Přímo se vnucuje oblíbená historka o císaři Vespasiánovi (9–79 n. l.), který zavedl poplatek z používání veřejných záchodků. Římané se sice pohoršovali, že by takové poplatky měli platit, ale Vespasián jim přistrčil pod nos hrst mincí a řekl: „Cítíte snad nějaký zápach? Peníze přece nesmrdí.“

Stejně tak poslancům nepáchne znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších novel. Řeč samozřejmě není o záchodcích, ale o paragrafu 6 části první, tedy příjmech ze závislé činnosti. Zde se ve velmi vykutáleném znění nacházejí dva podstatné odstavce a to odstavec 12 a odstavec13.

Odstavec 12 v zásadní části uvádí:

Základem daně jsou příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Částka odpovídající povinnému pojistnému se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti i u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá.(!)

Takže zaměstnavatel neodvede nic, stát nedostane nic, zaměstnanec také ne, ale o toto neexistující plnění se zaměstnanci zvedne základ daně a z toho zjevného NIC občan musí zaplatit daň. Daň z ničeho.

Lepší to samozřejmě není ani tehdy, když zaměstnancem, u kterého povinnost platit povinné pojistné zaměstnavatel nemá, se rozumí zaměstnanec, u něhož se odvod povinného pojistného neřídí právními předpisy České republiky.

V odstavci 13 zde uváděného zákona se totiž stanovuje:

Jedná-li se o příjem plynoucí ze zdrojů v zahraničí, je u poplatníka základem daně jeho příjem ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, základem daně jeho příjem ze závislé činnosti vykonávané v tomto státě, zvýšený o povinné pojistné podle odstavce 12.

Tady sice zákon připouští, že tento příjem lze snížit o daň zaplacenou z tohoto příjmu ve státě, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, ale pokud v tomto státě neplatíte „povinné pojistné“, v zásadě se stejně o toto neexistující plnění zaměstnanci opět zvedne základ daně. Pokud se snad něco uhradilo, je o to daň nižší. Vypadá to sice nadějně, ale ve skutečnosti pokud zaměstnanec odjede na práci do zahraničí a nemusí tam platit „povinné pojistné“, opět se mu základ daně navýší o výpočtově stanovené „povinné pojistné“. Tedy neexistují plnění. A z tohoto NIC opět občan musí zaplatit daň.

Zatímco Vespasián vybíral daň z něčeho, naši poslanci schválili vybíraní daní z ničeho. Z fiktivních příjmů. A tak zatímco vystavovatele fiktivních faktur pronásledují policisté i berní úřady, fiktivní příjmy se pro vyšší zdanění příjmu hodí politikům do krámu. Mimořádně podivný a zjevně chybný zákon je stále v platnosti. Opraví jej po volbách noví poslanci?