Přesvědčivě zvítězil ve svém obvodu v senátních volbách. Povzbuzen tímto úspěchem chtěl kandidovat na prezidenta republiky. Vzhledem k nedostatečnému počtu platných podpisů si nemohl otestovat podporu v rámci celé země.

Nyní se mu nabízí nová příležitost. Zhruba za rok se budou konat sněmovní volby a v nich by o přízeň voličů mohlo usilovat nové politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie. Řeč je o Tomio Okamurovi. Člověku, který rád nabízí jednoduchá řešení složitých problémů.

Tímto způsobem oslovil na Zlínsku ve druhém kole senátních voleb téměř sedmnáct a půl tisíce voličů. V procentním vyjádření to činilo zhruba 66 procent platných hlasů. Na první pohled by mohlo jít o mimořádný úspěch. Měřeno procenty, to zas takový unikát nebyl. K podobným číslům se dostali i jiní kandidáti. Dokonce i ti, kteří reprezentovali v očích veřejnosti nepříliš populární ODS.

Zároveň to neznamená, že by Okamura nemohl být úspěšný při sbírání protestních hlasů. Ostatně nejčerstvější průzkumy veřejného mínění ukazují, že asi polovina občanů by v současné době k volbám vůbec nedorazila. Odrazuje je od nich nespokojenost s politickou situací a také malý výběr stávajících subjektů. Ten by nyní mohl Okamura s Úsvitem přímé demokracie rozšířit.

Pokud by byl stejně úspěšný jako tandem Vít Bárta a Radek John v létě 2010, mohla by ho populistická vlna vynést příští rok do sněmovny. Jak už z názvu zakládaného hnutí vyplývá, hodlá příznivce lákat na prvky přímé demokracie. Ta by se měla mimo jiné projevit v možnosti odvolávat politiky referendem. Může to být představa pro část veřejnosti lákavá, ale pro fungování demokratického systému věřme, že nepůjde prosadit. V době, kdy Hrad s vládou svádí boj o posun k poloprezidentskému systému, navrhuje Okamura přechod rovnou k prezidentskému.

Takovéto nápady se většinou vejdou do jednoduchých hesel bez širších souvislostí. K lákání určité části voličů to možná bude stačit. I v době, kdy je ekonomika v recesi a důvěra v politiku je velmi nízká, by však Okamurovo hnutí nemělo mít šanci získat takovou podporu, aby mohlo populistické návrhy reálně prosadit.

Vše nasvědčuje tomu, že ani Okamura nebude tím člověkem, který by ze současné frustrace mohl vytěžit takový politický kapitál, jako se před časem podařilo v Rakousku Jörgu Haiderovi.