Neustále slýcháme, že naše společnost je rozdělená jako nikdy. Propisuje se i do nadcházejících prezidentských voleb. Mnozí kandidáti se opírají o osvědčené heslo, že spojí společnost. Nejde však o problém zdaleka nový, na rozdělenost společnosti ostatně při minulých volbách narážel i pan Miloš Zeman, když sliboval, že chce být prezident sjednotitel. Pamětníci si ovšem vzpomenou, že na strunu „sjednocování“ tehdy hráli i ostatní kandidáti – například Jiří Drahoš či Michal Horáček. Nota bene i většina kandidátů (lhostejno z jaké politické strany) do Senátu PČR mluvila při letošních zářijových volbách obdobně – budu spojovat, ne rozdělovat. A stejně tak jejich předchůdci před dvěma, čtyřmi či šesti lety.

Satirik čtvrtníčkovského střihu by možná glosoval: Jak to, že když všichni chtějí tolik sjednocovat, tak jsou ve společnosti pořád takové příkopy? Dříve narození čtenáři si možná vzpomenou na kdysi okřídlené „…skutečný klid na světě bude, až padnou všichni bojovníci za mír“.

Mimochodem, co aktivněji sleduji politické dění, tedy nějakých cca třicet let, tak o rozdělené společnosti se mluví neustále, s oblibou o ní rozmlouval i první český prezident pan Václav Havel.

Znak zdravé společnosti

I když řeči o rozdělené společnosti, mohou na první poslech znít nepříjemně, ve svých důsledcích jde vlastně o projev hlubokého demokratického zdraví české a moravské společnosti.

Dnešní rozštěpenost – Babišovci, Okamurovci a ex Zemanovci versus strany pětikoalice (zjednodušeně napsáno, politických tonů a zabarvení je v Česku nepochybně mnohem více) – sice může působit leckdy až otravně. Koneckonců mnohdy se dohádají i sousedé nebo kamarádi, kdo je dnes větší zloděj či populista, nicméně současné poměry jsou opravdu mnohem lepší, než kdyby zde existovala „mrtvolná povinná shoda“.

Klidu na práci jsme si užili dosti před rokem 1989, nemyslíte? Co by za naši dnešní „rozhádanost“ dali lidé v letech 1938- 1945, že?

Spoluobčané někdy lehkovážně naříkají, to snad není ani možné, jaké jsou nyní hluboké příkopy ve společnosti, to by se za Masaryka nestalo.

Sancta simplicitas! Prvorepubliková společnost byla rozdělená ještě více než ta dnešní, a nadto do hry mimo jiné vstupovaly německé, maďarské a slovenské strany.

Jestliže si někdo první československou republiku maluje jako nebe na zemi, kde všichni jednotně nekriticky aplaudovali tatíčkovi Masarykovi, tak se skutečně velmi plete.

Závěr

Až bude zase nějaká televizní, youtuberská či politická „osobnost“ rozumovat, jak je to úděsné, že je naše společnost rozdělená (pro konkrétní příklady těchto dřívějších výroků možno použít na pár minut Google či Seznam.cz ), a že tomu tak nikdy nebylo, tak jen shovívavě pozvedněme obočí.

Ostatně ani kupříkladu prezident USA Joe Biden ( a před tím obráceně Donald Trump) svou zemi nijak nespojuje. Obdobně Emanuel Macron ve Francii a desítky dalších příkladů z demokratických zemí.

Naopak spojenou jednolitou společnost mají v KLDR, Rusku či na Kubě, nicméně to snad nikdo rozumný v české kotlině nechce.

Přátelé, važme si naší mnohobarevnosti a rozdílnosti, a vzývačů konce rozhádanosti se jen optejme: A jak byste si tu „jednotu“ vlastně představovali? Chcete snad ve finále nanovo jen jednu jedinou „nerozhádanou“ stranu?

V pestrosti a nejednotě je síla!

(V modifikované podobě vyšlo v deníku MF Dnes)