Mirek Topolánek byl zvolen po Václavu Klausovi hlavně proto, že nebyl Václav Klaus, ani žádná z jeho ozvěn. V ODS té doby bylo překlausováno a strana potřebovala nový směr. Přiznejme si, že toto s Mirkem Topolánkem přišlo. ODS se dostala z izolace, kterou víc než ideový purismus tvořily poničené osobní vztahy a nemožnost komunikace s ideově přirozenými spojenci. Výsledkem pak bylo odvrácení ponižující situace, kdy jediný možný koaliční partner byla sama ČSSD a jediné povolební řešení s účastí ODS by byla opět sebevražedná „opoziční smlouva“. Troufám si tvrdit, že většina členů ODS (voličů jakbysmet) už takovou cestou jít nechtěla.

Zlatá éra Mirka Topolánka byla završena naším předsednictvím EU. I když hned na začátku této dějinné příležitosti jsme se museli přenést přes chybu vyplývající z nedostatku zodpovědnosti k řízení takové přípravy (Entropa), pravdou zústává, že plynová krize byla tím opravdovým startem našeho předsednictví. Byla to doba, kdy Mirek Topolánek plně dorostl do své funkce a troufám si tvrdit i Václava Klause.

To, o čem jsme doufali, že bude další stavební kámen k opravdové velikosti státníka, však byla jen labutí píseň. Politická krize zaviněná ČSSD začala vyplavovat cosi z té druhé osobnosti Mirka Topolánka. Ublíženectví, trucovitost a vzdor, který se pak, soudě podle výsledků jednání, měnil spíše ve velkohubost zaviněnou předčasným bezobsažným kompromisnictvím. Vše pak doplněno talentem podrážet nohy vlastní straně v tu nejmíň vhodnou dobu a prováděno s citem venkovana, který chce všem dokázat, jak tu Prahu „umí“.

Osobně nežiji mezi poslanci a senátory, neznám prezidenta ani předsedu senátu. Znám ale spoustu řadových členů, kteří stejně jako já z politické činnosti nežijí a drtivá většina z nich ani nikdy žít nebude. Platí příspěvky, pomáhají s každou volební kampaní strany a to vše chápou jako službu své zemi, svému světovému názoru. Utrácejí svůj čas a peníze a doufají v prosazení jednoduchých pravicových principů, které jejich zemi zajistí budoucnost. Tak jako voliči ODS, patří i členové v průměru spíše ke vzdělanější části obyvatelstva a z tohoto faktu také pramení nároky na svého předsedu.

Je opravdu tak nepochopitelné, že se členové ODS odmítají nechat zahanbovat uprostřed kampaně k nejdůležitějším volbám v zemi evidentním zupáctvím svého předsedy, který zjevujíc novináři svoje nitro v jedné větě vysvětlí, že ministra dopravy udělal z člověka, který mu půjčoval byt, ve kterém byl vlastní manželce nevěrný se svojí kolegyní? V druhé větě pak řeší židovství premiéra – proboha proč, když sám říká, že na rase nezáleží? Celé pak rámováno snahou vysvětlit, že národnost ani rasa nemá vliv na ochotu dělat ústupky. Samozřejmě, že nemá, ale je potřeba se kvůli tomu kompromitovat?

Dobře. Řekněme, že pro jednou se dá i takový nonsens prominout. Bylo to ale poprvé? A byl to náhodný nonsens? Pamatuji si velice dobře, jak jsme promíjeli našemu předsedovi aféru Toskánsko. Bylo pro mě naprosto nesrozumitelné, proč předseda vlády musí jet na dovolenou do bůhvíkým placené vily, v podstatě pár dní před eurovolbami. Jel oddychovat? S kým? S poradcem Dalíkem, ředitelem ČEZu a poslancem Urbanem, který má v ČSSD na starosti kromě jiného i ČEZ. Tak takový způsob oddychu nechápu, a z hlediska termínu těsně před volbami ho považuji za diletantismus. Nicméně jsme se všichni za předsedu postavili a chtěli věřit, že přijde náprava vyplývající z poučení. Nepřišlo ani poučení, ani náprava. Mirek Topolánek svůj stín nepřekročil. Jeho proklamace o tom, že v krizi pracuje na 120 procent, začaly spíše vadit, protože o nejednu krizi se zasloužil osobně.

Pokud se zdá, že moje rozhořčení je taženo spíše malicherností než chladnou úvahou, pak si zadejte na serveru Youtube do vyhledávače Topolánek a posuďte, jestli slovník pana předsedy nevyjadřuje cokoliv jiného než Ikonu pravicové politiky, za kterou je čest si stoupnout. Pamětníkům pak připomínám rozhovor Marka Dalíka, poradce našeho předsedy, jak s chutí pošetilce, toužícího ukázat své „dlouhé prsty“, sděluje novináři MF Dnes cosi, co se mi ani nechce rekapitulovat.

Suma sumárum, Mirek Topolánek dostal důvěru od členů ODS vždy, když o ni požádal. Členové pak dostali vždy sprchu a vystřízlivění, když to nejméně čekali, a velice si vážím Přemysla Sobotky, který jen vyřkl něco, co už řečeno být muselo. Pro mě byl vždy jedním z nejdůvěryhodnějších politiků na české scéně a zústává jím i nadále. Mirek Topolánek už poslední důvěru v ODS dostal na úvěr s vysokým úrokem. Straníci odmítali vysvětlovat svému okolí, koho že to zvolili do svého středu. V „postavení mimo hru“ se tak náš předseda ocitl sám svojí vinou!

Není to případ pro inspektora Colomba, je to sebevražda! Není potřeba leštit svoje ego sebezničující loajalitou, ale uzavřít jedno období ODS. Bude to období Mirka Topolánka, to bezesporu. Já na něj budu vzpomínat jako na chlapa, který málem přivodil infarkt europoslance a socialisty Schulze, a jsem rád, že jsem měl příležitost mu za to osobně poděkovat. Na chlapa, který dokázal poslat Obamovi liebesbrief jako málokterý ze světových politikú (cesta do pekel). Na chlapa, který pomohl prezidentu Klausovi do sedla a i když mu za to bylo odměnou pohrdání a podražení nohou pěkně zezadu, ustál to s grácií a elegancí. Na chlapa, který dokázal vést krátkou dobu Evropu.

Jak říká jeden ne nevýznamný člen ODS: “Mám pocit, že jsou dva Mirkové Topolánkové. Jeden předseda vlády a člověk schopný vést Evropu a druhý mrzutý, obhroublý, bez jakékoliv schopnosti hlídat svoje emoce, kdykoliv připravený se s kýmkoli podělit o diskutabilní zákruty svého nitra.“ Rád bych dodal, že ten druhý toho prvního zabil v takřka televizním přenosu. Střelou nikterak velkého kalibru, zato přímo na komoru. A nic na tom nezmění články zostuzující Přemysla Sobotku, ani posuny faktů o tom, že odvolání Mirka Topolánka zapříčinilo pád preferencí.

ODS čeká na předsedu, který pochopí svoje působení ve funkci jako dějinný úkol a velkou čest. Předsedu, který nebude dělat na 120% v krizi, ale na 100% 24 hodin denně.

Autor je místopředseda RS ODS Královehradeckého kraje