V roce 1992 přisoudili čeští voliči levici 67 sněmovních mandátů. V roce 1996 to bylo 83, v roce 1998 šlo o 98 a v roce 2002 o 111 křesel. Poslední volby do dolní komory parlamentu skončily patem: 100 poslanců získala levice a 100 pravice.

Dalo by se předpokládat, že letos nažene hospodářské krize a její sociální dopady do levicové náruče ještě více oveček. Výběr mají voliči každopádně pestrý. Mezi tři nejnadějnější subjekty usilující o hlas těch, jimž srdce bije nalevo, patří Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy a Strana práv občanů. Právě Zemanovci by se rádi stali volební a následně i parlamentní štikou. V některých krajích dokonce atakují pětiprocentní hranici. Vedle Miloše Zemana, který s osvědčenou elegancí přednáší letité bonmoty, recyklovaných členů jeho dvanáct let starého kabinetu a několika čerstvých regionálních tváří nabízí Strana práv občanů stručný a srozumitelný program. Jeho podstatou je posílení moci voliče, přímé demokracie a většinových prvků volebního systému. Ekonomický program Miloš Zeman postavil na kritice občanských i sociálních demokratů. Nechce snižování daní, natož daň rovnou, ale ani štědré sociální výdaje.

Slova o potřebě rozumných dlouhodobých investic, například do dopravní infrastruktury či veřejných budov, zní docela rozumně. Strana práv občanů si našla neobsazenou středovou pozici, která ji umožňuje působit moudře, uvážlivě a racionálně. V zahraniční politice Zemanovci rovnou opisují od konzervativců. Neštítí se sice ani Bruselu, ani Moskvy, nicméně expremiér se dál drží tvrdé linie ve střetu s terorismem, jež nejvíce vyniká v nedůvěře k arabským státům. To je ostatně hlavní důvod, proč Miloše Zemana s ostatními bývalými ministry nenásleduje někdejší šéf diplomacie Jan Kavan. Je dost pravděpodobné, že Strana práv občanů uzme cenná procenta sociální demokracii. Podpořit ji mohou nejen fanoušci Miloše Zemana, ale i kritici Jiřího Paroubka nebo ti, kteří pokládají stávající ČSSD za příliš levicovou či populistickou. Zeman koneckonců vždy vynikal nadáním účelově bruslit napříč politickým spektrem a ideovými proudy.

Záhadou ale zůstává, kolik hlasů odčerpá Strana práv občanů komunistům. Jejich voliči zhusta touží po lídrovi s pevnou rukou. Taktizující českobudějovický advokát Vojtěch Filip takovou pověst nemá. Zato Miloš Zeman ano. Dají krajně levicoví voliči přednost tradiční značce, nebo působivému rétorovi? V neprospěch KSČM hovoří také vnitřní stav strany. Populární reformista, ekonom Jiří Dolejš se loni namočil do aféry s falešnými sponzory z loterijního světa a nad jeho pražskou kandidaturou do Sněmovny se stále vznášejí otazníky. V hlavním městě jej soustavně poráží Marta Semelová s pověstí neochvějné stalinistky a zastání ve vyšších partajních orgánech se dosud dočkával prakticky jen v rámci názorového vyvažování.

Předseda Vojtěch Filip, byť je v médiích často líčen jako stará struktura s pozitivní lustrací, ví moc dobře, že KSČM připomínající skanzen by neměla dlouhodobou perspektivu. Proto se snaží udržovat názorovou pestrost a sám střídá různé tóny projevů - od extrémních až po státotvorné. Kromě toho se pokouší vytahovat do popředí zejména technokraticky smýšlející komunální politiky, u nichž se dá předpokládat elementární výkonnost.

Naposledy vzbudil Filip uvnitř KSČM rozruch, když v lednu prosadil odvolání ortodoxního šéfa stranického mezinárodního oddělení Hassana Charfa. Ačkoli se traduje, že komunisté přitahují protestní voliče, situace se zvolna mění. Vážnou konkurencí jsou jim vedle Zemanovců a razantních sociálních demokratů také malé partaje - počínaje těmi, co se profilují jako bojovnice s korupcí prolezlým establishmentem, a konče subjekty, jejichž program je již na kordy se zákonem. Nespokojený, ba otrávený volič má nyní tak široký výběr, že komunisté přirozeně ztrácejí na své prvoplánové přitažlivosti. Tím spíš ale vyvstává otázka, jak se budou vyvíjet dál. Přitvrdí ve stylu Komunistického svazu mládeže a dají se všanc oponentům usilujícím o zrušení strany, nebo pokročí ve své transformaci a začnou se domáhat vyššího podílu na faktické moci?

Nejen celkové výsledky květnových voleb, ale i rozložení sympatií občanů mezi různé levicové proudy ukáže, které z nich ještě mají šanci vykvést a které mají svá nejlepší léta za sebou a čeká je jen usychání.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6