Titulek jistě nabízí, že jedině všehoministr ptakopysk Karel Havlíček Jindra neprohrál nic, toho však nyní ponechejme ve vizích toho neštěstí dvou ze tří senátníků, proč nezbyl jen jeden proměněný post – panečku, to by byl teprv triumf ANO! O ptakopysku KHJ psát nechci. Nastupuje vážnost okamžiku: Uvědomujeme si vůbec, čemu se s érou Babiš jako „politice“ doopravdy jako otroci věnujeme? Jenže když máte éru prezidenta Klause…

Doba Václava Havla se končila a my si začali užívat pragmatika. Toho, co měl tak jasno ve všem, až z něj – „dvakrát přemýšlivého než“ – Václava Havla už dopředu bolel žaludek. Učitelé si špatně vybrali, na lepší ohodnocení musejí do byznysu, blbá volba prostě, o přírodu se máme starat, až si na sebe holka sama nějak vydělá, úsměv sem, úsměv tam v redakci Blesku – jak říká Ondřej Hausenblas – u lidí vážených nějvětší bota to číst a producírovat se v redakcích tohoto čtiva jako kamarád, prezident kamarád, dobrotivá a mnohem přece lepší než Havlova amnestie amnestie moje – tedy vyčůranců, co je týmy spravedlivých vyšetřovatelů a kriminalistů konečně dostaly do tepláků, a já je pouštím ven. Pak soudy kvůli plastové pistolce a vynucování si respektu v době, která se „mnou“ dávno otevřela dodělat nemravné plichty, nedodělané z divokých devadesátek. Nechci na našeho kdysi prezidiálního nádheru v džegínách, který se coby vzor v době hroucení zdravotního systému okázale jako pozdní disident nechává bez respirátoru fotit jako superstar a žvaní o nové dosud nebývalé totalitě – nechci na něj házet všechno. Leč zelená vykukům a výsměch havloidní zbytečné slušnosti pak cestou otevřenou v růžových gloriolách babišům , mynářům a nejedlým a jiným je tu nasnadě.

Andrej Babiš a jeho ANO měl nějaké to štěstí v komunálních volbách. Andrej Babiš neměl štěstí v tom, co je pro něj momentálně pohříchu důležité. Momentálně je teplákům blíže, než se mu líbí. A my můžeme rozjímat. Jistým náznakem kudy na tohle rozjímání jít je i – co je pro Něj momentálně důležité.

Nezdá se nám totiž, že za dobu, která je vskutku nemalá místo skutečných posunů naší země k nějakému Bude líp, místo projednávání skutečných problémů – které mají vycházet z nikoli balastem zbytečně špatně obaleného jinak dobrého pojmu politika, kdy věci se mají řešit lidmi pro lidi a jejich žití – vlastně neděláme nic jiného než že sledujeme kauzy lotra a jeho lotrů? Nechce se někomu poctivě spočítat, kolik doslovných hodin až měsíců ve sněmovně řešíme kauzy a podivné kroky kolem Babiše omotaných lidí jako je hadr kolem hrdla pumpy na vsi a ukrádáme si z našich financí neskutečné prachy? Tento čas věnovaný prodlužování všeho a neřešení potřebností se v naší sněmovně stal normou. Uvědomujeme si, kam jsme jako na nudli všichni dávno zcela samozřejmě napřímili pozornost a že zásadní věci se vždycky zadrhnou? Kolik nás tohle s někým, za koho Je líp a Bylo líp vlastně dohromady stálo a stále stojí? Kolik odložení a náhrad a úlev a chceme-li energií se vyplácalo na odložení kvůli nekonečným hýkáním za pultem, kdy je snaha, ať se věci zadrhnou? A víme, že se zadrhnou nadvakrát, máme-li kdysi u pultu užárlené a věčně ukřivděné pologramoty typu Tadypudeše a dodnes i herecké výstupy členů SPD – kterým mimo jiné tolik právě důvěřuje Václav Klaus, an vidí ve stylu – Česká republika již tisíce let inspiruje svět – naplnění svých ekonomických a historických vizí.

Ve včerejší reportáži Reportéři jakási paní vysvětlila na kameru, jaká je současná vláda hrůza a mafie a zločinec jeden vedle druhého a že jí a tátovi – viď, táto, jde o ně. Jen o to, aby se jim, viď, táto, žilo líp. Zajímalo by mě, jestli si za svá hnutí ANO odevzdaná věrná léta spočítají, kolik času bylo věnováno v podstatě osobním privátním věcem Andreje Babiše, všem možným zvláštnostem jeho konání, neřku-li podvodům a podivným věcem. Tedy místo projednávání návrhů na schválení věcí, které opravdu zemi posouvají dál, péče sněmovny vyřešit všelikerá bláta kolem jediného muže, a to formou neskutečných průtahů a samozřejmě za voličovy i tátovy peníze?

Na nočním stolku jsem ODS neměla nikdy a máslo na hlavě mají ze stran někde strana každá – já osobně toho másla ponejméně vidím u Pirátů. Ale nechť dojde k celonárodnímu probuzení – jestli by za léta zametání všech okolností Čapího hnízda pod koberec, nebyla naše země dál, řešila-li by věci pospolité. Bylo by dnes líp. Bez vybrakované pokladny – kdy se samozřejmě jistá taneční prodloužená musela pro diváky ve vší slušnosti zaplatit, aby se tančilo spokojeně dál, dokud kutálka nepadne, protože únava a neochota být v tancích donekonečna. Andrej Babiš žil dlouhá léta v tom, že nabídnout se co lepší kurtizána mu jde. Právě v senátu bouřlivě vyhrál a paní Nagyová i on budou náš stát napínat tedy aspoň omluvenkami zase v tancích donekonečna – nebe je v pohledu vážně hezčí bez mříží.

Kdysi – několik let zpátky jsem nakreslila cosi k volbám, volební kampaň byla trochu jako lákadlo nevěstince – strany poznáte, netřeba dodatků. Víceméně se tu tyto strany drží pořád. Tu jednu jsem tehdy volila a celkem nic proti ní ani dnes, i když volím teď trochu jinak… ty tři? – no vážně jsou to kresby asi čtyři roky staré. Lidi se opravdu tolik nemění…a lídři, ti už vůbec ne. Trochu to pořád projíždíme, ale ta naše projetá poslední senátní akcička ukázala, že líp snad být začíná.