Četl jsem rozhovor s ministrem práce a sociálních věcí Drábkem o plánovaných reformách (LN 31.8.2010). O řadě z těch věcí se už nějakou dobu mluví, nicméně vidět je takhle na jediné stránce novin a číst, jak a proč o tom pan ministr uvažuje, to mi vskutku vyrazilo dech.

S cílem „ušetřit“, a to téměř za jakoukoliv cenu, roztáčí pan ministr kolotoč své představivosti a bezelstně ze sebe chrlí nápad za nápadem, které se tak hezky řetězí, kopírujíce ministrovy myšlenkové pochody:

- Omezit zneužívání dávek – podmínkou výplaty bude, aby rodiče posílali řádně děti do školy – jak to vynucovat? – omezíme právo rodičů omlouvat absence dětí ve vyučování – Omluvit absenci bude moci pouze lékař, odborník s razítkem – není to zásah do práv rodičů? – ne, učitel si taky nemůže vzít volno, kdy chce – jak dodržování kontrolovat? – zavedeme kontroly přímo v domácnostech …

- Dojde i na trh práce: lidi zneužívají práce „na dohodu“ – co s tím? Omezíme smluvní volnost, znemožníme ústní uzavírání pracovních smluv, práce bez písemné smlouvy bude porušením zákona …

- K tomu si připočtěte gejzíry nápadů, jimiž srší ostatní ministři: pokuty řidičů odstupňovat podle jejich movitosti – jak na to? Umožníme policii přístup do databáze finančních úřadů – nebo radši podle pořizovací ceny auta?

Fascinuje mě, s jakou samozřejmostí a lehkostí jsou členové naši novopečené vlády připraveni kvůli stíhání zlomku přestupníků šikanovat všechny a zkomplikovat život všem. Uvědomují si vládní reformátoři, po čem to vlastně volají? Není to totiž nic jiného, než volání po zesílení plošného státního dohledu nad společností. Opravdu chceme jít tudy?

A to je prosím pěkně vláda, kterou mnozí považují za „liberálně-konzervativní“! Nuže, konzervativního na tom šílení není vůbec nic a liberálního taky ne. Vlastně za tím nestojí vůbec žádné ideje. Jsou to jen zoufalé a zcela nahodilé výkřiky vedené jedinou vidinou: ušetřit státní peníze! Jako by to byla jediná priorita, kterou má odpovědná vláda sledovat! Občané panu ministrovi v jeho spravedlivém rozhořčení splývají v nesvéprávnou masu potenciálních přestupníků, vůči nimž je namístě apriorní nedůvěra, podezřívání, kontrola, dohled …

Že je stát pro občany a ne naopak? Že kupříkladu školu si najímají rodiče, aby jim pomohla se vzděláním jejich dětí? Že před zákonem si mají být všichni občané rovni? Že co není zákonem výslovně zakázáno, je dovoleno, a zakázáno že může být jen to, co je prokazatelně proti společnému dobru? A že jsou to peníze tak trochu naše? Že na ně vydělali především právě ti, jímž chce pak ministr upřít další díl jejich svobody? Takovými filosofickými nuancemi asi není čas se právě teď zabývat, vždyť jde přece o státní peníze!

Měli bychom být panu ministrovi za tento odhalený pohled do uvažování nové vlády vděčni. Říká-li si vládní tým „vláda rozpočtové odpovědnosti“, pak doufám, že kromě rozpočtu dojde taky někdy na tu odpovědnost …

Autor je redaktor Konzervativních listů