Strana zelených má ambiciózní volební program. Je v něm všechno, co chtějí nespokojení voliči slyšet: rovná práva žen, zvýšení prestiže policie nebo ochrana spotřebitelů. Otázkou je, nakolik jsou zelení schopní je prosazovat a realizovat.

Zelení se dlouhá léta věnovali v podstatě jen vnitrostranickému boji, který vyvrcholil po příchodu Jakuba Patočky a Jana Beránka z Hnutí Duha. Podařilo se jim nejprve dostat stranu do povědomí veřejnosti, aby ji vzápětí přivedli na hranici vnitřního rozkladu. Záchranou pro zelené byl právě Martin Bursík. Můžeme mu však věřit, že se za několik měsíců podařilo tak rozhádanou stranu konsolidovat?

Bursíkovi nemůžeme upřít, že je schopným politikem a odborníkem na ekologii. Bohužel je ve své straně, s takovou kvalifikací, téměř jediným. Drtivá většina členů strany jsou bývalí ekologičtí aktivisté a lidé, které strana prezentuje jako volební lídry, by se stěží dali označit za schopné politiky či odborníky. Známý aktivista Stanislav Penc se vstupem do strany stal odborníkem na policejní problematiku. Podobně je na tom bývalá učitelka a protijaderná aktivistka Dana Kuchtová, která prezentuje názory strany na jadernou energetiku. Petr Pávek, další z lídrů pro parlamentní volby, který přivedl Jindřichovice pod Smrkem neuváženou výstavbou obecních větrných elektráren na pokraj krachu, bude za stranu prosazovat obnovitelné zdroje.

Pokud se Bursík obklopil takovými "odborníky", nemůžeme se divit, že se program strany nedá označit za nejpromyšlenější. Podíváme-li se na něj podrobněji, zjistíme dokonce, že skrývá pro budoucnost České republiky vážná nebezpečí.

Zelení nesouhlasí s prolomením územních ekologických limitů těžby uhlí, chtějí usilovat o odstoupení České republiky od jaderné energetiky a veškeré naděje vkládají do obnovitelných zdrojů. Nemusíme chodit daleko, abychom zjistili, k jakým důsledkům může taková strategie vést. V Německu se zeleným podařilo prosadit razantní zvýšení podílu výroby elektřiny v obnovitelných zdrojích a postupné odstoupení od jádra. Minulá zima ukázala, že je to cesta do pekel. Když silně mrzlo a málo foukalo, začala země, která má ve větrných elektrárnách instalován výkon odpovídající osmi Temelínům, pociťovat nedostatek elektřiny. Obchodníci z elektrárenské společnosti ČEZ s nostalgií na toto období vzpomínají, protože nejdražší elektřina je ta, která je obchodována přes hranice v době nedostatku. Ceny elektřiny na evropských burzách tehdy trhaly rekordy. Nejvíc na tuto situaci doplatil německý zákazník, protože nikdo jiný za něho zvýšené náklady nezaplatí.

Zajištění dostatku elektřiny patří mezi strategické zájmy státu. Z tohoto předpokladu vychází Státní energetická koncepce, jejímž cílem je vytváření podmínek pro spolehlivé a dlouhodobě bezpečné dodávky energie za přijatelné ceny. Je výsledkem práce týmů špičkových odborníků z nejrůznějších oblastí. Autoři koncepce museli vycházet především z přírodních podmínek České republiky. Nejsme Rakousko, abychom mohli vyrábět dvě třetiny elektřiny ve vodních elektrárnách, nejsme pobřežní stát, abychom mohli instalovat tisíce megawattů ve větrných turbínách, nejsme ani Kalifornie, abychom mohli sázet na sluneční energii. Musíme se smířit s tím, že nám nezbývá, než spoléhat na klasické zdroje. Poptávka po elektřině stále roste, a proto Státní energetická koncepce předpokládá modernizaci některých stávajících a náhradu dosluhujících uhelných elektráren. Ze strategického hlediska je nezbytné diverzifikovat zdroje, proto bude nezbytné postavit ještě minimálně dva jaderné bloky. Slovy klasika: "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat".

Vraťme se ale zpátky ke Straně zelených. V případě volebního úspěchu by se jistě snažili prosazovat do Státní energetické koncepce body svého programu. Zelení však nemají ve svých řadách odborníky na energetiku. Proto by tato jejich "lidová tvořivost" mohla v blízké budoucnosti dovést zemi k energetické krizi. Nechci malovat čerta na zeď, ale máme možnost poučit se na příkladě našich západních sousedů. Zvýšení cen elektřiny o 38 procent a její nedostatek v zimních měsících jsou smutným výsledkem práce Strany zelených ve spolkové vládě.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti