Radost, humor a nadhled nám umožňují nebrat se příliš vážně a pomáhají překonat možnou frustraci z nelehkého boje, povzbudil čerstvý premiér Jiří Rusnok své ministry ve svém manuálu vládnutí, který všem rozeslal.

Nutno říci, že na většině resortů se jejich noví šéfové pustili do práce opravdu s radostí a s elánem. Tedy alespoň pokud jde o personální změny, které zdaleka nezasahují jen politické náměstky. Potichu se vyřizují i některé soukromé účty a v celém aparátu se čeká, co bude dál.

Že ve funkcích ve státních firmách skončí obvinění exposlanci Ivan Fuksa a Marek Šnajdr, na tom není asi nic moc podivného. I přes to, že stanovisko Nejvyššího soudu je víceméně vyviňuje z jejich konání. Jednou je to politická trafika a když nastupuje nová politická elita, tak se trafikanti mění. Tak to bylo, je a bude. Pokusy státního zástupce Ištvana z toho udělat trestnou činnost nakonec neprošly a není na tom nic až tak překvapujícího, alespoň pro toho, kdo něco tuší, jak fungují běžné politické procedury v demokratickém světě.

Nyní bude velmi zajímavé sledovat, jaká bude personální politika nových ministrů a kdo do těch křesel dosedne. A také za kolik. Po nástupu Nečasovy vlády a na její zakázku prozkoumal úspěšný český manažer a v současnosti konzultant Vratislav Kulhánek stav ve správě státních firem a adekvátnost odměňování členů dozorčích rad i výkonného managementu.

Nutno říci, že nedošel k nějakým katastrofálním zjištěním a srovnáním s pravidly odměňování v ostatních zemích EU i s praxí v soukromém sektoru dospěl k závěru, že manažeři zase neberou až tak moc a někde by dokonce mohli být odměňováni lépe. Nějaké otazníky byly u dozorčích rad, ale i tam šlo spíše o odbornou kvalifikaci jejich členů.

A mimochodem, když to vezmeme z tohoto hlediska, tak jak Fuksa v Českém aeroholdingu, tak Šnajdr v Čepru rozhodně nebyli pod obvyklým a hodně dlouhodobým průměrem. Ale trafikanti jsou trafikanti, a tak půjdou a ani jeden z nich se nebude nijak divit.

Kdo ale přijde místo nich? Je celkem nesporné, že v dozorčích radách státních firem, nikoli tedy v jejich managementu, musí sedět přinejmenším z významné části zástupci státu. Tedy především odborně příslušní státní úředníci, ale i dostatečně kvalifikovaní politici. Vždyť dostali od voličů mandát ke správě státu, a tím i jeho majetku.

A to je trochu problém. Protože současnou vládu nikdo nezvolil a zástupci lidu ve Sněmovně ji nechtějí. Vzniká pak otázka, nakolik je legitimní, aby právě její členové měnili orgány státních firem. Nemluvě o výměnách výkonného managementu.

Nevyřízené účty se Žaludou

"Smyslem našeho konání je služba občanům v tom nejvyšším slova smyslu, ne ukojení vlastního ega nebo prosazování jakýchkoli parciálních zájmů," píše Jiří Rusnok ve svém dokumentu. Nyní můžeme být jenom zvědavi, nakolik je službou občanům třeba bleskově schválená obměna členů řídícího výboru Českých drah, po němž má, snad ještě v pátek, následovat obměna dozorčí rady.

Cíl těchto hodně rychlých změn je jen jeden, a tím je výměna výkonného vedení Českých drah. Zejména jejich šéfa Petra Žaludy, s nímž má současný ministr dopravy Zdeněk Žák nevyřízené účty, a to účty dost vysoké. A zájem na tom má - stejně jako před pár lety, kdy se Žák v pozici náměstka ministra a předsedy dozorčí rady už jednou pokusil Žaludu sestřelit - pořád stejná a Rusnokovými slovy řečeno "parciální skupina".

Ale teď je tato skupina bývalých poradců bývalého premiéra Zemana z pohledu z podhradí zřejmě poněkud méně parciální. Na příkladu Českých drah tak uvidíme, nakolik je Jiří Rusnok skutečně premiérem a jakou má opravdu možnost být "služebníkem občanů v tom nejvyšším slova smyslu".

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro

MfD, 19.7.2013