Politici jsou v šoku, občané možná kromě toho i mírně naštvaní. Rozhodnutí ÚS o odložení voleb může být komentováno samozřejmě jako důkaz toho, že politici jsou flákači a odvádějí zmetky místo zákonů. S těmito komentáři ostatně nemám problém. Celá řada českých zákonů je chybná, pokud je postavena na „ochraně sociálních jistot“, ať to stojí, co to stojí. Právě tyto zákony, podle nichž se vyplácejí tak zvané mandatorní výdaje, jsou v době ekonomické recese megatunovou koulí na noze státního rozpočtu.

Co se ale ústavního zákona o zkrácení volebního období současné sněmovny týče, je to přesně naopak. Ústavní právníci vydávají protichůdná stanoviska, která jen obnažují vakuum, v němž se právní věda v Česku nachází. Je nepopiratelným faktem, že metoda zkrácení volebního období sněmovny již byla jednou použita. Jak poznamenal Topolánek, byl to někdejší poslanec ČSSD Rychetský, dnes předseda ÚS, který pro zákon z roku 1998 plédoval. Nyní se ÚS jím řízený pustil do faktického bojkotu voleb.

Nic na tomto faktu nezmění, že se k ústavní stížnosti poslance Melčáka soud sejde již 10. září. Atomová puma, jak to Topolánek výstižně nazval, již byla vržena a radiace zasáhla ostře všechny politické strany. Volební kampaň, v níž zejména ČSSD vyniká svým těžce konfrontačním stylem proti ODS, lživými plakáty otřesné oranžovo-černé kombinace, kterými polepila celou republiku, je torpédována. Najednou se Paroubek hlásí k názorům „bezohledného a násilného“ Topolánka na řešení ústavní krize. Co si může volič za této situace myslet? Nic jiného, než že volební kampaň je nanicovatou snůškou pomluv a lží o soupeřích, ale že „ti nahoře“ se nakonec vždycky nějak dohodnou.

Pokud se volby uskuteční v původním termínu, bude na nich ležet těžký odér (možná by bylo lepší říci bez obalu smrad) z práce celého českého ústavního systému, politiky počínaje a ústavními soudci konče. Vezmu-li ale svobodné volby jako základ demokratického systému, je jejich případný odklad, byť i jen o týden, jenom prodlužováním patové agónie z voleb roku 2006. Je příznačné, že řada komentátorů i pro dnešní situaci po rozhodnutí ÚS, použila „patový“ termín.

Je velmi těžké odhadnout, kdo bude z rozhodnutí ÚS profitovat a kdo ztrácet. Vyjádření vůdců ODS, ČSSD a KSČM o nutnosti zachovat termín voleb podle původního scénáře možná naznačují, kam se bude česká politika v dalších týdnech ubírat. Je nesporné, že torpédo ÚS způsobilo naprosto novou situaci. Je nemyslitelné, aby ODS a ČSSD připravily rukou společnou nové návrhy ústavního zákona o rozpuštění sněmovny, a přitom probíhala mezi těmito stranami dále nenávistná předvolební kampaň. Vůbec bych nebyl překvapen, pokud by další vývoj vedl k vytvoření povolební velké koalice ODS a ČSSD. Ti, co před ní varují, obvykle argumentují tím, že by se prohloubila korupční atmosféra ve společnosti, v níž by si dvě velké strany rozdělily stát na svá léna. Není však stanovisko ÚS k ústavní stížnosti poslance Melčáka paradoxně onou „mimořádnou“ situací, kterou i někteří politici ODS a ČSSD podmiňují pro vytvoření velké koalice? Ten, kdo poslouchal pány Svobodu z KDU-ČSL a Lišku za zelené, jak tančili mezi vejci rozházenými ÚS, nemohl být zklamán. Malé strany jsou pouze skupinami politických vyděračů.

A ještě jeden postřeh k úternímu Moravcovu pořadu. Poprvé jsem musel naprosto souhlasit s analýzou situace, jak ji popsal předseda komunistů Filip. Takže alespoň pro mě je to tak. Máme tu naprosto mimořádnou situaci, která musí být řešena sice ústavními prostředky a přesto v mimořádném režimu nouze.