Elektronická evidence tržeb je jen dalším dílem do elitářské mozaiky

Neexistuje už z principu žádná právní norma, která by mohla poskytnout občanům více svobody. Máme pomalu nejvíce zákonů na počet obyvatel v Evropě a každým rokem je hůř. Svobody je stále méně.

Elektronická evidence tržeb, kterou ve středu ve sněmovně socialistická vláda prohlasovala, je jen dalším dílem celkové mozaiky. S úžasem sleduji, jak někteří lidé tleskají, protože se jich to zrovna netýká. Ukázkovým příkladem principu budiž uměle vládou vyvolaný novodobý třídní střet mezi zaměstnanci a živnostníky. Vládnoucím socialistům v různých barvách se v podstatě podařilo přesvědčit zaměstnance o tom, že do státní pokladny odvádějí neskonale víc, než ti živnostníci, kteří je zaměstnávají. Pokud bych byl v roli zaměstnance, první, po čem bych toužil a po vládě požadoval, by bylo snížení mých odvodů. Přijde mi to logické zejména v kontextu toho, jakým způsobem vláda s vybranými penězi zachází. Jenže ouha. Většina zaměstnanců volá po tom, aby se zvýšily odvody zaměstnavatelů z řad živnostníků. Když se mají kvůli výši odvodů blbě oni, přičemž je to právě vláda, která jim sebere každý měsíc většinu toho, co vydělají, ať chcípne koza i živnostníkovi, který jim poskytuje pracovní příležitost.

Státní moc, zaštiťující se nutností dohledu nad občany a jejich výchovou (tohle slovo nevynechá při svém projevu například ministr dopravy Ťok, když navrhuje zavést další a další represe na silnicích) dnes může díky sdíleným databázím bez problému o každém z nás provázat jméno, rodné číslo, adresu trvalou i přechodnou, stav, počet dětí, manželku, rodiče, další příbuzné, výši sociálních dávek, výši platu, nemovitý i movitý majetek ve vlastnictví, auta a jejich SPZ včetně jejich pohybu v čase a prostoru, počet trestných bodů, účet pokut, výpis z rejstříku trestů, daňové přiznání, podnikatelské aktivity, příjem státních dotací, informace o tom, kdo, kdy, kde, s kým a jak dlouho telefonoval či komunikoval přes internet, jeho členství v občanských či sportovních sdruženích a tisíce dalších informací. Samostatnou kapitolou je rostoucí počet kamer ve veřejném prostoru, u kterých už dokonce chtějí jako standard zavádět i software na rozpoznávání obličejů. Celkem spravuje stát přibližně 250 vzájemně provázaných databází. Přidejte si elektronickou evidenci tržeb, plánovaný centrální registr bankovních účtů, centrální zdravotní registr všech občanů, aby vláda věděla, jak jste na tom. Myslím, že nejlépe to vystihl senátor Kubera. „Oni jsou úplně fascinovaní pokutama, zákazama a regulacema. To je banda bláznů.“

Za posledních 25 let byla v České republice přijata polovina zákonů, jako za předešlých 72 let dohromady. Od ledna 1990 jich bylo přijato více než 12.000 z celkového počtu atakujícího hranici 30.500, přijatých od října 1918. Základním cílem těchto norem je něco lidem zakázat, ztížit nebo omezit. Neexistuje přitom žádný zákon, který by poskytl možnost umístit morálku tam, kde není. Neexistuje už z principu žádná právní norma, která by mohla dát občanovi více svobody. Osvícení politici mohou v té změti dokázat jediné. Mohou, pokud s takovým plánem získají podporu voličů, občanům kus jejich svobody, zrušením či omezením dosavadních právních norem, vrátit do jejich vlastních rukou. Tak snad někdy.