně jako ta fyzická osoba, která si peníze ulévala (čti například pracovala načerno) a spotřebovala si je sama pro sebe či jenom v rámci své rodiny?

Na první pohled to vskutku může pro laika vypadat spravedlivě: všem přidáme stejně a je hotovo, jaképak pseudoproblémy. Nicméně, jak jsem již konstatoval výše, pakliže se nad touto věcí zamyslíme hlouběji, tak musíme dojít k závěru, že je to v zásadě demotivující a nespravedlivé opatření.

Zastánci unifikovaného plošného přidávání s oblibou říkají, že průměrná inflace je pro všechny důchodce stejná, proto stát musí přece přidat všem stejně. Tento argument však střílí na jiný terč, obdobně by se pak mohl používat i ve firmách či úřadech: všem se kvůli inflaci přidá stejná částka, nikoliv procento. Cítíte zde ten silný demotivující prvek? Ostatně i odboráři, když bojují za zvýšení platů, většinou rozumně usilují o navýšení procentem, nikoliv stejnou částkou pro všechny zaměstnance.

Téma pro populisty

Nejvíce paradoxní je přitakávání tomuto celoplošnému přidávání u hnutí SPD Tomia Okamury, které chce jinak bojovat proti „nepřizpůsobivým a parazitům“. Jestliže si dáme deset a deset dohromady, dojde nám, že zde něco programově neladí. Zásadně neladí! Nicméně nemusíme mít strach, že by to hnutí politického podnikatele Tomia Okamury nemělo důkladně promyšleno. Kterak je známo, velkou část voličské základny SPD formují právě nízkopříjmové skupiny, takže na celoplošném přidávání by vydělali právě oni. Geniálně jednoduché.

Českým a moravským seniorkám a seniorům zvýšení důchodů dozajista přeji. Současně mám však za to, že by pomyslná „přidávací košile“ měla být ušita spravedlivější jehlou, tedy navlečenou imaginární nití stejného procenta a nikoliv stejnou částkou, jak navrhují různí politici s populistickými kořeny.

LN, 19.3.2018

Autor je právník a publicista