Kvůli koronavirové pandemii média soustřeďovala pozornost veřejnosti k jejímu průběhu, k opatřením proti ní a k přešlapům vlády. Václav Klaus se svým institutem a mnozí jiní ovšem právem upozorňovali, že za kouřovou clonou zpráv o pandemii a souvisejících záležitostech se Babišova vláda může dopouštět potlačování občanských svobod. Také se mluvilo o tom, že pandemie je podhoubím pro obrovské kšefty, a jen tiše se šeptalo o tom, že při nich možná dochází k okrádání státu, jehož „vývar“ mizí v kapsách bohaté chátry.

Ústup pandemie se odrazil v řídnutí kouře, takže nová vládní koalice by dobrodiní kouřové clony nemohla využívat. Ale vypukla válka na Ukrajině…

Je hrůzným paradoxem našich dnů, že druhým v pořadí po Adolfu Hitlerovi v pustošení území Ukrajiny je válečný zločinec Vladimír Putin, jehož chování je odpudivější než Hitlerovo, protože nechává prolévat krev blízkého národa.

Válku na Ukrajině provází mediální smršť. Česká televize nenechává diváky vydechnout: například ve čtvrtek po dvou vystoupeních Volodymyra Zelenského naservírovala projev zločince Putina, který předčasně uťala živým přenosem z tiskové konference vlády. V situaci, v které byly zbytečně umlčeny některé proruské (ať již skutečně, nebo jen domněle) weby, si za vstřícnost k zločinci vysloužila kritiku. Putinovi ale nepomohla: i kdyby bylo pravdivé vše špatné, co řekl o Ukrajině, nikomu soudnému nemůže uniknout, že to jsou vnitřní záležitosti samostatného státu a nic ho neopravňuje k pustošení země a zabíjení lidí za účelem nastolení pořádku v jiné zemi podle jeho subjektivních představ.

Mediální smršť provází i reakci vlády a politických špiček na ruskou agresi a vše, co s ní souvisí. Jednoznačnost českého postoje je samozřejmě chvályhodná, ať již jde o ochotu podpořit Ukrajinu dodávkami zbraní, munice, či zdravotnického materiálu a potravin. Obdivuhodná je vstřícnost vlády vůči uprchlíkům a pružnost opatření na jejich zabydlení v novém domově. Vláda a celá politická „věrchuška“ si v tomto ohledu vede skutečně skvěle.

Ale za kouřovou clonou zanikají jiné rysy jejího vládnutí, např. asociální rozhodování o bolestech obyčejných lidí politiky s kapsami, nadutými penězi daňových poplatníků, netušících, co je to chudoba. Stařečkům zdražili cestování za vnoučaty a potřebným domácnostem, postiženým zdražením energií, nastrčili do cesty v přístupu k podpoře překážku v podobě administrativní procedury, kterou někteří určitě nebudou umět překonat. S rozhodováním o kompenzacích živnostníků za následky protipandemických opatření se nespěchá. V tomto případě se projevuje pravdivost přísloví1) „kdo rychle dává, dobře dává“ a 2) „z cizího krev neteče“. Kromě toho nezaslouženě malá pozornost se věnuje netečnosti vlády vůči katastrofálním dopadům energetické krize na podnikání. Náklady se jednotlivým firmám zvyšují řádově v násobcích stovek procent. Kdyby se nestalo nic horšího než promítnutí zvýšených nákladů do cen zboží, dalo by se to nějak přežít. Ale je zjevné, že některé firmy zdražení energií nepřežijí. Podpora, kterou by možná dostaly za několik měsíců, pokud by přežily, jim pak nebude nic platná. Půjdou do insolvence a jejich propuštění zaměstnanci zatíží stát požadavky na podporu v nezaměstnanosti. Situaci zhorší zmrazení obchodní výměny s Ruskem, které je nejen dodavatelem plynu a nafty, ale i významným odběratelem zboží.

Mluví se o tom, že energetickou krizi zhoršuje svérázný způsob obchodování s elektrickou energií: prodává se na berlínskou burzu za pár haléřů, nakupuje se zpět za n-násobek prodejní ceny. Upuštění od tohoto protismyslného obchodování prý není možné, protože by nám to nepovolila Evropská unie. V každém případě vláda tento stav trpí, ať již z jakýchkoli příčin. Nevysvětluje ale, proč Slovensko mohlo zastropovat ceny elektřiny, ale Česká republika nikoli, nebo proč jsou energie levnější v Polsku i Německu.

V této souvislosti se velmi potichu šeptá o tom, že při svérázném obchodování s elektrickou energií přes berlínskou burzu vzniká neuvěřitelně velký „vývar“. Nikdo se neptá, v kterém nenasytném hrdle končí. Je důvodné podezření, že se tímto způsobem nemravně a patrně i nezákonně obohacují na úkor daňových poplatníků nějaké firmy nebo jednotlivci, neznámo zda doma či v cizině. V tom může být příčina neodstranitelnosti nesmyslu. Nezdá se, že by to znepokojovalo vládu, natož BIS, Finančně analytický úřad či Nejvyšší státní zastupitelství. A občané jsou jako ovce: trpělivě se nechávají stříhat. Ironické používání novotvaru „ovčan“ není zcela nesmyslné.

=================================

Již vyšla „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz nebo info@iolympia.cz