Škrty Fialovy vlády jsou Babišovi municí v boji o Pražský hrad

Velká nákupní horečka se loni v rámci otvírání ekonomiky po pandemii nakonec nekonala. Češi se totiž inflace obávají tak intenzivně, jak se to v celé historii měření nepřihodilo. Fialův kabinet tak mohl s poukazem právě na inflaci o rok pozdržet rozpočtové škrty. Nakonec se ale rozhodl škrtat už nyní, což jej může stát cenné politické body a arcirivalovi Andreji Babišovi dopomoci na Hrad.

Ale popořadě. Za celý loňský rok vzrostly tržby maloobchodu o 4,4 procenta. To je nižší nárůst než v každém z předpandemických roků 2015 až 2019. Přitom loni navíc tržby v meziročním pohledu opticky navyšovala mimořádně snížená srovnávací základna roku 2020. Zklamání představují nejen tržby za celý loňský rok, leč i za samotný prosinec 2021. Prosincové tržby po vyloučení segmentu motorových vozidel přidaly meziročně pouze 3,3 procenta, tedy méně, než předpokládal i ten nejpesimističtější analytický odhad.

Ke konci loňského roku zhoršil spotřebitelům náladu zejména růst cen energií a s ním související krachy dodavatelů energií v čele s Bohemia Energy. K pádu konkrétně tohoto dodavatele došlo sice už v říjnu, ovšem celková atmosféra po jeho pádu dolehla nepříznivě na nejednu domácnost i v dalších měsících.

Obava z inflace vystoupala do rekordních výšin. V očekávání dalšího zdražování energií spotřebitelé už loni koncem roku omezili své výdaje. Jejich náladě nepomohlo ani opětovné šíření covidu, varianty omikron, o níž se v prosinci 2021 stále teprve ještě jen spekulovalo, jak nebezpečná nakonec bude. I v obavě z další vlny uzavírek, z možných lockdownů, či dokonce propouštění omezili spotřebitelé své výdaje, aby měli na horší časy.

Strach z inflace

V letošním roce nelze čekat žádný velký spotřebitelský boom. Úspěchem bude, pokud růst tržeb překoná loňskou úroveň. Spíše ale skončí pod ní, na úrovni zhruba čtyř procent. Do karet už tržbám nebude jako loni hrát tolik ponížená základna meziročního srovnání. Navíc přetrvají, ba zesílí obavy z dalšího zrychlování inflace.

Inflace se k tomu všemu více než loni projeví v segmentu potravin a opět i v segmentu energií a bydlení. Spotřebitelé tedy budou omezovat své zbytné výdaje, aby měli dostatečný polštář pro případ dalšího navyšování cen těchto nezbytností. Omezování výdajů za zbytné věci bude celkové maloobchodní tržby tlumit, stejně jako to, že růst nominálních výdělků letos poprvé od roku 2013 nebude stačit růstu cen v ekonomice, tedy inflaci.

Strach lidí z inflace se tedy dá krájet. A do toho přichází vláda se škrty. Takže pro letošek navrhuje rozpočtový schodek o sto miliard nižší než předchozí kabinet Babišův. Fialova vláda cílí na deficit 280 miliard.

Z politického hlediska je nový návrh rozpočtu do značné míry nutností. Vláda nejen musela učinit zásadní krok k naplnění svého klíčového slibu, chtěla-li si uchovat věrohodnost v očích veřejnosti. Zároveň potřebovala symbolicky přetnout Babišovu éru, charakteristickou historicky rekordními a zcela bezpříkladnými deficity. Ty sice z podstatné části odrážely pandemickou situaci a nutnost uskutečňovat výrazně navýšené výdaje v čase znatelného výpadku ekonomiky. Avšak zvláště právě návrhem schodku na letošní rok Babišova vláda vyslala signál, že nemíní s ozdravováním veřejných financí nijak zvlášť pospíchat.

Stranám stojícím v opozici proti Babišovu kabinetu se podařilo navodit dojem, že s ozdravováním veřejných financí naopak pospíchat je třeba. A s tím právě volby vyhrály. Bylo by tedy zvláštní, pokud by nyní nepospíchaly. Ztratily by kredit u veřejnosti. Pospíchají tedy. V režimu provizoria „překopávají“ celý rozpočet. Bude tedy třeba značné politické odvahy a neoblomnosti, aby si své rychlé škrty obhájily zejména u těch, kteří jsou jimi „rychle a nečekaně“ dotčeni, ba tedy zaskočeni. Jako jsou odbory.

Vláda mohla posečkat

Rychlé škrty nemohou být z povahy věci dostatečně prodiskutovány, což může vyvolat širší vlnu nevole s novým kabinetem, kterou politicky kapitalizuje opozice. A také sám Babiš, jenž si zjevně „brousí zuby“ na prezidentský úřad. Razantní osekávání výdajů letošního rozpočtu je tak právě Babišovi municí pro boj o Hrad. Čím razantnější bude, tím více munice Babiš získá, jelikož tím více skupin obyvatelstva si vláda znepřátelí – a budou jí to chtít „vrátit“ volbou politického arcirivala.

Čistě pragmaticky tak vláda mohla letos ještě s razantními škrty posečkat. Vysvětlit své posečkání veřejnosti tím, že jí nechce v čase nejvyšší inflace od 90. let – v její dikci „Babišovy drahoty“ – nakládat ještě břímě škrtů. A že také nechce, aby veřejnost musela dále omezovat svoji spotřebu.

V příštím roce bude ale inflace velmi pravděpodobně o dost mírnější. Takže vláda mohla občanům vysvětlit, že k výraznějším škrtům se uchýlí právě až tehdy. Získala by tak výhodu jejich možného celoročního koncipování a diskutování. Opozice a Babiš by zato nezískali tolik munice. K rozvratu veřejných financí by nedošlo. Stále bychom byli jednou z nejméně zadlužených zemí EU. A s ozdravováním by tedy Fialův kabinet začal až příští rok. Až by se inflační vlna přehnala a až by na Hradě už nový prezident tak jako tak stejně usedal.

Fialova vláda upřednostnila naplnění slibů voličům – ale tím pádem také tedy nutně i rychlé škrty – před vypočítavějším, pragmatickým přístupem. Což je sympatické. Zda ovšem také politicky dostatečně prozíravé, to se teprve ukáže.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank

LN, 12.2.2022