Na základě žádosti všech 14 hejtmanů vláda v neděli opětovně vyhlásila nouzový stav, ačkoliv sněmovna ve čtvrtek zamítla návrh vlády na jeho prodloužení, a tudíž měl skončit v neděli o půlnoci.

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republik říká v § 6 odst. 2 zcela jasně, že „Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny.“

Přesto, že sněmovna takový souhlas s prodloužením vládě nedala, ta na základě žádosti všech 14 hejtmanů nouzový stav prodloužila.

Vláda se ohání argumentem, že dle názorů právníků ministerstev zdravotnictví, financí a vnitra lze na základě žádosti hejtmanů, kteří přece nejlépe znají situaci v jimi spravovaných krajích, opětovně nouzový stav vyhlásit.

Není třeba být ústavním právníkem ani soudcem Ústavního soudu, aby bylo zřejmé, že tady něco nehraje. Koneckonců to jasně a srozumitelně vyjádřil předseda Senátu Vystrčil, když řekl, že žádost hejtmanů nemůže přebít vůli poslanecké sněmovny. Pokud se premiér a vláda odvolávají na zmíněnou žádost hejtmanů, ta se nepochybně vztahuje pouze na případy, kdy tady žádný nouzový stav není a v daném kraji se vyskytuje hrozba, kterou nelze řešit jinak než vyhlášením nouzového stavu. V takovém případě lze použít § 3, odst. 5 zákona
č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, který říká: „Není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí, hejtman neprodleně požádá vládu o vyhlášení nouzového stavu.“
Očividně se tedy musí jednat o nově vzniklou situaci a musí již být v krajích vyhlášen stav nebezpečí. Ani jedna z uvedených podmínek splněna nebyla.

Je to opět vláda na čele s premiérem, která namísto toho, aby situaci stabilizovala, zklidnila a hledala řešení jak potřebná opatření zavést na základě jiných předpisů, zejména zákona o ochraně zdraví a dalších předpisů, pouze dále zvyšuje míru chaosu a právní nejistoty. Vláda „hodila vidle“ do základních principů ústavního pořádku v této zemi, rozhodla se nepokrytě pohrdat vůlí poslanecké sněmovny a svým rozhodnutím pouze zasela totální chaos do beztak již dlouhodobě nepřehledné a zmatečné situace. O protiústavnosti rozhodnutí vlády se ostatně jasně vyjádřila i řada renomovaných ústavních právníků.

Kam to povede, se dá poměrně spolehlivě předvídat. Nepochybně se najde dostatek legitimních podnětů na Ústavní soud pro přezkoumání tohoto opatření. Pokud Ústavní soud konstatuje jeho nezákonnost, což se dá s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, bude to mimo jiné znamenat nejen povinnost vracení všech pokut, které mezitím stát či orgány samosprávy vyberou za porušování nouzového stavu, ale další fatální ránu důvěře veřejnosti v konání státu a zejména v právní rámec, ve kterém se všichni pohybujeme. Důsledky, které to dlouhodobě přinese, můžeme v tuto chvíli pouze odhadovat.

Obávám se, že Rubikon byl již překročen.