11.7.2020 | Svátek má Olga


POLITIKA: Ve jménu Božím?

27.5.2008

Tlustý, Schwippel, Raninec… Rebelové, od kterých by v ODS pes kůrku nevzal. Držím jim palce. Díky Bohu, že jsou. Neumím si totiž nějak ztotožnit lásku Boží s hamižnou římskokatolickou církví a jejími majetkovými nároky a letitým tažením proti České republice (ČR) v zájmu vlivu a miliard. V této křížové výpravě má zdatné pomocníky. Vně ČR je to Sudetoněmecký landsmanšaft (SDL) s pevnou politickou základnou v německé, zejména bavorské CDU-CSU. Uvnitř pak pomáhá – někdy i jen zbabělým mlčením - široká politická fronta napříč politickými stranami.

Katolíci a landsmanšaft

Blízké vztahy mezi představiteli katolické církve a SDL nelze nevidět. Stačí si připomenout čestné hosty na Sudetoněmeckých dnech v Norimberku. Byl to napříkad Daniel Herman coby mluvčí České biskupské konference. Dnes působí v sekci lidoveckého ministra kultury Václava Jehličky, který urputně prosazuje, aby stát bez jasného ocenění vyplatil během šedesáti let 270 miliard, z toho 83 procent právě římskokatolické církvi. V roce 2002 v Norimberku pro SDL celebroval mši arcibiskup, metropolita moravský Jan Graubner. A pak v klidu usedl vedle Siegrieda Zogelmanna, bývalého nacisty a blízkého spolupracovníka Hanse Krebse (vydali spolu v roce 1938 knihu „Sudetské Německo na pochodu“ a Krebs byl v roce 1947 jako válečný zločinec popraven). Dnes týž Jan Graubner vede Církevní komisi, se kterou naše vláda o církevním majetku jedná.

Opus bonum a samet

Představitelé a organizace římskokatolické církve spolu s SDL spřádají kolem ČR pavučinu už řadu desetiletí. V roce 1972 bylo v Německu založeno laické katolické sdružení Opus bonum. To od poloviny osmdesátých let spolupracovalo s organizací německých katolíků Ackerman-Gemeinde, která je součástí SDL spolu s organizacemi Witikobund a Seliger-Gemeinde. Sudetoněmecká rada přijala 7. května 1961 tzv. 20 bodů. Požaduje v nich opětovné usídlení sudetských Němců na původních územích, s nimiž smí být disponováno jen s jejich výslovným souhlasem. Prosazuje právo na národní sebeurčení, které vychází z kolektivní etnické příslušnosti, nikoliv občanské identity. Nejde tedy o nic jiného, než o právo sudetských Němců opět osídlit ČR s tím, že jimi osídlená území mohou být následně odtržena. Opus bonum začalo v roce 1977 podporovat Chartu 77. Lidé bojující v naší zemi proti komunistické totalitě byli jistě vděčni za každou pomocnou ruku. A ne všichni museli nutně tušit, kam ta ruka vede a jaký v budoucnosti vystaví účet. Z Charty 77 po sametové revoluci v roce 1989 povstala valná část nové politicko – mocenské reprezentace ČR. Její hlavní osobnost – Václav Havel se stal prezidentem a v jednom z prvních projevů se omlouval sudetským Němcům.

Chobotnice roste...

Dalším výrazným politikem byl Jan Ruml – dlouholetý ministr vnitra vlád pod taktovkou ODS. Proslavil se nejen pomocí potomkům kolaborantských šlechtických rodů v jejich sporech o rozsáhlý majetek, ale i svou účastí na pádu Klausovy vlády v roce 1997, jemuž předcházely právě spory o církevní majetek mezi předsedou vlády a křesťanskodemokratickými politiky z KDU–ČSL a bývalé KDS. Těm svými interpelacemi v Evropském parlamentu (EP) nepomáhal nikdo jiný než dnešní nejvyšší šéf sudetských Němců poslanec EP Berndt Posselt a na domácí scéně kardinál Miloslav Vlk. Poté se Jan Ruml už jako předseda Unie svobody, která se při vládní krizi odloupla z ODS, zúčastnil slavnostního otevření kanceláře SDL v Praze 24. března 2003. Stranou pozornosti nezůstalo ani jeho pozvání dnešního nejvyššího představitele sudetských Němců Berndta Posselta na oběd do horní komory našeho parlamentu. Zároveň si vysloužil pochvalu místopředsedy SDL v Rakousku Alfréda Beckera, který se v roce 2003 dopustil nezapomenutelného výroku: „Freiheits Union, já nevím, jak se to říká tedy v češtině, pana Rumla, to asi by byla ta nejsilnější strana pro naše voliče.“ (V češtině se „to říká“ Unie svobody)....

Chapadla se množí

Otevření kanceláře SDL v pražské Tomášské ulici bylo víc než symbolické. Nejen svou bezprostřední blízkostí k Parlamentu ČR, ale i tím, že se tu spolu s církevními představiteli sešli i zákonodárci politických stran – Unie svobody, KDU-ČSL a ČSSD. Politicko – společenská platforma zájmové skupiny, která se nikdy nevzdala majetkových a územních nároků vůči naší zemi, se začala rozšiřovat. Další významný úspěch zaznamenala po našem přijetí do Evropské unie. Jedna z našich nejsilnějších politických stran ODS usedla v červenci 2004 v jedné frakci s Berndtem Posseltem a uzavřela hanebnou dohodu. Výměnou za křesla v jednom klubu se šéfem landsmanšaftu Posseltem se ODS zavázala, že zmírní odpor proti nové evropské ústavě, podpoří smlouvu ČR s Vatikánem a nebude v EP otevírat poválečnou minulost. Zánik Unie svobody nemusí tedy sudetští Němci ani jejich souputníci z římskokatolické církve oplakávat.

Machiavelli v praxi

Strategie několika želízek v ohni je v historii známá a velmi účinná. Usekneme-li chobotnici jedno chapadlo, je tu ještě bezpočet dalších. A landsmanšaft neopominul ani to levicové. I to bylo přece zastoupeno v Chartě 77 a dodnes v českém veřejném prostoru nezanedbatelně působí. Důkazem je Cena Karla IV., kterou si z posledních sudetoněmeckých dnů v Norimberku odvezl známý levicový publicista Petr Uhl. Stejnou cenu si v minulosti odvezl například emeritní litoměřický biskup Josef Koukl či bývalý bavorský premiér Franz Josef Strauss známý svými velmi militantními postoji v boji za uznání práva sudetských Němců na „domovinu“.

Dokonáno?

Daleko nejlepším důkazem existence důmyslně rozprostřených chapadel je pozice mrtvého brouka, kterou zaujala reprezentace ČR napříč stranami při vyjednáváních o Lisabonské smlouvě, která má nahradit neschválenou euroústavu. Na rozdíl od Velké Británie a Polska nevyužila Topolánkova vláda možnost zakomponovat do tohoto dokumentu pojistku proti případným budoucím útokům na území ČR a majetky jejích občanů. To, že senátoři poslali dokument k Ústavnímu soudu, je jen ubohý pokus o zakrytí pravého stavu věcí.

Neméně důležitým signálem urgentního nebezpečí ohrožení územních a majetkových jistot v ČR je to hrobové ticho v našich médiích – přesto, že dnes už nikdo z čelních představitelů moci výkonné, zákonodárné, soudní i mediální (v informačním věku se ať chceme či ne, stala média čtvrtým pilířem moci) nemůže nevědět, oč tu běží, je ticho po pěšině.

Jediní, kteří zvedají hlas, jsou tři poslanci – Tlustý, Schwippel, Raninec. Přestože jejich protesty míří pouze na jedno chapadlo chobotnice, tak jim nesmírně fandím. Doufám, že nezklamou. Ne mě, ale především svoje voliče. A dodrží tak věrnost České republice, jak jim ukládá poslanecký slib.

poslankyně Evropského parlamentu



SNAŽÍTE SE O MIMINKO? Funkce vaječníků s věkem klesá, pomoci může asistovaná reprodukce
SNAŽÍTE SE O MIMINKO? Funkce vaječníků s věkem klesá, pomoci může asistovaná reprodukce

S prodlužujícím se věkem a poněkud hektickým způsobem života přibývá žen, které mateřství odkládají. Těhotenství po čtyřicítce dnes proto není výjimkou. Vaječníky ale obelstít nejde, na řadu pak přicházejí reprodukční kliniky, které mají řešení.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.