Jak málo stačí k tomu, aby Lidový dům zachvátila nervozita. Vlastimil Tlustý se staví na kafe a rozum u stranického důchodce Miloše Zemana a na Hybernské je větší pozdvižení, než kdyby Topolánek podepsal prohnilým imperialistům raketovou základnu v Brdech. Mnohokrát jsem na kole, autem i autobusem projížděl přes Nové Veselí, ale v životě by mne nenapadlo, jakého významu skrze jednoho lufťáka tato vesnice dosáhne v české politice.

Nad zdánlivou banalitou lze sledovat dvě velmi zajímavé reakce, sociálně demokratickou a novinářskou.

Miloš Zeman nejspíš začal naplňovat jednu z nočních můr Jiřího Paroubka. Nevypočitatelný penzista s neovladatelnou touhou do všeho alespoň zezadu rýpat je pravděpodobně největší překážkou, která stojí současnému předsedovi v cestě zglajchšaltovat stranu podle vlastních představ. Jednou z mála jistot české politiky je, že Miloše Zemana nejde srovnat do žádné latě. A velmi pravděpodobně jde také o jediného člověka, kterého Jiří Paroubek krátkou cestou „demokraticky“ nemůže vyhodit z ČSSD, kdyby se na hlavu postavil. Zeman je oprávněně přesvědčen, že Paroubkovi velmi výrazně pomohl do dnešní pozice, mohlo by ho napadnout, že by mu mohl pomoci zase dolů.

Žádnému člověku, kterému zůstal alespoň zbyteček elementární sebeúcty, se nemůže líbit chování Jiřího Paroubka k jeho spolustraníkům. Nepochybně se to nelíbí ani řadě těch, kteří opakovaně museli místo voleb odevzdat hlasovací lístky. Ve snaze přeměnit ČSSD v sektu myslící jedním mozkem a mluvící jedním hlasem po komunistickém vzoru je vybočení Jiřího Rusnoka krokem inspirujícím a nebezpečným. Skutečný „moudrý vůdce“ se musel ohradit, čímž pasoval Rusnokovo angažmá v Tlustého rozpočtovém týmu na zradu sociální demokracie a nejspíš i celé sjednocené levice. Vzhledem k tomu, že šlo o radu Miloše Zemana, který takový krok evidentně za čin proti zájmům pracujících nepovažuje, ocitl se Paroubek v konfliktu i se stranickou ikonou a jen těžko bude hledat cestu ven bez pocuchaných brků.

Že by cílem kafíčka mezi Tlustým a Zemanem bylo ladění rozpočtových kapitol z pohledu otce zakladatele, tomu nevěří ani novináři. Proto se Bohuslav Sobotka velmi snaživě pokouší vydávat Tlustého návštěvy za projev stranického boje uvnitř ODS.

Je nepochybné, že Vlastimil Tlustý se velmi trpělivě snaží postupně posilovat svoji pozici. Jde mu to ztuha, protože v ODS je řada těch, kteří mu zazlívají jeho krátkodobé angažmá v KSČ, a ještě větší řada těch, kterým vadí neustálé otloukání psa tímto klackem. Se ztrátou pozice předsedy poslaneckého klubu současně přestal být členem grémia, nejužšího vedení ODS, logicky proto bude usilovat o post místopředsedy. Pozice hrdiny, který našel a využil Paroubkovu slabinu, by mu bodla. Tam to ovšem končí.

Václav Klaus jasně řekl, že není možné, aby pověřil sestavením vlády z ODS někoho jiného, než jejího předsedu. Pokud by učinil jinak, vyvolal by v ODS krizi a neposloužil ani vlastním zájmům. Je navíc velmi pravděpodobné, že k případnému druhému pokusu o sestavení vlády dojde až po kongresu ODS, kdy bude v jejím čele stát nově zvolený předseda. Maratón stranických nominací se rozeběhl a v prvním kraji uspěl Mirek Topolánek bez jakýchkoli pochybností. Kde? Přece u nás, na Vysočině.