Václav Klaus pojal své "odcházení" jako tragikomedii. Pár tunelářů na svobodě, pár šťouchanců Nečasově ODS, pár jedovatostí na adresu svého předchůdce. Například, že byl extrémním levičákem s jakobínskými sklony, který bořil existující lidský řád. Příště se dozvíme, že Havel byl tím antikristem – ostatně Klausův vicekancléř Hájek už dříve ledacos naznačil.

Při schůzce na Pražském hradě se k prezidentovi končícímu přidal prezident nastupující. Zásluhou Václava Klause a Miloše Zemana tudíž víme, co bylo v útrobách pamětihodnosti za Havla zničeno či ukradeno. Jedním slovem – chucpe.

Z některých indicií můžeme vyvodit, že se Zeman pokusí na Klausův styl navázat. Silná slova, okázalá gesta, aktivistická politika. Jako když zkřížíte hollywoodskou star s Charlesem de Gaullem. Příznivce levice se mohou radovat, že četné tahy nové hlavy státu povedou proti současné pravicové vládě. Ústavní systém ale může plakat, o politické kultuře nemluvě. Klaus se Zemanem se pokusí rehabilitovat válcovací styl politiky a opoziční smlouvu gigantů na pravici a levici.

Oba pánové, navenek věční nepřátelé, jsou nejen sehraní, ale dokáží též postupovat promyšleně, strategicky, krůček po krůčku. Proto by je měli bedlivě sledovat nejen Petr Nečas na pravici a Bohuslav Sobotka na levici, jimž budou Zeman s Klausem oslabovat strany na úkor "integrované" pravice, resp. levice. Pozorná by měla být i média, chtějí-li dostát roli hlídacího psa demokracie.

Zatím sledujeme podružnosti. Například komu podal Miloš Zeman ruku, co si myslí jeho agilní dcera, kde asi tak bude prezident bydlet a v čem se bude vozit. Není nic divného ani na tom, že si zve zástupce politických stran. U volby nepřímé, parlamentem, kandidáti nejprve obešli partaje a pak se přistoupilo k volbě. Nyní je to naopak.

Zvolený prezident obchází strany až po zvolení. Do úřadu by měl nastoupit již s kontakty a informacemi v notýsku. Přirozené také je, že si vybírá nejbližší spolupracovníky – z řad profesionálních státních úředníků, diplomatů, spolehlivých členů volebního týmu.

Pozornější bychom měli být, když Zeman hovoří o svých tipech na ústavní soudce, členy Bankovní rady ČNB nebo velvyslance. Například komunista Remek v Moskvě by byl velkolepý tah – obdivovaný Východem, trpce přijímaný Západem.

Specifickou kategorií jsou Zemanovy zmínky, jaký zákon by vetoval a co si myslí o té které aktuální politické události. Nelíbí se mu (stejně jako Klausovi) evropský fiskální pakt, chystá se vetovat změnu jednacího řádu Sněmovny, která dovoluje mít klub i straně LIDEM, okázale (a poněkud nespravedlivě) napadl komunistu Grebeníčka za projev k Janu Palachovi.

Skutečnost, že se Zeman vyjádřil pro předčasné volby by byla pouhým plácnutím muže bez kompetencí, kdybychom ale nevěděli, že Zemana ve Sněmovně podporuje i část poslanců ODS (tatáž, co kryla záda Klausovi). Nový prezident též rád po francouzském vzoru hovoří o kohabitaci (jinak ideově zbarvený prezident a jinak ideově zbarvená vláda), přestože poloprezidentským režimem nejsme ani náhodou.

No a výrok o možném odvolání premiéra, potažmo vlády, pak byl zkouškou, co zbytek politické reprezentace ustojí. Poté Zeman podobnou úvahu označil za "velmi extenzivní výklad ústavy" a dodal, že je otázkou cti prezidenta, že něco podobného neudělá. Kdepak cti! Je to věc respektování ústavy jako celku. To jen Zeman dělá z nouze ctnost a podstatná část naivních novinářů mu na to naskakuje.

Miloš Zeman je zkrátka všudypřítomný, a to nás přitom ještě dělí měsíc a půl od jeho inaugurace. Už teď se dá konstatovat: Zapomeňme na Klausovo příštipkaření, teprve uvidíme, co je to aktivistický prezident! Síla přímé volby je mocná a Zeman nám z billboardů vzkazuje zřetelně: Už nejste sami! Jeho pomyslné stěhování do prezidentské funkce a zabydlování v ní působí dojmem, jako by mu měla připadnout na věky.

Tak to samozřejmě není, ovšem pamatujme na to, že Zeman zakládá v tuzemském ústavním a politickém systému tradici přímo voleného prezidenta. Kdokoli přijde po něm, bude mít tendenci usadit se v zajetých kolejích nebo je dokonce rozšiřovat. Proto má význam, abychom bděli.