Zrušení tendru Lesů ČR zpochybní věrohodnost ÚOHS

Dlouhodobě kritizované podmínky výběrových řízení státního podniku Lesy České republiky (LČR) lze zcela jistě v budoucnosti modifikovat, i když je otázkou, zda vůbec existuje nějaké řešení, které by tendry v jakékoli podobě nekritizovalo. Zrušení tendrů v současné době a za situace, kdy je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) před jejich vyhlášením legálně posvětil, je ovšem naprostý nesmysl. Nejenže by totiž takový krok přinesl značný chaos a nejistotu na tuzemském trhu se dřevem, především by byl ale vyslán signál, že se v této zemi nemohou podnikatelé spolehnout na garance státu, v tomto případě ÚOHS. Vyhlašování a opětné rušení výběrových řízení, obvykle poté, co se změní buď politická reprezentace, nebo personální obsazení na místech, která o tendrech rozhodují, se bohužel stává v ČR stále častější praxí, a naše země se tak blíží věrohodností bodu nula.

V zemi, kde neplatí ani verdikty státních orgánů, se ovšem opravdu těžko podniká a už vůbec se nedá hovořit o vytváření nějakých dlouhodobých strategií. To je zcela demotivující prostředí, které navíc vytváří živnou půdu pro korupci a manipulace všeho druhu.

To lze velmi dobře demonstrovat právě na tendrech LČR. Aniž by si jejich kritici ověřili relevantní údaje, hovoří se v souvislosti se soutěžemi o nevýhodnosti pro stát, megatendrech, monopolech, spekulacích či doporučení odborníků, kteří podobu tendrů napadali. Skutečností ale je, že soutěže svěřující prodej dřeva partnerům LČR znamenají minimálně osminásobný zisk LČR oproti minulosti. Takto zcela jistě nevýhodnost nevypadá. Je také nesmysl hovořit o monopolu za situace, kdy největší tuzemská lesnicko-dřevařská společnost LESS disponuje kapacitami na těžbu a zpracování zhruba dvou milionů kubíků dřeva, ačkoli se v naší zemi těží ročně 17 milionů kubíků dřeva. I možnost vítězného subjektu odstoupit z prvního místa, nazývaná spekulací, je nesmysl, když s ní zákon počítá. Jestli je to spekulace, pak nemá v zákoně o veřejných zakázkách co dělat. Stejně tak donekonečna opisované tvrzení o parlamentem odsouhlaseném doporučení expertní skupiny Národního lesnického programu II, která nesouhlasila s takzvanou komplexní zakázkou (firma zároveň zalesňuje, těží i prodává), je mýtus. Uvedené doporučení totiž neodsouhlasil nadřízený orgán expertů, tedy Koordinační rada, takže parlament schválil něco, co nemělo legitimitu.

Chceme-li se tedy nejen v případě tendrů LČR, ale i v celkové dlouhodobé strategii státního podniku někam posunout, musí se v první řadě přestat lhát. Výrazně je také nutné zlepšit komunikaci mezi LČR, zakladatelským ministerstvem zemědělství, lesními experty a podnikateli. Strategie LČR pak musí mít kromě hospodářské také environmentální "nohu", a obě je nutné spolu provázat. Především je ale nutné oprostit dění v českých lesích v maximálně možné míře od politikaření a lobbismu a vrátit je na odbornou rovinu. Prvním krokem by se přitom mělo stát jmenování náměstka ministra zemědělství pro lesní hospodářství, jehož kvalifikačním předpokladem nebude jen papouškování novinových titulků nebo příslušnost k nějaké zájmové skupině. I tak se bude muset, stejně jako nový ministr, se situací v LČR nějakou dobu seznamovat. Právě proto, aby nejen příští tendry, ale i další aktivity LČR byly předvídatelné, nepolitické a ve prospěch rozvoje lesnicko-dřevařského sektoru.

LN, 31.10.2011