Trestní řízení, v němž je mezi obžalovanými oligarcha stojící v čele nejsilnější politické strany a vlády, je prubířským kamenem odolnosti právního státu proti zneužití moci. Zatím můžeme být všichni, s výjimkou obviněných, spokojeni, že se policie nezastavila ani před majestátem Andreje Babiše. A nakonec svým způsobem může být spokojen i on sám, protože daný stav je významným svědectvím v jeho prospěch o způsobu, jakým řídí stát, jakým dbá o nezávislost orgánů činných v trestním řízení.

Současně ale musíme být znepokojeni, protože domněnka, že celý kolotoč kolem Čapího hnízda se roztočil s cílem zabránit nástupu k moci hnutí ANO a Andreje Babiše jako jeho vrcholného představitele, vůbec nezní nesmyslně. Ale i kdyby načasování trestního oznámení bylo zcela náhodné, jeho zneužití k politické a mediální štvanici nezohledňující presumpci neviny, sloužící k podrývání autority předsedy vlády a k poškozování pověsti státu v zahraničí je smutnou skutečností. Nejsem si jist, zda škoda způsobená možným neoprávněným čerpáním dotace je větší, než suma nepřímých škod vyvolaných anti-babišovským řáděním.

Ve prospěch domněnky, že trestní řízení bylo vyvoláno skutečně s cílem škodit Andreji Babišovi, svědčí skutečnost, že související mediální a politická štvanice se soustřeďuje výlučně na něj. Ve skutečnosti z formálněprávního hlediska je pan obviněný okrajovou postavou, neboť ke společnosti Čapí hnízdo nemá žádný vztah: nebyl akcionářem, členem statutárního orgánu, neměl žádnou výkonnou ani kontrolní pravomoc. Z definice předmětných trestných činů vyplývá, že k jejich naplnění v tomto případě mohlo dojít pouze oklamáním orgánu rozhodujícího o poskytnutí dotací. Nevíme zatím, zda k takovému jednání došlo, ale je málo pravděpodobné, že by se na něm Andrej Babiš podílel osobně. Formální odpovědnost za případné nepravosti by v každém případě nesl někdo jiný. Samozřejmě, Andrej Babiš by se mohl dopustit trestné činnosti formou účastenství, ale to se špatně prokazuje.

Úvahy některých politiků, kteří spojují personální změny ve vedení ozbrojených sborů s možnou přípravou zásahu do trestního řízení ve prospěch Andreje Babiše, jsou hloupé. V dnešní fázi vyšetřování již policie o dalším osudu spisu nerozhoduje. Vyšetřovatel nemá jinou možnost, než po ukončeném seznamování obviněných se spisem a případném doplnění dokazování jej zavřít a postoupit dozorovému státnímu zástupci s návrhem na jeho rozhodnutí. Tím úloha policie v podstatě skončila. Státní zástupce není návrhem vyšetřovatele vázán.

Čili zpráva o ukončení vyšetřování je poměrně nevzrušivá. Dramatický náboj bude mít až zpráva o konečném rozhodnutí státního zástupce. Protože neznám spis, netroufám si odhadnout jeho výsledek. Mohu ale odhadnout reakci veřejnosti: ať státní zástupce rozhodne jakkoli, vždy vyvolá bouři. Pošle-li obviněné před soud, snese se na jeho hlavu kritika ze strany jejich stoupenců. Zastaví-li trestní stíhání, vyvolá podezření z korupčního ovlivnění řízení. V jeho kůži bych být nechtěl.

Vzpomínám na závěr trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. V něm šlo o podezření na přijetí půlmilionového úplatku, tedy ve srovnání s Čapím hnízdem o „malinu“. Zastavení trestního stíhání vyvolalo dvouletou bouřlivou „válku žalobců“ a zpochybnění nezávislosti justice, dlouhý soud s „justiční mafií“ a jiné nežádoucí jevy. Zprošťující rozsudek by tehdy byl jistě lepší. Nerad bych něco podobného zažil znova.