Je to téma, které žádné ideální politické řešení nemá, a tak není jasné, proč chce KDU-ČSL tuto otázku „otvírat“. Kromě fundamentalisticky motivovaných restrikcí zde totiž křesťané nemají co nabídnout.

Čemu tedy vděčíme za ten aktuální zájem o dělohy našich žen ze strany křesťanů? Není pochyb, že nepatrné procento náboženských fundamentalistů se nikdy nevzdá svého svatého boje za zákaz interrupcí a za ochranu nenarozeného života.

Zřejmě se domnívají, že se z toho dá vytřískat politický kapitál pro poněkud slábnoucí politickou stranu. Obávám se ovšem, že v sekularizovaném Česku je popularita náboženských motivů v politice spíše nízká než vysoká. Naše zákonná úprava interrupcí je jistě liberální. Zcela to odpovídá většinovému postoji obyvatel k této eticky závažné otázce. Alternativou k liberálnímu pojetí jsou jen restrikce. Ty mohou mít podobu zkrácení doby těhotenství, do které je možné interrupci provést, anebo podmínění přípustnosti interrupce nějakými dalšími povinnostmi ze strany žadatelky. Česká úprava je v souladu s mezinárodními zvyklostmi. Interrupce na žádost ženy je možná do 12. týdne, v případě těžké vývojové poruchy plodu do 24. týdne. Není jediný rozumný důvod tyto limity měnit.

Nejen místopředseda lidovců David Macek opakuje, jak se mu líbí německý model. V Německu je žena před interrupcí povinna absolvovat pohovor v „akreditované psychologické poradně“. Německé ženy naznačují, co si o této povinnosti myslí, zejména potratovou turistikou do některých sousedních zemí.

Není jasné, co by kvalifikovalo psychologa ke kompetentnímu poradenství v této věci. Nic proti poradnám, ale pokud je žena nevyhledá s důvěrou a spontánně, pokud tam bude delegována a pokud ty poradny budou vybírány podle nějakého podjatého (ideologického?) klíče, napáchají víc škody než užitku. Ještě si pamatujeme „interrupční komise“, kde ženy a jejich partneři lhali o sto šest, jen aby se k povolení interrupce „probojovali“.

Nejvíce restriktivními opatřeními jsou částečný nebo úplný zákaz interrupcí. S touto úpravou mají bohaté zkušenosti třeba v Brazílii nebo v Polsku. Jestli někdo ty zkušenosti považuje za pozitivní, pak má velmi špatná data. Na nelegální potraty umírají v Brazílii, kde je interrupce zakázána, každoročně tisíce žen.

O potratové turistice polských občanek není pochyb, stejně jako o vysoké ceně nelegálních interrupcí. Restriktivně indoktrinovaní lékaři v Polsku někdy nejsou ochotni provést interrupci ani z vážných zdravotních důvodů. Nevím, co bychom následováním těchto špatných případů získali.

Statistiky ukazují, že v době platnosti zcela liberální zákonné úpravy se počet interrupcí výrazně snížil. Lidovci litují, že to číslo není bližší nule. Za sebe a mnohé kolegy mohu říci, že litujeme rovněž.

Nicméně život přináší v sexu a reprodukci překvapení i komplikace. Zasazujeme se proto o otevřenou sexuální výchovu a vysokou dostupnost antikoncepce. Stejně tak o propagaci odpovědného, a tedy bezpečnějšího sexuálního života.

Právě ve výchově by mohly křesťanské církve hrát významnější roli. Na praktický život většiny našich občanů však mají jen malý vliv, který se pohříchu spíše snižuje. Moralizování a agresivní rétoriku české ženy vnímají negativně, zejména když ji provozují muži nebo v celibátu žijící duchovní. Nejsem propagátorem interrupcí, nepovažuji je za nic hezkého. Nicméně vždy se budu zasazovat, aby byly odborně, lege artis prováděné, a tedy bezpečnější interrupce dostupné. A také aby se do rozhodování ženy, jestli těhotenství donosí, a jestli tedy přijme související stresy a rizika, nikdo nepletl.

Právo 11.4.2008

Autor je europoslanec za ODS, www.zverina.cz