47. týden (20.-26.11.2006)

Německý podnikatel Alexander Schoppmann založil leteckou firmu, která na svých linkách povolí kouření, a to všem pasažérům v letadle a po celou dobu letu. Smintair, jak se mají aerolinky jmenovat, zahájí provoz v říjnu 2007. Doufám, že se někdo – nejlépe z Bruselu či z mateřského Německa – ozve, že jsou letecké linky určeny pro přepravu veřejnosti, a tudíž by tam mělo být kouření úplně zakázáno nebo alespoň výrazně omezeno. A je úplně jedno, že se jedná o letecké linky soukromé, čili riziko případného neúspěchu za tento nápad nese jen a pouze ten, kdo to vymyslel. Připadalo by vám to jako přehnané vměšování se do soukromého podnikání? Ale ne, proč by se letecké společnosti neměly skloňovat podle vzoru restaurace?

Předseda ČSSD Paroubek přišel na další nápad, jak vyřešit povolební pat. Podle něj by měly s časově omezeným mandátem vládnout ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Po roce společného vládnutí v kabinetu by se zhodnotilo, zda je tato vláda úspěšná a zda v ní pokračovat či nikoli. Pokud by projekt úspěšný nebyl, šlo by se do předčasných voleb. Velmi, velmi by mě zajímala ta metoda hodnocení společného vládnutí. To by se tyto tři strany ohodnotily navzájem, požádaly by o důvěru sněmovnu nebo by vypsaly referendum nazvané „Máme dál pokračovat, občané?“. Nevím, osobně si nedokážu takové hodnocení po roce představit. Možná proto si tento nápad překládám jako „zhodnotíme naši společnou vládu podle momentálních preferencí ČSSD. Podle toho bude naše společné vládnutí úspěšné (volební preference ještě nejsou ideální) nebo jsme nebyli tak úspěšní a vypíšeme předčasné volby (preference už k tomu dozrály)“.

Myslíte si, že není možné prvně získat dotaci a až poté dostat povolení, že o ni vůbec můžete požádat? Možné to je, respektive bylo a doufám, že nyní už není. Na tuto skutečnost přišli kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu při prověřování Ministerstva pro místní rozvoj v letech, kdy je vedl ministr Němec. Tato konkrétní událost se stala obci Ralsko. Dokument o udělení dotace ve výši 22 miliónů byl o sedm dní starší než ministrův dokument o udělení výjimky a povolení k zažádání o dotaci. Ještě pikantnější je na tom skutečnost, že ministerstvo rozhodlo o neudělování jakýchkoli výjimek pro daný rok v těchto případech. NKÚ bylo navíc zjištěno, že na žádostech byly padělány podpisy a použita neplatná razítka. Hořkou pachuť této zajímavé story dává skutečnost, že podle státní zástupkyně se už těžko podaří vypátrat, kdo má podvod na svědomí. Jaká může být prevence vůči takovýmto podvodům? Konec udělování dotací – utopistické a nerealizovatelné. Důrazná a důsledná osobní zodpovědnost – těžko prosaditelné, leč možné. Maximální transparentnost – také těžká, nicméně zvládnutelná cesta. A v neposlední řadě mít zájem s tím něco udělat. Bez toho jsou všechny tři možnosti naprosto zbytečnými nápady.

Kamery, které měly svým monitorováním přispět k bezpečnosti v soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého, se staly předmětem velké diskuse zejména o hranici veřejné a soukromé. Záměr se řediteli gymnázia Václavu Krištofovi nepodařilo prosadit u studentů a jejich rodičů. Kamery tak budou odstraněny ze všech tříd, na chodbách školy však zůstanou. Je to opravdu velice kontroverzní téma a chce se mi na to říct – bezpečí ano, ale do té míry, aby se nám nestalo nebezpečným.

Podle průzkumu britské firmy Centre for Retail Research zmizelo (nikoli prodalo se) z českých obchodů zboží v hodnotě něco kolem 13 miliard korun. Mimochodem je to o procento více než v loňském roce. Jen pro zajímavost – zákazníci ukradli za šest miliard korun, zaměstnanci „odlehčili“ svým zaměstnavatelům o 4,2 miliardy korun a dodavatelé do této statistiky přispěli 750 milióny. Vyjádřeno v procentech z obratu vedeme v tomto nepopulárním „sportu“ tabulku států Evropské unie. No, moc lichotivé to pro náš stát není. Doufám, že se to dá připsat na vrub přežitkům z minulého režimu a heslům typu „kdo nekrade, okrádá rodinu“ a kde bylo všechno všech. Pokud ano, náprava je v toku času možná, byť to potrvá mnoho let. Pevně věřím, že to není zakořeněno v nás jako součást naší identity. Pak bychom s tím asi těžko něco udělali. Některá prvenství mezi státy EU skutečně mít nemusíme.

Žhavý kandidát na předsedu KDU-ČSL Jiří Čunek dokázal opět pozvednout obočí svých spolustraníků. Nechal se slyšet, že by bylo nutné prodiskutovat na nadcházejícím sjezdu dosud platný zákaz spolupráce s komunisty. Ovšem řekl, o čem by měla tato diskuse být. Jakmile se ozvaly dotazující hlasy, jakéže téma měl na mysli, tak prohlásil, že „chci diskutovat jen o tom, že na tématu komunismu už jsme se shodli a že už o něm příště mluvit nebudeme.“ Ano, opakování je matka moudrosti a čas od času si neškodí zdůraznit, že co si jednou důrazně zakázali, tak o tom už není opravdu třeba jednat. Nebo že by pan Čunek vypustil „kontrolního chrousta“?

Autor je místopředseda jihomoravského regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com