Píšu tohle Poslední slovo v neděli odpoledne, téma, co jsem nechával zrát přes týden, nechám někdy na příště, protože těžko můžu myslet na něco jiného než na ten výbuch. Fyzický i politický. V sobotu jsme si užívali rodinný výlet přes hranice okresu, s pejsky a dětičkami. Byla to opravdová radost, zase přes hranice okresu! Vrátili jsme se s nabitými baterkami a do toho ta zpráva o Vrběticích. Za půl hodiny volá kamarádka, byli jsme na společném výletu. Je vyděšená a ptá se: bude válka? Dokážu se smát a doufám, že ji přesvědčivě ujišťuju, ať je klidná. Ale tenkrát v tom roce 1969 mi taky někdo telefonoval, že tanky s československou vlajkou namalovanou na korbě jedou na Prahy a já se smál, že přece to není možné. Od té doby se už nesměju ani těm nejabsurdnějším možnostem.

Co bude dál?

Samozřejmě to nevím. Nicméně, pokud parlament nepodnikne ústavní kroky nejlépe ke zbavení Miloše Zemana jeho funkce nebo aspoň k zásadním sankcím, pak ano, pak si zasloužíme, co si vykoledujeme. Důvody k tomu zde jsou už dlouho, teď jsou očividné. Ten člověk se chová jako vlastizrádce a jako s takovým by se mělo naložit.

Chci věřit podvojnému ministru Havlíčkovi, že Rusové k ní nebudou připuštěni. Já o tom nepochyboval nikdy a naopak jsem se divil, když někdo neviděl základní fakta. Myslím v těchto chvílích také na ty vzdělané inteligentní světaznalé přátele, kteří mě ujišťují, že dostavba Dukovan je čistě technická a ekonomická věc a nemá se do ní plést politika.

Normálně komunikovat lze jen s normálním partnerem. S ním lze obchodovat, společně podnikat, s ním lze cokoli. Ale jakmile je ten partner násilník a lhář, pak je třeba zásadní opatrnosti. Tak je to jednoduché. Ti inteligentní a světaznalí přátelé se mi smáli, když jsem jim citoval poučení z Puzzova Kmotra, že kdo si nechá líbit i maličkost, zaplatí za to životem. Ale ono to tak je. My jsme si nechali líbit, že Rusové prostřednictvím své páté kolony u nás znemožnili instalaci amerického radaru v Brdech. O to líp se jim vraždilo ve Vrběticích.

Zažil jsem už mnoho debat jako o tom, že energetická strategie země je technická a ekonomická záležitost a že se do ní nesmí plést politika nebo nedejbože ideologie. Mockrát jsem slyšel obrat je to složitější. Často, kdy mi něco připadalo jako jasně čitelné, bylo mi řečeno, je to složitější. Pustit Huawei do 5G sítí? Je to složitější, nepleťte do toho politiku. Dejte klíče od energetiky do ruky Rosatomu? Je to složitější. Nechte prezidenta vyhazovat prozápadní ministry? Je to složitější.

Ono je všechno hodně složité, ale nakonec se dojde vždycky k zásadnímu rozhodnutí a tady je to, málo platné, východ nebo západ. My se rozhodli pro západ před třiceti lety, tak nenechme nikoho zařadit zpátečku. Ať je to muž s bombou nebo prezident republiky.

LN, 18.4.2021