... a nedopadlo to dobře

Docela mě překvapilo, že v posledních týdnech jak Respekt, tak Reflex a Euro věnovaly své obálky Babišovi. Týdeníky obsahovaly podrobné analýzy pátrající po tom, kdo vlastně Babiš je, jak se dostal k tak velkým penězům a o co mu vlastně v politice doopravdy jde.

Závěry článků byly podobné: Babišovi nebylo zatím nikdy dokázáno nějaké korupční jednání, je ale zřejmé, že k bohatství se dostal díky tomu, že se uměl pohybovat v kalných vodách českého politicko-podnikatelského korupčního rybníka. K tomu jeho údajná někdejší spolupráce s StB. Proto lze předpokládat, že se k politické moci nechce dostat kvůli našemu dobru, ale aby mohl co nejlépe bránit své osobní zájmy.

Kořeny Berlusconiho politického úspěchu

Při čtení zmíněných analýz jsem si všiml, že nabízejí několik srovnání s italskou situací. Dnešní Česko do určité míry připomíná Itálii na začátku 90. let, kdy byli lidé rozhořčeni korupčními skandály, které vedly k pádu politické garnitury tzv. První republiky (1948-1992).

Tuto nespokojenost šikovně využil Silvio Berlusconi, tehdy už známý bohatý podnikatel, který se veřejnosti prezentoval jako spasitel národa. Oproti Babišovi Berlusconi sázel na protikomunistickou propagandu, která je v Itálii velmi účinná mezi vrstvami politického středu. A tak začal hlásit, že pokud ho lidé nebudou volit, země padne do rukou komunistů. Nic takového samozřejmě nehrozilo, ale dobře podaná lež umí být přesvědčivější než špatně podaná pravda – a tak jej lidé zvolili. Mnozí toho dodnes litují.

Politika jako krejčí zákonů šitých na míru mocných

Babiš se svou historií by jen těžko mohl použit podobnou strategii. A tak sází na to, co oprávněně nejvíce rozčiluje Čechy: korupce.

Je přitom jasné, že oba se k ekonomické moci dostali hlavně díky týmž prohnilým politickým systémům, proti kterým pak vystupovali ve snaze přesvědčit lidi volit je. Berlusconi je určitě šikovný podnikatel, ale je nutno k tomu dodat, že jeho mediální impérium bylo postaveno hlavně díky pomoci Bettina Craxiho, tehdejšího šéfa socialistů, který, výměnou za peníze pro jeho stranu a pro něj samotného, prosadil zákony, které byly šité na míru Berlusconimu.

Když se pak podíváme zpět do minulých osmnácti let od doby Berlusconiho vstupu do politiky, uvidíme, že jeho vlády nevytvořily nic jiného než protiústavní zákonné štíty, které ho měly chránit před justicí, a zákony ad aziendam, čili šité na míru zájmu jeho podniků.

Pozor na Babiše

Hrozí něco podobného Česku? Osobně věřím, že se Češi snad proti nebezpečným satrapům dokáží ochránit. Ale v době ekonomické, morální i politické krize, jakou právě prožíváme, nelze vůbec toto riziko podcenit. Proto si myslím, že varování, která přišla z výše zmíněných týdeníků, jsou namístě a měla by se jim věnovat značná pozornost.

Berlusconi nakonec padl pod tíhou marnivosti svého obrovského ega. Babiš je zcela jiný druh člověka, mnohem racionálnější a střídmější, což z něj může udělat zákeřnější nebezpečí. Na druhé straně Babišovi chybí jedná důležitá vlastnost, která Berlusconiho udržela u moci tak dlouho: schopnost komunikovat s lidmi a přesvědčit je. Pakliže k tomu dodáme, že Babišovi chybí mediální páky (projekt Czech position k tomu rozhodně nestačí), které používal Berlusconi, plyne z toho, že opravdové riziko je zatím mnohem menší než to, kterému čelila Itálie.

Nihil novi sub sole

Jak se psalo v Bibli, nihil novi sub sole, nic nového pod sluncem. Opravdu se zdá, že se historie opakuje. To by nám mělo pomoci se z chyb minulosti poučit. Snad se Čechům podaří vyhnout smutnému osudu Italů.

Převzato z Pieralli.blog.ihned.cz se souhlasem autora